Trosečníci [SasuNaru] ✓

31. Kurvil ses s Uchihou!?

“Naruto?” 

Plavovlásek, který do té doby věnoval svůj nebesky modrý zrak jen jedné jediné osobně a ostatní jako kdyby pro něj v ten okamžik ani neexistovali, sebou prudce cukl a zrakem se zahleděl na místo, odkud se ozvalo jeho jméno. Už když to oslovení zaslechl, mu bylo naprosto jasné, komu ten hlas patřil, ale až do poslední chvíle se modlil, aby se mu to jenom zdálo a Neji v místnosti raději nebyl. Avšak v okamžiku, kdy se jeho hloubky zahleděly na osobu postávající u okna s rukama složenýma na hrudi, mu došlo, že jeho naděje byly marné.

Všechny pohledy, včetně toho černovláskova, se na něj v ten okamžik stočily. Několik milisekund bylo naprosté a hrobové ticho, než se v další vteřině ozval neuvěřitelný povyk všech jeho spolužáků, kteří se na něj za doprovodu pištivého halasu okamžitě nahrnuli, jako kdyby snad zapomněli, že i on na tom ještě nedávno nebyl zrovna nejlépe. Dřív, než se blondýn nadál, objímalo ho několik párů paží a několik dalších dlaní ho povzbudivě plácalo po zádech.

“Kámo, tohle už mi sakra nedělej!” fňukal Kiba, jeden z největších drsňáků z celé třídy a aniž by nějak řešil, že ho u toho všichni vidí, otřásal se vzlyky po celém těle a hřbetem dlaně si utíral palčivé slzy radosti kanoucí mu po tváři.

“N-Naruto-kun! J-jsem t-tak ráda, ž-že jsi z-zpátky!” vykoktala modrovlasá dívka držící se za Inuzukovu dlaň a dvě další vedle ní, Ino i Sakura, jen s obličeji překrytými dlaněmi prudce přikyvovaly, jak se nezmohly ani na slovo.

Mladík s vlasy svázanými do culíku jen se smíchem zavrtěl hlavou a uchechtl se. “Nečekal bych, že zrovna takový IQ tykve jako seš ty dokáže na takovým místě přežít tak dlouho, ale… překvapils!” prohodil jakoby mimochodem, vypadaje, že je neuvěřitelně znuděný, ale blondýnek na něm i tak moc dobře poznal, že má co dělat, aby udržel svůj hlas zvučný a pevný.

Naruto na něj chvíli zíral, než se zazubil a natáhl paži s dlaní sevřenou do pěsti před sebe, aby si mohli přiťuknout. “Ty vždycky dokážeš potěšit, Shikamaru,” uchechtl se. Pohledem pak rychle přejel po ostatních spolužácích a kývnul hlavou, aby se s nimi přivítal a hned poté zrakem vyhledal ten jeden jediný pravý objekt svých zájmů.

Sasuke stále seděl se zády podloženými měkkým polštářem na svém lůžku, zcela ignoroval, co se v místnosti dělo a upřeným pohledem pozoroval vlastní ruce složené v klíně, jako kdyby se ho to naprosto netýkalo. Dřív by si plavovlásek možná pomyslel, že se jen chová povýšeně a předstírá, že je pro ostatní moc dobrý na to, aby se staral o jejich zájmy nebo dění, ale teď, po několika týdnech strávených v jeho těsné blízkosti poznal, že tomu tak není. Najednou naprosto dokonale dokázal číst v jeho kamenném výraze, všímal si nepatrných pohybů v mimických svalech, které byly stěží patrné a dokázal si v hlavě přebrat, co se mu nejspíš honí hlavou. Hned na první pohled poznal, že sedí velice strnule a že má zaťaté zuby a velice se snaží, se ovládnout a nepropadnout jakýmkoli pocitům, avšak v jednu jedinou chvíli svou touhu neudržel, jelikož nepatrně zvednul hlavu a zadíval se přímo na něj.

Do blondýnka jako kdyby uhodil blesk, když spatřil všechny ty emoce, které se v jeho černočerných diamantech zračily. V první vteřině se bál a měl strach, že v nich uvidí zlost a zášť kvůli tomu, co se stalo, ale nebylo tomu tak. Mladík, který se na něj vždycky díval jen s opovržením, nebo jak si Naruto alespoň vždycky myslel, na něj hleděl skoro až s posvátnou úctou, očekáváním a-

Dřív, než stačil Uzumaki jakkoliv zareagovat, spolužáci kolem něj se rozestoupili a o sekundu později mu do hrudi narazilo jiné, mnohem vyšší a statnější tělo a kolem pasu se mu omotaly dvě paže, které si jej k sobě přitiskly do pevného objetí.

“Naruto!” vyjekl Neji a pořádně se k němu přitulil, což způsobilo, že Uchiha opět sklopil pohled a víc se o situaci nezajímal, nebo to tak alespoň vypadalo. Naruto vykulil oči a se silně bušícím srdcem se chystal otevřít ústa a vykřiknout, že takhle to není, ať počká, že mu to vše vysvětlí, ale než stačil cokoliv udělat, dlouhovlásek se od něj na sekundu odtáhl a pak se přilepil na jeho rty těmi svými, aby mu dal dost dobře najevo, jak strašně moc mu chyběl, aby ho utěšil, že už všechno bude dobré, že už jsou konečně spolu.

