Be my saviour

Už nespěchám. Čas jako by se pro mě zastavil. Poprvé za život nevnímám hodiny neúprosně odpočítávající náš život tady.

Chytám se do sítě nekonečna a jediné, co vnímám, je hukot moře. Tlukot vln o bílé skály mi duní v uších a šum pěny zaniká v chechotu racků, kteří krouží volně na nebesích. Volní a bezstarostní, neznalí strastí lidského života. Závidím jim.

Vítr, jenž mi fouká do tváře, přivívá vzpomínky. Hudbu linoucí se ze starého piána, slzy stékající po mých líčkách a pachuť krve v ústech. Už se ty pocity nesnažím udusit v sobě, vypouštím je ven. Nechávám slzy volně plynout.

Vítr, jenž mi čechrá vlasy, mě vábí do své náruče a já mu podléhám. Okovy poutající mé srdce se tříští na miliony kousků.

Poslední krok vzad. Poslední krok z kraje útesu. Padám. Poslední pohled věnuji mrakům volně plujícím po obloze, než se nechám polapit vlnami věčnosti.