Oliver ✔️

39. kapitola - Jiný pohled

Po tom kolosálním selhání jsem raději celý únor řešil bakalářku, než abych chodil na další rande. Měl jsem v plánu odevzdat ji v až v červenci a obhájit v září, jelikož na státnice jsem se chystal už v červnu.

David, poslední, se kterým jsem si stále psal, byl ale trpělivý. Nijak na mě netlačil, až když jsme se na začátku března sešli, mohl jsem hrdě říct, že se má emoční zhroucení omezila na naprosté minimum. Naopak mi připadalo, že jsem byl víc otupělý než kdy dříve. Zda to bylo dobré znamení, jsem nedokázal posoudit.

"Takže dokončuješ bakaláře v oboru překladatelství."

"Přesně tak," přitakal jsem, "asi z toho nekouká tolik peněž co z IT, ale celkem mě to baví, takže to asi přežiju."

"Já bych řekl, že překladatelství je velmi žádané," namítl David, "takže i poměrně dobře honorované." Posunul si brýle trochu výš ke kořeni nosu a napil se kávy. "Ale víš co... i kdyby nebylo, hlavní je, že tě to baví."

"Jo, zatím mi to škola ještě úplně neznechutila," uchechtl jsem se.

"A jak ses vlastně dostal k celému BDSM? Měl jsi ve svém okolí kamarády, kteří to provozovali?"

"Ne, to ne," zavrtěl jsem hlavou. "Můj... bývalý přítel mě k tomu přivedl. Co ty, jak jsi zjistil, že se ti to líbí? Vím, že už jsme to řešili ve zprávách, ale moc si to nepamatuju."

"Pozoroval jsem náznaky už od puberty. Jen jsem to nedokázal pojmenovat, takže mi většinu odpovědí dal internet. Postupně jsem objevoval, jak moc mě baví dominantní a submisivní dynamika, objevil jsem kouzlo provazů, spankingu, daddy kink... ale neboj, vím, že tobě se celá ta hra na taťku a chlapečka nelíbí."

"Ne, to rozhodně nelíbí," zakřenil jsem se. "Kdybych musel někdy říkat "taťko" komukoliv jinýmu, kdo není můj táta, asi bych vzal nohy na ramena."

"Jsi docela výjimka, mám pocit, že teď to provozují snad všichni. Ale v pohodě, nelpím na tom, všechno se dá přizpůsobit tak, aby to bylo příjemné oběma stranám. Jen ta dominantní role je pro mě opravdu podstatná."

"Na první pohled tak úplně nevypadáš. Zdání asi klame."

"Tak... nejsem ten typ, co by se potřeboval projevovat kdo ví jak nahlas, co by potřeboval okamžitě sázet rozkazy... nechávám tomu volný průběh. Doufám, žes nečekal velkýho drsnýho dominanta, co by tě nutil oslovovat ho "pane" hned nad kafem," pronesl odlehčeně.

"Vlastně jsem naopak příjemně překvapený," přiznal jsem. A opravdu - David na všechno šel mnohem pozvolněji. Několik schůzek jsme si opravdu jen povídali a poznávali se, až jsem měl pocit, že u toho povídání zůstaneme snad navždycky. Ne že by to nebylo fajn, David byl milý a inteligentní, necítil jsem se s ním pod tlakem a připadalo mi, že tentokrát by to nemuselo skončit naprostým fiaskem.

Poprvé mě vzal k sobě domů až po čtvrté schůzce, když jsme si domluvili všechna pravidla, stopku a probrali veškeré hranice. Když mě políbil, necítil jsem nic. Byl to první člověk, který mě od rozchodu s Oliverem líbal. Nečekal jsem, že mi srdce vyskočí z hrudníku ani nic podobného, ale doufal jsem, že bych mohl cítil alespoň něco. Oplatil jsem mu polibek a nechal se nasměrovat do ložnice. Natiskl mě břichem ke zdi vedle nočního stolku, pomohl mi z trika, a když jsem byl do půli těla nahý, otevřel si druhý šuplík u nočního stolku. Vytáhl z něj kožená pouta, spoutal mi jimi ruce za zády a poté ode mě poodstoupil.

"Nehýbej se."

Nic jsem na to neodpověděl, jen vyčkával, až se ke mně vrátí. Trvalo to pár desítek vteřin, než ke mně znovu přistoupil, chytil mě za vlasy a pomalým tahem mi zaklonil hlavu.