Probuzený (bakudeku) [DOKONČENO]

20.

Hřejivé sluneční paprsky ozařovali můj obličej. Přejel jsem si ospale po něm rukou a zamrkal. V pokoji bylo ještě šero, pronikali do něj jen proužky světla, skrz stažené žaluzie. Chtěl jsem pomalu vstát, ale něco mi v tom bránilo. Znovu jsem zamrkal a prsty si protřel oči s ospalkami. Podíval se co mě drží a potěšeně se usmál. Deku mě objímal okolo hrudi. Napřáhl jsem ruku a pohladil mu tu jeho černou čupřinu, kde už začínali prosvítat zelené prameny. Už by je zase chtělo nabarvit. Nemám rád, když si tímhle způsobem ničí vlasy, ale aspoň jednou za čas semnou a s prckem, jde někam ven. Sice je to vždy jen na chvíli, ale i to mu stačí.

"Vstávej brokolice." zašeptal jsem mu do ucha a mírně ho zkousl. "Mhaa~ Kacch- Ka- Kachcane... přestaň." zamumlal ospale a víc se na mě namáčkl. "Dělej, musím do práce." namotával jsem si jeden ze zelených pramenů na prst a spokojeně se usmíval. "Nik-haaahh... nikam... nemusíš... jen zůstaň... tady." vydal ze sebe ospale a opět se mi zavrtal do hrudi. "Nemůžeme se jen válet."
"Já se ale chci jen válet." zabručel a silněji mě stiskl. "A co Haru? Až přijde a uvidí nás takhle?" zamručel jsem a zmáčkl mu obě nahé půlky. Rozpačitě zrudl a napl se jak prkno. Musel jsem se tomu zasmát. "A jo vlastně... Haru. Takhle nás nesmí vidět. Vždyť by tu měli být za chvíli!" panikařil a prudce vyskočil z postele. "Unhh" zakňučel jsem. Ten parchant. "Co je?" otočil se na mě ustaraně. Uhh... to udělal snad schválně, nakopnout mě takhle po ránu do slabin... to mu nedaruju. "Deku... ty zasranej nerde." zasupěl jsem a zlostně se na něj podíval. Jakmile mu došlo co provedl, absolutně zrudl a začal se šklebit. "P-promiň... K-kacchane... já... to nebylo schválně - hehe..." zlomil se v pase a propukl v hlasitý smích. "Tch, to určitě."

Vzal jsem si věci a odebral jsem se do koupelny na rychlou sprchu. Jakmile jsem byl hotový udělal jsem pro nás rychlou snídani a pomalu se vydával do práce. "Dneska jen něco dodělám a měl bych být tak do dvou hodin zpátky. Můžeme pak něco podniknout." otočil jsem se k němu čelem. Stále vypadal dost rozpačitě. Odložil jsem tašku a přišel k němu blíž. "Vlastně... jaký to včera bylo?" pohladil jsem ho po tváři a nasměroval ji, aby se na mě díval. "Úžasný." zašeptal a očima lítal všude možně jen ne na mě. Usmál jsem se a přitáhl jsem si ho do polibku. "Za chvíli jsem zpět."

***

V kanclu jsem dodělal potřebné materiály a mířil jsem je odevzdat Půlenci, abych už mohl jít domů. Tentokrát jsem zaklepal a čekal na vyzvání. Nic se však nedělo. Zaklepal jsem ještě jednou. Stále nic. Otevřel jsem dveře. Místnost zela prázdnotou. To je divný. Nikdy nevynechal, ale třeba má práci jinde. Papíry jsem mu hodil na stůl a odešel jsem si pro věci. Když jsem procházel kolem recepce, nedalo mi to a musel se zeptat. "Hele, ty modrovlasá... byl tu dnes Todoroki?" trochu vyjukaně na mě koukala a až po minutovém mlčení něco zabrbrala a podívala se na monitor. "Ne, dnes tu nebyl. Včera večer si napsal na dnešek volno. Potřeboval jste od něj něco, G-ground zero?" zakoktala nakonec a rozpačitě zčervenala, když se mi podívala do očí. "Hm, nic nepotřebuju, dík za info." zamručel jsem a se zamračeným výrazem odešel ze společnosti. Tohle je, ale vážně už divný. Že by zůstal u nás, když vracel prcka a chtěl pokecat s Dekuem? Asi. Nebo si jen něco potřeboval zařídit. Co je mi vlastně po tom.

Zaparkoval jsem a šel do domu. Projdu chodbou a odložím si věci v kuchyni. Hm, na oběd je ještě brzy. Co by jsme tak s Dekuem mohli podniknout? "K-kacchane!" zezadu do mě Deku silou narazil a rozklepaně mě objal. "Co je Deku? Stalo se něco? Proč brečíš?" ptal jsem se ustaraně, když jsem si ho otočil čelem k sobě. "Klid Deku. Co se stalo? Zranil ses? Nebo snad Haru?" hlavu měl schovanou ve svých dlaních, po kterých stékali proudy slz. "H-haru... o-on..." vykoktal a hystericky zavzlykal. "Co je s ním? Kde je?" otáčel jsem se jestli jsem ho tu někde nepřehlédl. Místo odpovědi mi roztřesenou rukou podal zmuchlaný kus papíru. Vzal jsem si ho a po narovnání, si ho přečetl. Vykulil jsem nad tím oči. Co to do prdele je?

Ground zero,
pokud chceš zpět svého syna
odevzdej nám výměnou
dědice quirku One for All.
My víme, že je Midoriya naživu
a že víš, kde se nachází.

Máš na to dva dny. Pokud ho
za dva dny do půlnoci nepřivedeš na xxx místo, tak to kluk nepřežije.

LOV

Co to má být?! Jak to vědí?! Do prdele! Papír jsem zmuchlal a nechal ho vybuchnout v dlani. "C-co uděláme, K-kacchane? Vždyť já už nemám One for All. Oni One for All už mají a ani to nevědí. Co když výměnu uskutečníme, ale až zjistí, že - že ho nemám, půjdou zase po H-haruovi. C-co mám udělat!" vzlykal mi Deku do hrudi. Silně jsem ho objal. Nevím, já nevím co mám dělat. Teď jsem Dekua získal a mám ho znovu ztratit? Ale zase nechci, aby kluk přišel o život. Co mám dělat? Natáhl jsem se pro telefon "Co potřebuješ, Bakubro." ozval se příjemce hovoru "Kiri, potřebujeme pomoc."

887 slov