V místnosti to ze obdivně zahučelo, zejména ze stran děvčat, avšak toto jedno jediné nevinné gesto v modrookém středoškolákovi vyvolalo akorát první plaménky agresivního vzteku. Celou tu dobu, co byl se Sasukem na ostrově, se strachem přemýšlel a představoval si, jaké to bude, až svého partnera konečně uvidí a jak se asi rozhodne, zda dá přednost dlouholetému vztahu, nebo vášnivému pobláznění, které se pomalu, ale jistě měnilo v první náznaky lásky, která mezi ním a Uchihou mohla vzplát už před mnoha lety. Hrozně se bál a strachoval se, jaké jeho rozhodnutí bude a co všechno se změní, jelikož nechtěl přijít ani o jednoho z nich, avšak když tady teď takhle stál, unavený, vyčerpaný a díky jeho úžasným spolužákům také dojatý, najednou tak nějak věděl, co vlastně chce. 

A tohle to rozhodně nebylo.

Jistě, Neji do něj sice mohl být zamilovaný a v lásce neexistovala žádná pravidla, ale on si prostě nemohl pomoct! Byl do Sasukeho zblázněný tak moc, že ho nyní zevnitř rozedírala snad každá vteřina, kterou neprožil po jeho boku, vztek se kumuloval v jeho buňkách jako nebezpečná tlaková vlna a hrozilo, že pokud to ze sebe rychle nedostane ven, tak vybuchne.

Aniž by se snad na vteřinu zamyslel, co vlastně dělá, vší silou, která mu ještě zbyla, od sebe hnědovláska odstrčil, napřáhl se a vrazil mu jednu pěstí přímo do obličeje, až Neji překvapeně zavrávoral a udělal několik kroků zpět. 

“Vůbec na mě nesahej, ty parchante!”

Hyuuga bolestně vyhekl, ruce mu okamžitě vystřelily k bolavému místu. 

“Co to sakra děláš?!” vykřikl rozzuřeně dlouhovlásek a prsty si promnul nos, který naštěstí díky Narutově malé síle nevypadal zlomený.

Mezi spolužáky to nechápavě zašumělo a Nejiho nejbližší kamarádi, Lee a TenTen, k němu okamžitě přiskočili a zabodli se do plavovláska rozzuřenými pohledy.

“To ti sakra přeskočilo, nebo co?!” zaječela na něj dívka.

“Do toho ti nic není! To je jenom mezi ním a mnou!” zavrčel Uzumaki.

“Vůbec nechápu, co to jako bylo!”

“Proč mu jednu ubalil?! Vždyť spolu snad chodí, ne?”

“Co se na tom ostrově asi stalo?”

Mladý Nara, který až do té doby poslouchal tiché brebentění ostatních kamarádů, se jen zamračil, než nakonec pokrčil rameny. “Možná, že bysme je měli nechat si to vyříkat, ať už se jedná o cokoliv. Je otrava něco takovýho poslouchat,” zamručel otráveně, pak na oba nalezené kamarády mávnul, než se otočil a odešel pryč.

Ostatní se na sebe ještě nějakou chvíli dívali, než nakonec udělali to samé a za tichého brebentění opustili místnost. Po několika vteřinách v nemocničním pokoji zůstali jen Naruto, Neji a Sasuke, který na dvojici mladíků zíral s očima doširoka rozevřenýma. Za celou tu dobu, co blondýnek vtrhl do místnosti, neřekl jedno jediné slovo, jen s napětím pozoroval, co se bude dít. V hloubi duše se mu rozhořel plamínek strachu z toho, že až Naruto po celé té dlouhé době konečně uvidí svého pravého přítele, úplně zapomene, co vše se mezi nimi stalo a skočí mu do náruče, proto jej jeho skutečná reakce doopravdy překvapila.

Neji, který se stále držel za nos, nebyl idiot. Rychlým pohledem přejel z vyčerpaného, ale rozzuřeného plavovláska přes Uchihu a zamračil se. Konečně spustil paže podél těla a silně stiskl ruce v pěst.

“Předpokládám, že to vaše ztroskotání nebylo asi tak strašný, co?!” vyprskl najednou, když všichni už konečně vyklidili prostor. Složil ruce v bok a rozzuřeně vykřikl: “Strachoval jsem se o tebe celou tu dobu a ty ses tam v klidu kurvil s Uchihou, viď?!”

Sasuke otevřel pusu, aby blondýna bránil, ale dřív, než stačil vůbec něco říct, Uzumaki se začal hbitě bránit sám. Hlasitě se rozesmál a zavrtěl hlavou.

“Jasně, strachoval ses o mě. Nebo ses bál, že ta tvoje malá lež praskne a že zjistím, že náš vztah stojí na samejch lžích, hm?!” vyjekl naštvaně zlatovlásek a složil ruce na hrudi, “Co mi k tomu jako řekneš, hm?!”