Probuzený (bakudeku) [DOKONČENO]

16.

"Todoroki už odešel?"
"Jo, prcek už spí?" přikývl mi a posadil se vedle mě. Asi se klukovi moc nechtělo, když ho uspával hodinu. "Jak to myslel?" otočil jsem se na něj. Nechápavě na mě hleděl. "Kdo a co jak myslel?" vymáčkl ze sebe po chvíli ticha. "Jak Haru mluvil o těch zlých lidech, co tím myslel?"
"Jo tohle, doufal jsem, že se nezeptáš..." zamumlal a sklonil hlavu. Úplně ztratil barvu v obličeji a oči měl prázdné. "Co byli zač?" pokusil jsem se o klidný tón, abych ho od toho neodradil. Nejspíš se o tom nechce bavit, ale já chci vědět co se stalo.

Zakroutil hlavu v zápor. Nahl jsem se k němu blíž, abych mu lépe viděl do obličeje. Stekla mu po tváři osamocená slza. Setřel jsem ji palcem "Deku... co se stalo?" lehce mi odstrčil ruku a otočil se ke mě zády. Chtěl jsem ho otočil čelem k sobě, ale v ten moment si sundal triko. "Byl to taky jeden z důvodů proč nechci, aby o mě a Haruovi někdo věděl." zašeptal zničeně. Můj pohled se upíral na jeho záda. Byla absolutně zničená. Prolínají je široké, dlouhé jizvy. Jedna přes druhou. Musely být hrozně hluboký, když byli čerstvě vysekané do jeho masa. "De-deku? Co se stalo?" zavrčel jsem. Pomyšlení na to, že by mu někdo udělal něco tak odporného mě strašně nasralo.

Rychle si nandal triko a opět se přisunul a otočil na mě. "Když bylo Haruovi kolem tří let, chtěl jsem si někoho najít. Chtěl jsem mít partnera, kterého bych mohl milovat. Ve městě, ve kterém jsem předtím žil, jsem si našel pár přátel a ti mě seznámili jednomu muži. Byl hrozně hodný, slušný a měl i stálou práci. Byli jsme spolu možná měsíc, už přesně nevím, ale bylo to poprvé co šel ke mě do bytu. Nevěděl o Haruovi. Ani o tom, že jsem to byl já kdo ho porodil... prostě to absolutně nesnesl, když jsem mu to řekl, myslel si, že jsem nestvůra. Sám totiž neměl quirk.

Asi týden na to mě v jedný uličce odchytil, když jsem šel z nákupu. Prý, že se mi chce omluvit a chápe můj případ. Odvedl mě do baráku vedle, kde na nás už čekali jeho přátelé. Než mě začali bít prozradil mi, že ví kdo jsem. Po několika hodinách odešli. Už jsem je pak nikdy neviděl. Nechali mě tam ležet v krvy s-amotnýho. A H-haru na mě čekal. Nebýt majitele, který to tam vlastnil, asi bych tam u-umřel." celou dobu se snažil mluvit klidně a vyrovnaně, ale na konci se přece jen sesypal a naplno se rozvzlykal. Opatrně jsem ho chytil okolo ramen a přimáčkl si ho do obětí. Rozklepanýma rukama mi mačkal triko, které mi máčel slzami. "To bude dobrý... přísahám, že tě nic podobného už nepotká... slibuji." zašeptal jsem a aniž bych si to uvědomil, políbil jsem ho do vlasů.

~*~

"Tatínku! Kde si?!" něco pisklavého tady řve... co to... je? Ehh, nemůžu se hnout... něco na mě leží. Rozespale jsem otevřel oči. Přede mnou byla nějaká černá chlupatá koule... co to je? Pomalu jsem zvedl ruku, abych na tu kouli mohl šáhnout. Jakmile jsem se jí ale dotkl, pohla se a ozářili mě dva smaragdy. Plně jsem rozevřel oči a strnul jsem. Můj unavený mozek začal pracovat na plné obrátky.
Do prdele! Proč na mě leží Deku? Co se včera dělo? Nestalo se doufám to, co si myslím? Sklouzl jsem očima na hruď. Dobrý, pořád jsem oblečený, nic se nestalo... tak proč ležíme společně na gauči?

"Tatínku! Kde-" prcek přiběhl až k nám a nejspíš se zastavil, nevím, můj pohled se zasekl v zelených očí, co na mě hledí stejně udiveně jako já sám. "Jdi od něj pryč!" zařval prcek, a až jeho tentokrát menší výbuch do mé hlavy, mě i Dekua probral. "Haru! C-co jsme si říkali o výbuchu doma?" Deku zvedl pohled ke klukovi a snažil se ze mě zvednout. Jakýmsi způsobem se mi, ale otřel rozkrokem o ten můj. Deku se zasekl v pohybu a šíleně zrudl. "Tatínku, co ti je?" ptal se starostlivě kluk a natáhl k němu ruku. "Ty máš ještě p-pyžamo, Haru? Jdi do pokoje se převléct, hned tam přijdu." snažil se na něj usmát, ale vypadalo to spíš jako kdyby snědl citron. Sám jsem cítil jak mi rudnou tváře. Přikrývka, kterou jsme omotaný, nás nechce pustit. Poté co Haru odešel se Deku znovu pohl, to ale způsobilo, že se na mě ještě víc namáčkl. Kurva! To není dobrý... ať přestane! Tělo se mi začalo třást vzrušením, které jsem se pokoušel ignorovat, dokud to nezašlo moc daleko. "Deku..." vydechl jsem a pohlédl mu opět do očí "... p-přestaň se tak v-vrtět." musel ucítit bouli co se mi rýsuje pod kalhotama. Jeho obličej zrudl o další stupeň. A to jsem si myslel, že to víc nejde. "P-podepři se gauče... zkusím vylézt." vydechl jsem a sklopil pohled. Už jsem to dál nesnesl. Po chvíli se nám konečně podařilo se vyvléct. Já jsem hned na to utekl do koupelny, aniž bych mu opětoval jediný pohled.

"S-sakra!" zavrčel jsem, když jsem skočil pod studenou sprchu. Nemůžu si ho přece vyhonit teď! Jsou tu ti dva, nepotřebuji, aby mě slyšeli a navíc mi teď v mysli visí jen Deku. Zakroutil jsem hlavou záporem. Ne, sice ho mám rád, ale... tohle prostě nejde. Nemůžeme být spolu! Nejde to! Nechci mu už nijak ublížit. Pomůžu mu se vším, ale tohle ne!

"K-kacchane, jsi v p-pohodě? Jsi tam už d-dlouho... n-neutopil ses?" uslyšel jsem po nějaký chvíli jeho hlas za dveřma. Pousmál jsem se. Vypnul jsem vodu a usušil se. Nechal jsem si ručník omotaný okolo beder a otevřel dveře. Deku byl asi opřený na dveře, protože hned na mě spadl. "Davej přece pozor." řekl jsem se smíchem a stále ho držel za ruce. "No j-jasně, promiň. M-máš tam snídani." ukázal kamsi kde by měla být kuchyně a nemotorně a celý rudý ode mě utekl.

993 slov