Cena za lásku

xxxi

/hi! krasne pondeli! <3 doufam, ze se mate vsichni krasne a ze se vam dnesni kapitola bude libit! <33 uzijte si to <3/

Words: 1099

----------

William: 

Nestačím se ani podívat na jeho tvář, když tato slova vyklouznou z mých úst, protože využiju toho, že mě pustí a opustím jeho přítomnost. Jak ho to mohlo napadnout?

Myšlenka, že bych se do něj mohl někdy zamilovat mě z nějakého důvodu vyděsí. Je nepředstavitelně, že bych mohl milovat někoho, jako je Edward. I když je to jediný způsob, jak bych se mohl znovu stát člověkem a vést normální život. 

Vlastně na tom nezáleží, uvědomím si, musel by se totiž zamilovat i pán nemám-city a to je nemožný.

Uchechtnu se nad vlastními myšlenkami a nad tím, jak hloupě zním. Zrychlím krok a po pár minutách dorazím zpátky domů. Vytáhnu ze skříňky hrnek s kočkami a s druhé poličky vyndám jahodový čaj v sáčcích. Nechtěně si přitom vzpomenu na Edwarda a to, jak mi doslova s nadšením vyprávěl o tom, jak modernosti dnešního světa stojí za nic.

Zasměju se, ale hned si uvědomím, jak je tahle situace absurdní. Chovám se jako on. Přerušuji s ním kontakty, ale zároveň ho mám plnou hlavu. Rukami se opřu o kuchyňskou linku a zavřu oči, zatímco poslouchám jak kousek ode mě bublá voda. 

Nemůžu uvěřit, že něco takovýho řeším. Měl bych trávit čas děláním domácích úkolů, chozením s holkami, respektive kluky z mé třídy a pití levnýho alkoholu na večírcích svých spolužáků. Zhluboka se nadechnu a zaliju si čaj, načež odejdu do své ložnice. Posadím se na postel a hrneček položím na stůl. 

Zvednu pohled ke stropu. Proč nemůžu být normální?

--------------

Asi se hodně nudím, pomyslím si, když zvedám ruku, abych zakepal. Mé prsty se dotknou dřeva a o pár chvil později se dveře otevřou a v nich stojí mě známý člověk.

,,Wille, co tady děláš?"

,,Isaacu? Napadlo mě, že bychom mohli naše přátelství zkusit obnovit," promluvím k blonďákovi a na jeho tváři se objeví úsměv. V rychlosti si obuje boty a po zabouchnutí dveří se postaví naproti mně.

,,Proč jsi-"

,,Všechno ti vysvětlím, pojď se mnou, Isaacu," přeruším ho a on jen kývne, než se rozejde společně se mnou. Vedu ho do té samé kavárny, kam jsem vzal Edwarda, ale to je to poslední, na co teď myslím. Vejdu do dveří, které mi Isaac otevře a lehce se usměji na modrovlasou servírku. 

,,Dvakrát jahodový čaj," objedná nám Isaac a já zvednu ruku, abych modrovlásku ještě zastavil.

,,Vlastně jenom jednou jahodový čaj a jednou sypaný ovocný, děkujeme," opravím blonďákovu objednávku a servírka kývne, načež nás nechá osamotě.

,,Od kdy piješ sypanej čaj, Wille?" zeptá se zmateně Isaac a já jen pokrčím rameny.

,,Ani nevím." Lžu. Piju ho od doby, co mi ho udělal Edward.

Isaac:

Jakmile mu brunetek vysvětlil, že jsou v této kavárně protože se chce pokusit zachránit jejich přátelství, v duchu se vítězně usmál. Slyšel hádku Edwarda a Williama před pár hodinami a to ho nutilo se usmívat. Edward je opravdu ze hry. William teď bude jen jeho.

Popíjel čaj z bledě modrého hrnečku a neuhýbal pohledem od brunetka ani na moment. Hleděl do jeho oceánově modrých očí a neubránil se pohledu na srdcovité růžové rty. Chtěl být jediným, kdo je bude líbat. 

