Pokud se náš vztah bude vyvíjet dál, na tento moment už nezapomenu. Byl jsi vedle ve třídě, do které je z té naší vidět. Pořád jsme se na sebe koukali, takže jsi mi vlastně potvrdil, že ses mi nevyhýbal, jen si v ten den, kdy jsi se na mě ani nepodíval neměl náladu na lidi, pamatuju si, že jsi měl černou kapuci přes hlavu a koukal jsi jen prázdně před sebe. To je v pořádku. Dneska jsem taky neměla vůbec dobrou náladu. Nemohli jsme být ani sami v kupéčku. Ale právě proto, co se odpoledne stalo... Co se asi... Mělo stát, zlepšila se mi. Byl ses za mnou několikrát podívat, co to kreslím, učitelům je všechbo jedno, u odborných předmětů si klidně odejdi, nikdo si toho nevšimne.
Když si za mnou přišel po 4, šla jsem pak s tebou, zajímá mě i tvoje dílo. Kreslili jste nějakou bustu, kterou jste měli před sebou. Nechtěl jsi mě ke svému stojanu pustit, stoupnul sis tam a já se zastavila 10 centimetrů před tebou a konečně jsem si tě mohla prohlédnout z blízka. Snědá pleť, jenom pár nedokonalostí, nasazený tvůj typický úsměv na jednu stranu koutku, který ti tak strašně přistane a sluší.. nemůžu si pomoct. No a konečně jsem se mohla zahledět do těch tvých hnědých očí. koukli jsme se na sebe tak, že jsme ani jeden nemohli uhnouut pohledem. Přeci jenom jsi uhnul, ale kam? Na moje rty. Koukal jsi se na moje rty a ty oči jsi přivřel. Pár vteřin trvalo, než sis to uvědomil a rychle jsi uhnul jak pohledem, tak i tělem, aby jsi mě konečně pustil k tomu stojanu. Já byla překvapená potěšená, i zároveň vyděšená. Došlo ti, že jsem si toho asi všimla, proto jsi mi začal vysvětlovat těch plno čar na papíře.
Nechtěla jsem koukat na papír.. Chtěla jsem se ti sakra dívat do očí a vědět, kam až ten náš pohled může ještě gradovat. Přišlo mi jako kdyby se opravdu zastavil čas. Kterej se potom zase rozběhl. Zakřičela na mě spolužačka "musíme jít na vlak, tak si pohni". Já jsem musela vypadat jako totální idiot, zazmatkovala jsem, chtěla jsem být s tebou, u tebe... Nejdřív jsem jakože hledala telefon, pak jsem si vlastně ve třídě nechala pití. To všechno kvůli tomu, abych se ti ještě párkrát mohla podívat do očí a zapamatovat si je.
ČTEŠ
Na vlnách mých citů
RomanceNejde o žádný chronolokycký děj. Jde o jakési sepsání a osvobození od mých o půlnoci jdoucích myšlenek. V mém pokoji, u mého okna.