Trosečníci [SasuNaru] ✓

32. Prázdninové povyražení? - KONEC

Hnědovlasý se zarazil a několikrát zamrkal. "Co přesně myslíš? Jako tu nevinnou lež, že tě Uchiha pomlouval? Ale prosímtě, Naruto, prober se. Vážně mi tohle dáváš za vinu? Prostě jsem do tebe byl zamilovanej a chtěl tě jen pro sebe, v lásce se fér nehraje. Navíc jsi nevypadal, že by tě něco takovýho překvapilo, ani ses nenamáhal zjišťovat pravdu a hned sis ho zařadil do seznamu svých úhlavních nepřátel," uchechtl se a zavrtěl hlavou, "Jestli hledáš nějakýho viníka, proč to mezi váma stálo celou tu dobu tak za hovno, jsi to jedině ty."

"Jak... jak to můžeš vůbec říct, ty hajzle?!" zařval Naruto a vyrazil rovnou k němu, aby mu ještě jednu ubalil, ale jeho síly v ten okamžik vypověděly službu a on se skácel k zemi jak dlouhý, tak široký. Avšak dřív, než se stačil rozplácnout, ho jeho (ještě stále současný) přítel zachytil.

Blondýn sebou cukl a zaprskal. "Nesahej na mě!" zařinčel a snažil se mu vytrhnout, ale Neji si jen povzdechl.

"Vymyslel jsem si to, protože jsem tě měl fakt rád a pořád mám... A přesně z toho důvodu tě tady nenechám se rozmáznout."

"Dej ty pracky pryč!"

Hyuuga ho pevně chytil do náruče a všechen hněv ho najednou opustil. "Jen jsem chtěl být s tebou, Naruto. Nevidím na tom nic špatného... nemysli si, že mě za celou tu dobu ani jednou nenapadlo, že jsem pro tebe jen náhrada a že ještě stále někde v hloubi duše máš rád jeho, ale užíval jsem si s tebou každou vteřinu, co jsem měl... Je mi jasný, že se ti to může zdát neodpustitelný, ale... já tě fakt miloval a miluju pořád. Mohl jsi to někdy říct ty o mě?" zeptal se, když ho narovnal a upřel na něj své bílé, skoro bezbarvé oči, v nichž se zračila dosti viditelná bolest.

Blondýnek od něj na několik kroků ustoupil a chystal se mu zpříma zadívat do očí a znovu na něj začít řvát, avšak když tak učinil a spatřil všechny ty pocity, které ve sněhově bílých hloubkách viděl, sebralo mu to veškerou páru, která jej poháněla a na malý okamžik se zastyděl. Pohledem rychle přejel po Sasukem, který je z postele s zlehka pootevřenými rty tiše sledoval a čekal, co dalšího se bude dít, než sklopil hlavu k zemi a kousl se do rtu.

Samozřejmě, že ho miloval, pro Jashina! Nikdy by nezačal chodit s nikým, koho by neměl rád. I když ze začátku neměl kvůli tomu se Sasukem dobrou náladu a neměl vůbec chuť, chodit s ním na rande, po čase zjistil, že je mu v hnědovláskově přítomnosti vlastně docela dobře, a tak netrvalo dlouho a zakoukal se. Prvotní zalíbení se po čase překlenulo v něco silnějšího, avšak i tak mu v hloubi duše musela zůstat nějaká částečka, která měla ráda Uchihu, protože proč by se k němu jinak choval tak drze, hnusně a snažil se za každou cenu vyprovokovat nějaký konflikt?

"Je mi to jasný," odfrkl si Hyuuga po chvíli ticha, během níž se jeho milovaný neozýval, prošel kolem něj a vyrazil ke dveřím pryč, "Ticho znamená souhlas."

Až to zlatovláska probralo ze všech možných a nemožných úvah. Prudce se otočil a vykřikl: "Jasně, že jsem tě miloval!" zvolal, čímž druhého zcela zastavil v pohybu a znovu sklopil hlavu k zemi, "Jenom.. jenom to prostě nějak vyprchalo. Asi... asi už jsem to takhle cítil už dřív, ale tím, co se stalo, jsem si to jenom uvědomil."

Na moment se odmlčel a silně stiskl ruce v pěst, než pokračoval. "Nebylo to tak, že bych se Sasukemu hned vrhnul do náruče, prostě... prostě se toho stalo hrozně moc, v jednu chvíli mě ještě neuvěřitelně lezl na nervy a v další jsem si nedokázal představit, že by tam se mnou nebyl... Stalo se toho hodně a ne všechno bylo dobrý, přišly i špatný chvíle, ale po tom, co jsem myslel, že se odtamtud už nedostanem, po tom, co to vypadalo, že Sasuke-," hlas v mu v jednu chvíli náhle vynechal, až měl co dělat, aby se pod náporem všech těch vzpomínek náhle nesesypal, naštěstí to však překonal a pokračoval dál, "u-umře... prostě jsem věděl, že o něj už nemůžu přijít. M-mrzí mě to."