6 variant smrti

Boj

„Takže začneme, Finne."

Finn s očima plnýma nenávisti díval do Jackobových očí. Díval se do očí člověka, který způsobil zkázu 12 teenagerů.

Musí je pomstít. To dobře věděl.

„Ještě než začneme. Na něco se tě zeptám. Nechceš se vzdát. Bylo by to pro tebe snašší."

„Kdybych se vzdal. Umřu. Jestli chci přežít, chci bojovat."

„Tak dobrá." Řekl a v ruce se mu objevil meč a začala s ním šermovat.

Finn uhýbal výpadům a přemýšlel, co udělat, věděl, že dlouho těm výpadům, nedokáže uhýbat. Myslel na to, co řekla Jaiden. Buď anebo. Probereš nebo zemřeš.

Potom si uvědomil, že v tomto boji je možné všechno. Je to boj síly myšlenek.

Malinko přivřel očí, upřeně se díval na meč. Meč se malinko pohnul a potom odlítl stranou někam do neznáma.

„Finn už ví , jak to tu funguje." Říkal Jackob posměšně a vyslal po něm ostrý velký kamenný hrot. Te svištěl a zaryl se Finnovi do nohy.

Finn skučel a řekl: „Padneš." Vyslal po něm tucet šípů.

Smál se, když všechny odrazil ani při tom nehnul rukou.

„Moje mysl je silnější než ta tvoje. Jsem zkušenější."

„Ale už nemáš náboje."

„Nemám, ale když tě zabiju. Budu se navěky nabíjet tebou. A je nebudu potřebovat."

„Ale já jsem jen jeden."

„Jseš jeden, ale když tě budu úplně vyšťavovat. Tvou silnou duši a mysl. Bude to dvakrát silnější náboj a já potrestám za pár let další lháře. Nezajímá mě těch pět, kteří unikli. Ty zabije za jejich lži osud. A ty za chvíli zemřeš na otravu krví. V mysli jde vždycky všechno nadpozemsky rychle. Za chvíli budeš býlý jak stěna a předá my tě smrt jako dar, zabalený v barevném papíře a zavázaný mašlí nasáklý tvou krví."

„Hrozná představa, která se ti nesplní." Řekl, přiložil dlaň k hrotu a vytáhl ho. Krev začala ještě víc tryskat. Tryskala jako vodotrysk. Finn přiložil ruku k ráně. A pomocí mysli si jí začal uzdravovat.

Jackob toho využil a poslal proti němu další hrot, který těsně minul. Když Finn sebou instinktivně škubnul. Potom co nohu vyléčil po ráně zbyla jen zkrvavená díra na jeho kalhotách.

Finn po něm vyslal blesky, které ho na chvílí odrovnaly, kdy letěl vzduchem.

Když se zase zvednul, vypadal naštvaně.

Řekl: „Dobrá půjdu na to jinak."

Potom, co to řekl Finn cítil po celém těle nesnesitelnou bolest. Nevěděl, co má dělat, pomalu umíral, hlava se mu točila, nemohl se ani pohnout, z úst mu tekla červená tekutina,... Cítil, jak umírá.

Když nastával čas jeho smrti. Uslyšel hlasy, poznal, že patří obětem. Potom slyšel něco jako výbuch. Potom záblesk, při kterém viděl, jako na obrazovce obličeje obětí. Dělo se v jednu vteřinu, ale ve Finnově hlavě se to dělo zpomaleně. Jako poslední byl portrét bratra.

Finn řekl: „Tvůj pozdrav vyřídím rodičům." Cítil bratrovo vděčné přikývnutí, ikdyž ho neviděl.

Potom záblesk skončil a on otevřel oči a slyšel: „Je v kritickém stavu na sál!"

Potom zase omdlel do hlubokých bezesných mdlob.

Až později ho probudilo pravidelné pípání přístrojů. Vedle jeho postele seděla Rachel.

„Je vzhůru." Křičela, když vyděla, že má otevřené oči.

„Co se dějě?" Řekl chraptivým hlasem.

„Přežil si velkou ztrátu krve." Finn se podíval na sebe, ale neviděl žádné rány. Se zdviženým tázavým obočím se podíval na Rachel.

Ona mu odpověděla: „Bylo to divné. Lékaři provedli transfůzi krve..."

„A..."

„Tolik krve ti vyteklo z úst. Nikdo to nechápe, jak se to mohlo stát."

„Boj s Jackobem."

„Co?"

„Je mrtvý, ale ještě než umřel, zabíjel mě, proto ta krev z úst." Odmlčel se. Potom pravil: „Viděl jsem svého bratra. A teď si uvědomuju, že to bylo naposledy."

Rozbrečel se poprvé v životě. Rachel se k němu natáhla a řekla: „Řeknu rodičům, aby zařídili demolici toho příšerného domu."

„To nepomůže."

Podívala se mu hluboko do jeho modrošedých očí a řekla: „Neumím utěšovat. Jen řeknu:

Bolest zůstane. Štastné chvíle a vzpomínky ti pomůžou ty hrany bolesti otupit a zmírnit jí. Ceň si svého života."

„Díky za radu. Jsem nějaký...o..." Chtěl mi říct, že je ospalý, ale usnul.

Usnul Rachel v náručí. Rachel se rozechvěla, položila jeho hlavu opatrně zpátky na polštář.

Políbila ho na čelo a pomalu odkráčela z místnosti.