Byla jsem s kámoškou v lese, na procházce. To jsme ale netušili co tam najdeme...
,, Na co koukáš?" Zeptala se mě moje kámoška Ella. ,,Na ty modrý kuličky"řekla jsem. Ella: ,,Na jaký?" Já: ,,na támhlety " řekla jsem a ukázala před sebe. ,,Ale kde, já nic nevidím"řekla a podivínský se na mě podívala. ,,Támhle, mezi těma borovicema" řekla jsem s klidem. ,,Jo, už vidím!" Vykřikla moje BFF. Pokusili jsme se přiblížit, ale vždy když jsme přišli blíž jak na metr, zmizelo to a objevilo se to o kus dál. Vedlo nás to přes kus lesa, do takové jeskyně, která měla přes vchod nějaké rostliny přes které nebylo do jeskyně vidět. Báli jsme se co je za ní, ale hrozně nás to vzrušovalo. Neodolali jsme. Byla to velká tmavá jeskyně. Rozsvítili jsme si mobily aby jsme nebrkli. Na zemi byla vrstva prachu. Pokračovali jsme dál za tou modrou koulí a napadlo nás že by to mohla být bludička. Blbost. Tohle není pohádka, ale realita. Další kytka. Další, další, další. Po asi kilometrové cestě plné kytek jsme dorazili k obyčejným starým pomalu rozpadajícím dveřím.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Podívali jsme se s Ellou po sobě a když jsme byli těsně před nimi zastavili jsme se a podívali jsme se na tu "bludičku", která se taky zastavila a něco vysokým hlasem zamumlala. Ellu očividně něco napadlo a musela mi to hned říct a ukázala na mně aby jsem se k ní naklonila. Naklonila se mi k uchu a dala si ruku před pusu. ,, Víš co to je?" Řekla. Zakývala jsem doprava a doleva na důkaz toho, že nevím. ,,Vchod do Narnie" řekla Ella a dusili jsme se smíchy... Modrá koule nebo-li "bludička" šla do dveří a když viděla, že já s Ellou nejdeme vrátila se pro nás. My se mezi tím rozmýšlely jestli jít, či nejít. Po krátkém rozmýšlení, které trvalo asi 20 minut jsme to riskly.
