Pražské uličky

Byt, praní a kafe

Vcházel jsem do vchodu, a opět se zasekly dveře. Skvělý. S rukama, plnýma nákupu, jsem se pral se dveřmi vedoucími do chodby k mému bytu. I když, byt je dosti honosné slovo pro můj sklepní kumbál. Dost to tu nesnáším, ale je to v mé finanční možnosti. Když jsem konečně zvítězil nad dveřmi, vydal jsem se chodbou a po schodech. Ve chvíli, kdy jsem za svými zády slyšel klapnutí a před sebou viděl kupu bot, věděl jsem že krom nákupu mne dnes bude čekat i úklid. Konečně mám jeden den volno. Respektive, den kdy nejsem v práci. Tudíž jsem si konečně nakoupil. Poslední dva dny jsem už neměl co jíst, krom nějakých zbytků a polévek do hrnečku. Bordel tu je taky neskutečný, ale naštěstí se těch patnáct metrů dá uklidit poměrně rychle. Život sestával z hrozné rutiny s občasným volnem. Ale už jsem toho měl plný zuby. Už zase. Jednou, tak za půl roku, jsem vždy došel do bodu, kdy jsem byl sám na sebe naštvaný, že dostatečně nežiju svůj život. Prostě jen plním to, co je nutné a čas mi letí. Jenže většinou se nic moc dlouhodobě nezmění a za několik měsíců je to tu zas. Zatímco jsem skládal nákup do své miniaturní ledničky, přemýšlel jsem nad tím, co s tím jako hodlám dělat. Možná bych měl víc chodit ven. To by asi mohlo pro začátek stačit. To je takový, dostupný. Doskládal jsem a začal poklízet. Pustil jsem si k tomu na reprák hudbu. Jediná výhoda sklepního bytu je, že tady nikdo jiný není. Vedle je sice ještě jeden byt, ale celou dobu co tu bydlím je prázdný. Takže si alespoň můžu dělat bordel jak chci, protože to není nahoru moc slyšel. Jsem tu pohřbený sám, se svou hudbou a sny. Musel jsem se sám sobě trochu zasmát. Během chvíle jsem měl naštěstí uklizeno, mám dost věcí na praní. Asi budu muset vyrazit do prádelny. To mám teda fakt radost, že mi to zas zajebe většinu toho zbytku volna, co mám. Naštěstí, mám prádelnu alespoň kousek. Je na Strossu pod Costou. Ještě do nedávna tam bylo CrossCafé, kam jsem se svojí nejlepší kámoškou chodil na snídaně. Hlavně v pátky, když jsme začínali ve škole později. Pak všechny Crossi zavřeli. Prádelna tam naštěstí ale zůstala, protože tady nemám místo na pračku. I když na tu bych možná místo měl, ale nevím kam bych to věšel. A i kdybych měl kam to věšet, tak bych na to neměl čas. A i kdybych na to měl čas, tak bych to nedělal. Připravil jsem si prádlo do tašky a na chvíli se natáhl na postel. Během toho všeho uklízení jsem dostal strašný hlad. Udělal jsem si sendwitch i se zeleninou, pro změnu. Jedl jsem při koukání na video. Sesunutý na posteli jako gremlin, jak už to tak bývá. Cinknul mi Grindr. Ah jéje... Kdo, Co potřebuje? Otevřel jsem ho, byl to zase Lukáš.
'Čauky, tak co dneska, máš čas?' Snažil se se mnou domluvit na schůzce už asi týden. Popsali jsme trochu, byl s ním celkem fajn pokec, ale úplně jsem to neviděl. Ovšem, stejně musím jít prát a pračka i sušička...to bude tak na 3-4 hodiny, tak proč ne.