Jakmile dopil svůj čaj a William také, ochotně se nabídl, že zaplatí. Nemohl přehlédnout úsměv na Williamově tváři, což ho nutilo se v duchu posouvat blíž a blíž k získání brunetka. Šarmantně otevřel dveře, aby jeho brunet mohl vyjít z kavárny a poté mu přehodil ruku okolo ramen.

Divil se, že jde všechno tak hladce, ale nevinný brunet si zřejmě myslel, že je to vše myšleno přátelsky. Isaac se skoro zasmál tomu, jak William nic neví. Doprovodil ho až před jeho dům a po pár chvilkách se sklonil a vtiskl brunetkovi polibek na čelo.

K jeho štěstí se William jen lehce usmál a s přáním dobré noci za sebou zabouchl dveře. Isaac se v duchu poplácal po rameni a pak se vydal svou cestou domů. Bydlel v moderně zařízeném bytě, jehož hlavní barvou byla černá. Černé skříňky, černé povlečení, černé vázy na květiny...

Sundal z nohou své, překvapivě černé, Converse tenisky, odhodil je směrem k botníku a sedl si na tmavý gauč. Pomyslně si odškrtl bod 'vzít modroočka na rande' a doufal, že se co nejdříve dostane k bodu dva.

Políbit modroočka.

----------

Okolo půlnoci se rozhodl jít spát, ale ještě nějakou chvíli zíral do stropu. Doufal, že se mu brunetek brzo poddá a na někoho jménem Edward Black úplně zapomene. Doufal, že do konce příštího měsíce bude William jen a pouze jeho. Se vším všudy. 

Byl jsi na sto procent jistý, že sex s modrookým Williamem musí být úžasný. Skoro nad tou představou zasténal. Tak moc jistý si byl, že modroočko bude jen jeho. Že modroočkovo tělo bude jen jeho. Že jeho duše bude jen jeho.

Stejně jako kdysi ta Edwardova.

William:

Nemůžu usnout a jediné na co dokážu myslet je dnešní odpoledne s Isaacem. Chová se nějak zvláštně přátelsky a mě to na jednu stranu hrozně těší a na druhou stranu mě to děsí. Co když má něco za lubem? Chce mě taky donutit se do něj zamilovat a pak mě opustit, jako to udělal s Edwardem?

To by přece neudělal, Williame, promlouvám sám k sobě. Ne tobě. A ani nevíš, jestli Edward mluvil pravdu.

Na tom něco bude. Mávnu nad všemi těmi myšlenkami rukou a rozhodnu se prostě věřit tomu, že oba chceme dát našemu přátelství ještě jednu šanci. Bude skvělé mít zase kamaráda. někoho, s kým se budu moct jen tak poflakovat a normálně bavit. Zvlášť teď, když se mi do života přimíchal Edward.

Loknu si vody ze skleničky na nočním stolku a přitáhnu si deku až k bradě. Rukou si projedu vlasy a přetočím se na záda, zírající na strop. Přemýšlím, jak bych se měl, kdybych nepotkal Edwarda. Jestli by mi bylo líp. Nebo jestli by mi v životě něco chybělo. Jestli bych se měl hůř.

Rozhodně hůř, rozhodnu a tiše se zasměju. Edward není pro mě. Sice je to moje spřízněná duše, o čemž stále pochybuju, promiň, Raven, ale zasloužím si někoho, kdo se ke mně bude chovat hezky pořád. Isaac měl pravdu. Edward si mě nezaslouží. Nezaslouží si mě, protože se ke mně chová zle a poslední dny se stejně jen hádáme.

To přece není důvod k tomu, aby si tě nezasloužil, šeptá mi podvědomí. Vzpomeň si na všechny ty časy, kdy byl milý. Hodný. Šarmantní. Všechny ty polibky. To, jak žádá o tvůj souhlas, jestli se tě může dotknout. 

Je pravda, že je tady spousta momentů, kdy se ke mně choval krásně. Ale myslím, že tentokrát oba cítíme, že my dva nebudeme fungovat. Bohužel se prostě budu muset spokojit s tím, že zůstanu duchem.

Protože já a Edward? Už ne.