Cestou do parku Alex přemýšlela jestli to všechno nebyl jen hezký sen. Když došla do parku její srdce zasáhla špetka zklamání. Jefrey totiž nikde nebyl a to šla asi o pět minut později. Ještě jednou se rozhlédla jestli ho jen nepřehlídla,ale blond kštice nikde. Smířeně si odfrkla a rozhodla se, že si aspoň v parku uspořádá myšlenky. Zastrčila si vlasy za ucho aby jí nebránily v rozhledu. V parku bylo hezky a skrz stromy prosvicovaly paprsky slunce. Sedla si na nejbližší lavičku a pozorovala malou holčičku co si hrála poblíž se štěnětem. Děvčátko se neustále roztomile chichotalo a tahalo pejska za ocásek.
"Hele tady je!" Uslyšela povědomý hlas a vápětí jí výhled zastoustoupila něčí postava. Vzhlédla a setkala se se zelení Jefreyho očí.
"Ahoj promin'máme trochu zpoždění." Usmál se na ní. Úsměv mu stydlivě oplatila a přijala jeho nabízenou ruku k pomoci vstání z lavičky.
"Tak kluci tohle je naše nová zpěvačka, jmenuje se Alex." Předsavil dívku zbytku skupiny a přátelsky jí poplácal po zádech.
"A Alex tohle je Sam, Jaymi a Lewis." Představil jí zbytek skupinky. Alex každému potřásla rukou. Lewis ji dokonce objal a políbil na tvář.
"Tak jdeme hoši a slečno?" Zeptal se Jefrey s veselýma jiskrama v očích.
"Tak jdeme!" Zakřičel Jaymi a rozběhl se kupředu, když ale zjistil, že nikdo neběží za ním otočil se a tleskl.
"No honem hejbněte zadkem!" Zasmál se. Partička mladých lidí se dala jako na povel do kroku. Alex si vždycky představovala, že bude mít takovouhle partu, ale v životě ji nenapadlo, že by to mohla být skutečnost. Cestou do garáže jednoho z kluků se nasmála víc než za celý svůj život. Přišlo jí, že nikdy nebyala šťastnější.
"Alex posloucháš mě vůbec?" Drkl jí do ramene Sam a pohodil svojí momentálně modrou kšticí.
"Cože, co si říkal?" Zeptala se plaše.
"Jestli taky skládáš?" Položil svou otázku znovu a upřel na ní své hnědožluté oči.
"No pár písniček jsem napsala, ale jsou naprosto stupidní." Zasmála se.
"Tak hrozný to být nemůže!" Přidal se do debaty Lewis.
"Věř mi, je to ještě horší než hrozný!" Pronesla stále s úměvem.
"O čem jsou? Aspoň jedna?" Zeptal se Jefrey, v kapse lovil klíče, ale oči upíral na drobnou dívku. Alex se zarazila, může jim to vůbec říct? Vždyt' je skoro nezná.
"Jsou o prostředí v kterém žiju." Odpověděla nakonec. Z části to byla pravda a tu druhou část znát nemusí.
"Jako třeba : Tralala venku svítí sluníčko, na zemi roste tráva a támhle je pejsek?" Začal šaškovat Jaymi. Vstoupili dovnitř garáže a místnost se zaplnila jejich smíchem.
"Ne tak to opravdu ne!" Smála se Alex.
"Tadá! Vítej u nás v Garáži." Jefrey rozsvítil a Alex málem upadla brada až na zem.
"Páni, to je...perfektní!" Vydechla a přejela prsty po strunách akustické kytary. Poté se ohlédla na skupinku kluků za ní.
"Tak pojd' tady budeš ted' trávit většinu času co budem zkoušet!" Usmál se Sam a táhl ji za ruku až k mikrofonu, visícího na stropě.
"Já se tak těším!" Zajásala a poskočila na místě.
"Klid napřed se asi víc seznámíme a pak by jsme si mohli něco společně zazpívat co ty na to?" Jefrey si sedl na jakousi bednu.
"Tak si tu někam sedněte." Vybídl je.
"A začne třeba Lewis." Dodal a upřel zelené oči na jmenovanou osobu. Alex si sedla na další bednu a hltala každé slovo co Lewis vypustil z úst.