'Mám...co tahkle v Costě na Strossu, za 40 minut?' Odepsal jsem a podíval se na věci, co mi ještě zbývaly čisté. 'To zní skvěle, budu se těšit.' Randíčko v kavárně...tak to bych si asi mohl vzít něco pěkného. Nakonec to vyhrálo poměrně sheer černé triko, přes to bílé grafik, cargo kalhoty, tenisky, řetězy, náušnice jsem si nechal stejný. Ještě jsem se trochu učísnul, vlasy jsem si nechal rozpuštěný. Přibral jsem hárdelník a bundu. Pobral jsem telefon, peněženku, tašku s prádlem a šlo se. Musím tam být dřív, abych zatím dal ty věci do pračky. Pak si skočím "na záchod", přehodím to do sušičky a easy. Budu tam do deseti minut, takže mi zbyde ještě tak deset minut na to, abych vše zapnul a vylezl zas ven. Vyrazil jsem z holešovických uliček na Stross. Sice tady hned mám jinou kavárnu, která je místem mého srdce, ale nebudu tady přebíhat jak blbeček. Nehledě na to, že nechci tahat nějakého neznámého do mého oblíbeného místa, gatekeepuju. Ještě mi tam pak poleze ne, to tak. Došel jsem do prádelny, naházel tam všechny svoje věci a zapnul to na hodinu a tři čtvrtě. Nastavil jsem si upozornění na hodinkách a šel před kavárnu. Těsně po tom, co jsem vylezl vyšel zpoza rohu. "Ahoj" usmál se. "Ahoj" pozdravil jsem ho zpátky. A jako...damn. Takhle byl o něco víc hot než na fotkách, což je vždycky příjemné překvapení. Možná mě emočně zatím moc neoslovil, ale nějaký ten lidský kontakt by mi asi neuškodil. Hlavně, žijeme jen jednou no ne? "Můžeme?" Zeptal se a šli jsme do kavárny. "Co si dáš?" Měl příjemný hlas.
"Karamelové latté, ledové, velké..." řekl jsem svou typickou objednávku. Málokdy jsem si dával něco jiného.
"Hmmmm...to zní dobře" usmál se a objednal nám. Velice mne potěšilo, že mne pozval. Bylo to od něj velice džentlmenské. Posadili jsme se do zadní místnosti. Byla tu pohodlná křesílka.
"Jak ti dopadla ta prezentace v práci?" Zeptal jsem se, abych navázal na naši poslední konverzaci.
"Kupodivu lépe než jsem čekal" usmál se spokojeně a napil se své kávy. "šéf byl dost spokojený a vypadá to, že dostaneme tu zakázku. Budu pak mít poměrně hodně práce, ale jen na několik měsíců a ty peníze za to, jsou vážně skvělý." Vypadal nadšeně z představy své budoucí práce.
"Co ty? Jak pokračuje tvá podzimní depka?" Zeptal se šouchavě s úšklebkem.
"Hele pokračuje, ale hodlám s ní něco dělat. A proto jsem i tady" zaculil jsem se.
"Jo?"
"Jo. Řekl jsem si, že musím víc žít, navíc mám zrovna dneska naštěstí volno."
"Tak to jsem rád, že jsem se takhle trefil." Musel jsem se pousmát. Napil jsem se kávy. Bavili jsme se o různých blbostech, ani si přesně nepamatuju co všechno to bylo, asociace pracovaly samy a zachraňovaly nás. Pak mi zabrněly hodinky, přehodil jsem věci do sušičky a mohlo se pokračovat v krasojízdě.
"Nechceš se jít ještě někam projít?" Ptal se. Oh..projít...jasně...
"Víš...to je trochu komplikovanější..." asi se budu muset přiznat, ale co se dá dělat? "já jsem trochu spojil příjemný s užitečným a mám dole v sušičce prádlo..."
Zasmál se "tak to jo, no, tak počkáme až to dosuší a pak tě můžu ještě někam vytáhnout?" Nebyl jsem si jím do teď jistý, ale zatím se mi s ním kecalo vážně skvěle a dlouho jsem nikde nebyl.
"Tak jo, ale ještě si to hodím domů...ať se nemusím tahat s taškou plnou hadrů." Souhlasil jsem s jeho návrhem.
"To zní skvěle, za jak dlouho ti to dosuší?"
"Za třicet minut."
"Tak super, tak já zatím vymyslím, kam tě vezmu."