Drahý Severusi Snape (Snarry CZ)

Kapitola šestá

Lucius Malfoy s prázdným výrazem zíral na stěnu jeho cely. Měl tmavé kruhy pod očima, vlasy ulepené, zašlé.

Sotva vnímal agonický křik, který se okolo něho ozýval. Naučil se ho neposlouchat.

Zajímalo ho, jak se daří Narcisse. Přemýšlel, jestli jí někdy chyběl. Ne, asi by bylo lepší na něco takového nemyslet. Když mozkomorové vycítí jeho negativní myšlenky, objeví se před jeho celou, a to rozhodně nechtěl. To by nezvládl. Ne teď. 

V myšlenkách se zatoulal k Siriusi Blackovi.

Lucius Malfoy ho vždycky nenáviděl, ale teď, hluboko uvnitř k mladšímu muži cítil respekt.

12 let v Azkabanu.

Black odolával 12 let a nezbláznil se.

Lucius tu byl teprve pár dní a už měl pocit, že není sám sebou.

Jak má zvládnout dalších 25 let? Skoro si přál, aby byl Black naživu. Možná by se ho pak zeptal, jak vydržet odolávat tak dlouho. Avšak Sirius byl nevinný, tak možná právě to ho drželo nad vodou.

Lucius neměl tu výhodu vědomí, že je nevinný. Ne, on věděl, že je vinen. Lituje svých činů? Asi. Ale vinen nebo ne, podařilo se mu udržet Narcissu a Draca naživu.

Žvýkal si palec a přemýšlel, co Draco dělá. Bezpochyby se někde potuluje s Potterem, pomyslel si s pohrdavým úšklebkem. Draco mu o jejich novém "přátelství" všechno řekl. Měl svoje podezření, samozřejmě, protože vážně, co motivovalo Pottera, aby se spřátelil s Malfoyem? Určitě to nebylo dobré. Ne, Potter jen Draca využíval, věděl to.

I přes jeho varování ho jeho syn jen odbyl.

Ano, vědomí, že si Draco jeho názoru už neváží, bolelo, ale nemohl ho za to obviňovat. Když jste na prohrávající straně války, nikdo si neváží vašeho názoru.

Jak mohli prohrát? Temnému pánovi dal všechno, a bylo to na nic. Bude dalších 25 let sedět v téhle cele, zírat do stěny a poslouchat křik.

Poprvé po dlouhé době se Lucius Malfoy rozbrečel.

*******************************************************************

Draco seděl u jídelního stolu naproti svojí matce.

Vířil posledních pár kapek čaje kolem svého šálku, vyhýbajíc se pohledu do matčiných očí.

"Draco..." Začala Narcissa jemně. "Vážně si myslím, že bys měl zase navštívit svého otce. Určitě tě rád uvidí."

Draco zesílil sevření kolem šálku.

"Nemám mu co říct." Zasyčel.

Narcissa na chvíli zavřela oči.

"Nejspíš má on, co říct tobě."

Draco se rozčileně postavil.

"Nechci poslouchat ani jedinou zatracenou věc, co mi chce říct! Vzhlížel jsem k němu moc dlouho, poslouchal jsem všechno, co řekl. Pletl se. Jeho morálka byla špatná, jeho chování bylo špatné a to, jak se choval k nám, bylo špatné. Oba jsme si zasloužili víc. Řekl jsem ti, že za ním jednou zajdu a to jsem udělal. A od teďka už není součástí mýho života."

V Narcissiných očích se objevily slzy, a on si nebyl jistý, jestli jsou to slzy vzteku nebo smutku.

"Jak to můžeš říct?" Zašeptala. "Udělal všechno proto, aby nás zachránil. Co víc bys ještě chtěl?"

"Otec zabíjel lidi." Řekl a ignoroval, jak sebou matka trhla. "Zabil nevinné lidi. Mučil je a dovolil Temnému pánovi žít v našem domě. Co víc chci? Chci se vrátit v čase a mít normální dětství. Chci být vychováván bez nenávisti, bez života ve strachu. Myslím, že toho nežádám moc."