Probuzený (bakudeku) [DOKONČENO]

23.

To není pravda! To se nemohlo stát! Zavolal jsem tolik lidí. Vymysleli jsme nejlepší plán, který mohl vyjít... a ono...
Deku! Proč?! Proč si se toho plánu nedržel? Proč si to udělal?!
"... kubro! Bakubro! Sláva vnímáš! Dej mi prosím tě toho kluka, abych ho mohl konečně rozvázat. Yaomomo chce s tebou mluvit." zmateně jsem zamrkal na přidřeplého Kiriho, co natahoval ruce k prckovi. Jakmile jsem se z toho trochu vzpamatoval, podal jsem mu ho a začal pohledem hledat Yaoyorozu. Když jsem konečně našel ten černý roztřepený culík v davu přihlížejících, bez váhání a dalšího zdržování jsem k ní přispěchal. "Co mi chceš!" zavrčel jsem vytočeně. Ztráta Dekua je něco, co nelze jen tak vyjádřit slovy. Nikdy jsem nic podobného necítil. Ten vztek smíšený se vším možným, ze mě urputně vyzařoval. Ona mě popadla za paži a odtáhla kousek od ostatních. "Bakugo, teď mě poslouchej. Není vše ztraceno. Je možnost Midoriyu ještě zachránit-"
"A jak?! Je pryč! LOV má bůh ví kde základnu. Nikdo neví kde! Takže mlč! Nic neříkej... on je... on... prostě..." sklopil jsem poraženě hlavu a nával nejrůznějších emocí odešel stejně rychle jako přišlel. Teď už ve mně vládla jen jediná silná emoce, kvůli které mi opět po tvářích kanuli slzy velikosti hrášku. Je pryč...

"Ne, poslouchej mě!" prudce mě chytla za ramena a začala semnou lomcovat tam a zpět "Než jste sem přišli, Midoriya mě o něco požádal. Myslel si, že by se to hodilo, kdyby plán selhal. Nechal si ode mě udělat sledovací zařízení. Můžeme ho najít!" dotřásla semnou a pustila mě. Z předloktí si nechala vyrobit přístroj, kde se ukazovali nějaké souřadnice. Probral jsem se z šoku a vyškubl jí to z ruky. "Musíme tam hned... nesmíme dovolit, aby mu nějak ublížili... bolesti si zažil až až." zamrmral jsem potichu. "Hej lidi!" otočil jsem se ještě na Momo "Vědí o tý sledovací tentononci? Nebo jsem jediný kdo nebyl zasvěcený?" její tváře nabírali nachovou barvu "Midoriya nechtěl, abych ti to říkala, dokud to nebude nutné... jinak ostatní to vědí." špitla celá zrudlá studem. Povzdechl jsem si a snažil se zahnat všechen vztek, který se ve mně hromadil. "No nic. Poslouchejte! Jak již víte, musíme sestavit nový plán, na záchranu Dekua a-"
"No, víš Baku... my už ho jaksi máme, jen jsme ti o něm neřekli." začal rozpačitě Kaminari a snažil se mi nedívat do očí přímo.
"Fajn!" vyštěkl jsem nasraně. "Co je to za plán!" zavrčel jsem skrz zuby. Cítil jsem jak mi začalo v rukou mírně jiskřit.

***

S Kirim se krčíme na vyvýšené budově a sledujeme polorozpadlý panelák. Všichni jsme okolo něj. Dekuův signál nás dovedl sem. Nejraději bych tam hned vtrhl, jenže nevíme kde přesně jsou. Pokud by jsme budovu poškodili naším násilným vstupem, je dost možné, že by se celá zhroutila. Round face napadlo, že by tam mohli mít podzemní prostory. Na dedukci ale sázet nemůžeme, je to moc nebezpečné. I tak se mi tam prostě chce hned jít. Musíme ale počkat co nám Crafting table řekne. Skenuje celou budovu, aby jsme zjistili, kde se nejvíce nachází tepelné stopy. Bohužel to trvá, budova není nejmenší.

Ve sluchátkách, které nám všem vyrobila, zachrastilo. "Uraraka měla pravdu. Mají podzemní prostory. Jsou tam dvě patra. Dohromady s jedenácti lidmi. V prvním jsou tři mohutný, stojí na místě bez hnutí. O patro níž je různě rozmístěný zbytek. Dva u sebe od severu z leva. Jeden sám a pět vpravo úplně mimo ty tři. Je dost pravděpodobné, že ti tři nahoře budou Nomové. Liga se podle odhadů skládá o šesti členech-"
"Sedmi, nezapomeň na Půlenýho zrádce!" přerušil jsem ji vztekle a opět ji nechal mluvit. "Jo, pravda. Todoroki tam musí být taky. Což znamená, že..." plán jem znovu slyšet nemusel. Začal jsem ji ignorovat a připravoval jsem se. Čekal jsem až zazní signál. Já, Kiri, Iida, Tokoyami, Hagakure a starší pro Hero jsme v přední linii.

640 slov