"Takže jmenuju se Lewis James Carlos a přistěhoval jsem se sem z Chikaga, mám mladší sestru Lou. Miluju hudbu, a v budoucnu bych se chtěl prosadit aspoň v Americe. Moje nejoblíbenější barva je červená." Dokončil Lewis a podíval se na Sama sedícího vedle něj.
"Ahoj jmenuju se Samuel Thomas Cambley, jsem z dvojvaječných dvojčat a miluju modrou barvu." Sam dokončil stručné představení a pohodil modrou kšticí.
" Ahoj jsem Jaymi Staford, jsem z Austrálie..."
"Same! Co tu dělá ta malá čubka?!" Ozvalo se ze schodů do garáže a vzápětí se ozvalo dupání.
"Maty uklidni se a přestaň nadávat mým přátelům!!" Odvětil Sam a otočil se na svého bratra.
"Ty špíno, vypadni odsud hned, tady nemáš co dělat." Zasyčel Mathias a zpražil Alex znechuceným pohledem.
"Maty běž do hajzlu jo!? Alex je tu se mnou!!" Zvýšil hlas Sam a ochranářsky si stoupnul před dívku.
"To je dobrý Same já půjdu, mě to nevadí." Usmála se Alex a zvedla svou tašku ze zemně, naposledy si prohlédla garáž a vydala se cestou domů.
*o půl hodiny později*
"Nešahej na mě grázle!" Alex se polekaně otočila k postraní uličce z které se hluk ozíval. Najednou se tichým prostranstvým prodral hlasitý výstřel. Alex sebou cukla, a po chvilce přemítání se vydala do oné uličky, co kdyby tam byl někdo zraněný? Dívka pomalu kráčela uličkou. Snažila se jít co nejtišeji. Přes roh nakoukla na malé prostrancví. Šedý beton zdobilo pár nevýrazných šmouh od jakési bíle, modré a černé barvy. Jen pár metrů od ní klečel mladý muž, s rukama nad hlavou. Měl tmavě hnědé vlasy, výrazné rysy, snědou pleť a vypracovanou postavu, do očí mu neviděla. Asi metr před ním stál muž přibližně stejného věku a mířil na něj černou matnou zbraní. jeho vlasy byli o pár odstínů tmavší, plet' měl snědší a oči téměř černé. Tvář měl skřivenou vztekem a očima probodával mladíka na zemi.
"Už jednou jsem ti říkal ať se do toho nepleteš, neposlech jsi..." Hořce se zasmál a zbraň odjistil.
"Tvoje vina.." Dodal. V tu chvíli Alex vyběhla z pozarohu chytla muže za ruku ve kterě držel zbraň.
"Doprdele pusť to!" Zařval a snažil se jí vytrhnout. Dívka držela ruku pevně. Muž s rukou tak divoce smýkal až se mu povedlo zmáčknout spoušť. Ticho prořízl hlasitý výstřel. Kulka opustila hlaveň a trefila se do dívčina těla.Zasáhla ji přímo do břicha...
"Říkal jsem ať to pustíš, neposlechla jsi.. můžes si za to sama!" Uchechtl se tmavovlasý mladík. Jeho smích však přerušily sirény.
"Kurva!" Zanadával a rozběhl se uličkou pryč. Alex měla sto chutí utéct, ale jakkoli se pohla její tělo paralizovala bolest. Druhý mladík se zvedl ze země a přiběhl k dívčině tělu. Sedl si vedle ní a opatrně si ji vzal do náruče.
"Vydrž! Nenechám tě umřít slibuju." Zavrčel a na chvilku jí pohlédl do tváře. Měl hrubý hlas, ale pro Alex to v tu chvíli byl ten nejkrásnější hlas co kdy slyšela. Dívka pomalu zavřela oči.
"Notak ještě to vydrž!" Sevřel ji pevněji. Všechno se jí náhle zdálo strašně daleko. Padla na ní ospalost a už vnímala jen hochův konejšivý hlas. Po chvilce upadla do bezvědomí...
Ahoj lidi, je tu po dlouhé době další díl, konečně mám po přijímačkách a těch kravinách kolem střední takže budu psát častěji :3. Tedy snad, je to poslední rok s mojí milovanou třídou takže, kdybych neměla moc čas psát moc se omlouvám :P :(. No doufám, že se vám tenhle díl líbil. Komenty a votes by fat moc potěšili :). Děkuju :* lavuju vás xxJohi
