Agent T. - Pod rouškou strachu //LS// ✓

28.

Uběhly dva dny, které Louis strávil ve svém bytě, za přítomnosti Harryho. Dva dny, které však Louisovi připadaly jako pár hodin. Nebo spíš minut. Nejspíš to bylo kvůli strachu ze zítřků, kdy mu čas najednou začal utíkat rychleji než bylo obvyklé. 

Momentálně byl Louis v budově FBI. Vnitřně jej totiž ta bezmoc užírala a on se tak rozhoupal a rozhodl alespoň něco začít dělat. Něco, díky čemuž by měl posléze lepší pocit. Že jen nečeká na smrt.

Harry s Kapitánem byli samozřejmě s ním, ani jeden nechtěl zůstat v bytě sám. Harry, zdali to bylo možné, se stal ještě více na Louisovi závislejším. Byl s ním na každém kroku, dokonce odmítal chodit spát sám, vždycky musel být u Louise. Když Louis spát nešel, většinou mu Harry usínal v náručí, zatímco on povětšinou sledoval zprávy nebo jen tak nečinně zíral do blba.

V budově Louisovy práce byl neuvěřitelný frmol. Kapitán se jim z očí ztratil už při vstupu do budovy a Louis tak Harryho ještě pevněji držel za ruku a vedl směrem do své bývalé kanceláře. Cítil Harryho nervozitu kolem sebe a snažil se ho utěšovat letmým pohybem palce po hřbetě jeho ruky. Když vstupoval do místnosti své bývalé kanceláře, zarazil ho blonďatý Niall u vchodu. Byl k němu otočený zády a hlasitě mluvil na dva přítomné, kterými byli Zayn s Liamem. Taky ho dost vyvedlo z míry, že jeho stůl s všemi jeho věcmi stál stále na stejném místě a vypadalo to, jakoby se jej ani nikdo nepokoušel vyklidit. Buď se nikomu nechtělo, nebo spíš se to v této době ani neřešilo.

,,Louis," vydechl s přátelským úsměvem Liam, který si jeho příchodu všiml jako první. Narovnal si obroučky brýlí na nose a ohlédl se na Zayna, který se už s šoupáním židle od stolu odsunul a s otevřenou náručí se vydal směrem ke svému kolegovi a zároveň příteli.

,,Co ty tady kámo," přátelsky se s Louisem objal a poplácal ho po zádech. Louis gesto automaticky oplatil, než se odtáhli.

,,Říkal jsem si, že mě možná budete dost potřebovat. Jsem tu celkově vždycky dělal všechno sám," ušklíbl se. Zayn tmavýma očima sjel na Harryho, který celou dobu postával v Louisových zádech a snažil se splynout se zdí.

,,Budeš mít problém, že sem Harryho taháš. Víš, že sem mají přístup pouze zaměstnanci. Ani jejich vlastní rodina ne."

Louis protočil panenkami. Tohle bylo poslední, co ho momentálně zajímalo. 

,,Tak sem s tím, jak na tom jsme," změnil Louis okamžitě téma. Nebude se tu se Zaynem dohadovat.
,,A jinak čekal jsem, že bude moje místo už vyklizené," nadhodil. Za ruku Harryho dovedl ke svému místu a odsunul mu svoji židli, aby se chlapec mohl usadit. Očima přitom přelétl povrch svého pracovního stolu a byl tak schopen říci, že možná až na pár složek z desky stolu opravdu nic nezmizelo.

,,Tohle je vážně úplně poslední, co teď potřebujeme řešit," uchechtl se Zayn. 
,,Navíc stále jsme tak nějak doufali, že nás nenecháš na holičkách. Ruby byla za šéfem hned ten den, co vás sem přivlekli a snažila se ho přesvědčit. A uspěla, takže ani nevidím důvod, proč by sis měl balit kufry."

,,Já věděl, že přijdeš," nadmul Niall u dveří pyšně hruď. Louis ho ignoroval a věnoval veškerou pozornost jen Zaynovi.

,,Nedivím se, taky je to ženská, že jo," prohlásil Louis a konečně shlédl na Harryho, který na něj měl zvednutý pohled. Věnovali si dlouhý oční kontakt, než se Louis mírně pousmál a jako první jej přerušil.

---

Uběhlo něco přes půl hodinu, přičemž v místnosti se toho moc nedělo. Zayn přítomné kvůli naléhání Reinharta musel opustit, Liam seděl s nosem zabořeným v monitoru a Louis seděl na své židli s kudrnatým Harrym zkrouceným na svém klíně. Byl zády opřený o Louisovu hruď a v tichosti sledoval kurzor myši, kterou Louis pohyboval po obrazovce. Ticho a pohodlí na mužově hrudi jej pomalu ale jistě uspávalo. Moc tomu i nenapomáhala horká dlaň, kterou měl Louis položenou na Harryho břichu pod látkou trička a jemně jej palcem po něm hladil.