Veliké tajemnství

2.

Dlouho se nic neděje. Sem tam se porvu, ale nic vážného, až na to co si dovolil Moebius, za to tvrdě zaplatí, parchanti!
Jedeme na sraz, držím se vepředu jak mám ve zvyku, jo skoro vždy za to dostanu sdrba, ale baví mě to. Když dorazím na místo vidím tam Paha se motat okolo Takemitchyho ,,oi nech ho!" Rozkážu mu když jdu směrem k nim. ,,co když je to nějaký hajzl" začne znova a chystá se mu jednu vrazit. ,,dotkni se ho a nebudeš schhopnej se ani hnout" zasyčím nasraně a zaháknu mu svou ruku do jeho napřažené paži s pěstí, vlastně mu znemožním aby mu jednu natáhnul ,,jinak ohayo Takemitchy, Hinata-chan" řeknu mile. Naštěstí se tady objeví Mikey s Drakenem a vyřeší to za mě, já se mezitím ztratím do řad a čekám co bude tentokrát. Určitě něco s těmi hajzli z Moebiusu, musíme jim to vrátit.
Mikey tam začne ten svůj monolog, naprosto tady čiší napětí, mé normální místo momentálně zabírá Takemitchy, takže já se toulám řadami a skanduji s nimi. Není to u mě zas tolik neobvyklé, neřadím se do kapitánů ani k Mikeymu, jsem spíš takový volný člen.
Po tomhle další společná akce je plánování v naší plechárně, bohužel mám zkoušky, takže smůla chlapci, přijdu později.
Naštěstí zkoušky nějak zvládnu, aspoň tu první část, druhá bude někdy tak za týden před festivalem.
Doběhnu do plechárny a zaujímám tiše své místo. Sedím ve vyskleném okně a pozoruji jak se tam dohadují. Zaslechnu šramot od dveří, pouze hvizdnu, ale nikdo si ani nevšimne. Protože naše plánování selhalo. Oni si přišli pro nás. Moebius se rozestaví do půlkruhu s dveřmi za zády. Když Osanai vypne Pahovu přítomnost tiše se přiblížím k Takemitchymu. ,,nezasahuj do toho" rozkážu mu a zároveň chytnu Peh-yana aby tam nevběhl ,,musí si uvědomit že mu nestačí pouze se sílou" řeknu potichu ,,však ho zabije!" Začne histerčit ,,až to bude moc někdo z nás zasáhne" odpovím s ledovým klidem. A dále pozoruji již předem prohraný zápas. Ač to uvnitř mě hoří vztekem. Naštěstí Pah odpadl Mikeymu, což rozhodlo kdo tohodle parchanta vypne. Mikey ho uzemní jedním kopem, vlastně tak jak má ve zvyku. Pak tam dál něco rozebírají, jenže Osanai se ještě rozhýbává. Proto k němu dojdu, hrdlo lahve odkopnu až někam ven, vytáhnu si jeho nechutný ksicht a přerazím mu nos. Když uvidím nasraný pohled Drakena mám pocit že budu brzo zdrhat ,,gomen" odpovím a ukloním se. ,,ale noták Kane-chin neklaň se furt" začne Mikey ,,budu" odpovím pro změnu já. Zaslechnu sirény ,,jdou sem cajti" utrousím potichu a pomalu se otáčím směr zadní východ. Jenže mé oči zaujme něco lesklého ,,Pah opovaž se!" Křiknu na něj a skáču abych mu překazila vražení nože do Osanaie, ale jsem pomalá, pouze ho srazím z něj dolu. ,,idiote!" Zařvu mu do ksichtu ,,Oi Kane jdeme" rozkáže Draken táhnoucí Mikeyho a Peh yana. ,,hned" odpovím, Pah to přebírá na sebe. Hodím pohled na zdrhající Moebius, srabové.
Slyším je jak už jsou v plechárně, jsou blízko, proto odklopím první víko kanálu a skáču tam, zasunu víko na své místo a pomocí kanalizace se napojím za kluky, nic nechtějí proto jdu opět dolu a dostanu se tam kam chci, neboli před zadní vchod u mé bytovky, kupodivu o něm vím jen já. Pravda že komu by se chtělo prolejzat takovými chodbičkami aby se k němu dostali.
Následující den hned z rána se kvůli tomu sežerou, Mikey si myslí že Draken ho tam neměl nechávat a Draken to zase udělal pro Pahovu čest. Jak se dalo očekávat nakonec to svedli ke komu se přidám, prach sprostě jsem se otočila se slovy ,,jdu do školy" takže se teď se mnou nebaví ani jeden.
Tři dny jsem je neviděla a jsem z toho v hajzlu, nespím a pouze mlátím do boxovacího pytle, dokonce už i sousedi si stěžovali. Proto jsem se následující noc toulala venku a něco málo zaslechla, třeba to že Kiomasa chce zabít Drakena že to je příhodná chvíle když se ti dva nebaví. Pravda je že teď nikomu nevěřím, teda téměř nikomu, jen Chifu, teda Matsunovi a Mitsuyovi, možná trochu Bajimu, ale tak to mám furt, nemusíme se moc.
Prvního srpna se jdu po zkouškách kouknout na Takemitchyho, prý už je doma. Bohužel nejsem jediná koho to napadlo. Proto si v klidu sednu na plot, dokud mě skoro netrefí skateboard, to už seskakuju dolu že jim dám oběma po výchovné, jenže Takemitchy vypěnil dřív. Tak pouze odcházím, už se nic nestane, mávnu na kluky v okně a jdu pryč. Tamti dva si mě naštěstí nevšimli.
Zakempím to na hřišti kousek odsud, začnu tu posilovat, kvůli vedru si sundám i tričko a jsem pouze v kalhotách Toman s obvazem přes celý hrudník, na zádech mám nehezkou jizvu a slouží to jako krytí pravého důvodu což je mé malé poprsí.
Z mého posilování mě vyruší hluk a téměř rána míčem do hlavy. Vyšvihnu se do stoje a zaměřím svůj pohled na tu partičku. Očividně si už Takemitchy omyl vlasy... ,,oi Kane-kun" Křikne Emma, s neznatelným strachem v očích se na ně otočím. ,,haaaai?" Zamručím ,,dlouho jsem tě neviděla" začne ,,hmm" odpovím a beru si své triko co je na jedné šprincli. ,,oi Kane-chin, pojď k nám" Křikne pro změnu Mikey, vypadá to že se ti dva už baví ,,haaaai" odpovím unaveně. ,,proč jsi se nám vyhýbal?" Optá se Mikey ,,děláš si teď srandu že jo?" Rozohní mě ,,jop" řekne a vyplázne na mě jazyk ,,ty jeden skrčku!" Křiknu na něj a ihned se dám do zdrhání, je citlivý na svou výšku. Bohužel je rychlejší a ne opravdu mu Draken nepomohl tím že by mi podtrhnul nohu. ,,itaaaiii" zahňučím když mi reje podrážkou do zad ,,Kane kdo je teď malej?" Otočí to ve svůj prospěch ,,stále ty, počkej až se postavím" odpovím a zašklebím se. Naštěstí se vysmýknu a skočím Drakenovi na záda. Pro porovnání je asi o 15 centimetrů vyšší. Všichni se začneme smát, teda ihned potom co mě Draken stáhne ze zad. Pak si zahrajeme fotbal s potom odcházíme večer domu. Do společného, o mým bytě moc nevědí, jen to že je.