Oliver ✔️

40. kapitola - Taková chvíle

"Tak jak ti to jde, miláčku? Tady máš něco dobrého na zub."

Mamka přede mě postavila pár kousků makového řezu a hrnek studeného kakaa. Seděl jsem venku na lavici, před sebou jsem měl rozložená skripta a pokoušel se nehroutit z toho, že jsem absolutně blbej a neschopnej se cokoliv naučit.

"Díky, mami, snažím se," usmál jsem se a vytáhl pár papírů zpod hrnku s kakaem. Na tom vrchním zůstalo hnědé kolo.

Státnice se blížily, květen se překlápěl v červen a já měl poslední týden na to, abych se něco naučil. Nebo aby se stal zázrak. Spíš to druhé.

Jezdil jsem teď s rodiči na chalupu v podstatě každý víkend - směny v práci jsem si naplánovat na týden, abych se o víkendech mohl učit, ačkoliv jsem se beztak učil hlavně v práci. Čím déle jsem tam pracovat, tím rychleji mi všechno šlo od ruky a zbývalo mi více času na vlastní věci.

"Nezapomeň, že odpoledne přijede strejda s tetou, Reném a Elen," upozornila mě.

"Já vím, já vím, už jsi mi to říkala a René mi to psal. Zkusím se do té doby ještě nějakou tu otázku naučit."

Nakonec ale celá rodina dorazila hned po obědě, ani jsem nestačil ze stolu sklidit skripta.   Se všemi jsem se pozdravil a Elen mi hned nakukovala přes rameno a vyptávala se, jak mi to jde.

"Děs a hrůza, vůbec nemluvím," povzdechl jsem si.

"Ale jen nepovídej," zavrtěla hlavou, "jsi chytrej kluk a dáš to jak nic. Ostatně jako vždycky. Si pamatuju tvoje scény s maturitou a pak bum - samý jedničky a jedna dvojka. A to bylo řečí."

"Přesně to mu taky říkám," přidala se mamka, popadla svou sestru za paži a táhla ji dovnitř. Tátové je následovali, ale Elen s Reném se usadili ke mně.

"Co že jste přijeli s nimi?" zeptal jsem se. "Většinou takhle společně moc nejezdíte."

"Protože dneska je k tomu speciální příležitost," vysvětlil René. "Ale povídej, co ty? Jak je v hotelu?"

"Počkej, počkej, jak jako speciální příležitost?" podivil jsem se. "Nemůžeš něco takového říct a pak převést debatu někam jinam."

"Chceme to říct, až tady budou i tvoji rodiče," odvětila Elen. Podezřívavě jsem se na ni podíval a zvažoval, jaké speciální příležitosti tak mohou nastat. Buď je těhotná, nebo...

Sklouzl jsem pohledem k její levé ruce, přímo k prsteníčku, a poté vyhrkl: "Vy jste se zasnoubili!"

"Psst!" přitiskla si Elen ukazováček na rty. "Ať to neslyší. A až to oznámíme, tvař se překvapeně."

"No konečně, vy dva," poplácal jsem Reného po rameni, "gratuluju. Kdy to vypukne?"

"13. srpna v sobotu," řekl. "Jsme zasnoubení vlastně už dva měsíce, jen nějak nebyl vhodný moment na to, abychom to oznámili. Elen přes známou zařídila krásné prostory a řešila to hned na začátku dubna, kdy jsem ji o ruku požádal, jelikož hrozně chtěla mít svatbu v létě."

"A hlavně jsem to chtěla stihnout, než mi bude třicet," doplnila ho. "A tohle bude hezky tři měsíce a čtyři dny před mýma třicátinama. A jestli mi zase předhodíš, že jsi o čtyři měsíce mladší než já, tak tě nechám dělat všechny playlisty."

"To bys neudělala, už je máš rozdělený do složek a víc než půlku máš hotovou."

"Tak bys mohl psát jmenovky."

"Píšu hrozně, to bys nedopustila."

Elen si povzdechla, poplácala ho po hlavě a poté se otočila na mě: "A co ty, Eriku? Někdo novej? Nějakej pěknej chlap na obzoru?"