Probuzený (bakudeku) [DOKONČENO]

26

Dveře byli ocelové. Začal jsem používat výbuchy a veškerou sílu, aby se ty zkurvený dveře konečně otevřeli. Kvůli šoku, když jsem spatřil pomláceného Todorokiho, jsem se zdržel a já doufám, že toho nebudu litovat. "Tak už se sakra otevři!" zařval jsem na ty dveře a pokračoval v mém dobývání.

Konečně se pohly. Rozběhl jsem se a vší silou i s výbuchem je vykopl z pantů. Při dopadu rozvířili všechen prach s všelijakým bordelem co na zemi v dosahu padajících dveří bylo. Zakašlal jsem, jak se mi rozvířený vzduch dostal do plic a rozhlédl se kolem. Po ustálení prachu jsem mohl spatřit nemocniční postel, na které byl přivázaný Deku. Do obou rukou měl zabodnutých několik jehel, ze kterých vedlo nespočet hadiček, všemi možnými směry. Po jeho pravém boku byl i monitor ukazující jeho životní stav.

Chtěl jsem se k němu vrhnout a vytáhnout ho z těch hadiček, když jsem si všiml napřáhnuté ruky co mi míří na srdce. Uskočil jsem, ale stihl mi chytit předloktí na pravé straně. Částečně se rozpadlo, spolu s popálenou kůží. Shigaraki se na mě zpříma díval do očí šíleným výrazem. Tentokrát na sobě neměl jedinou přebývající ruku. "Čekal jsem, že si pro něj přijdete... jen ne tak brzo." začal se širokým úsměvem. Odstoupil ode mě na pár kroků a opřel se o Dekuovo lůžko. Deku na mě němě hleděl přes dýchací masku se slzami v očích. Zrak upoutal na Shigarakiho, když mu dvěma prsty začal hladit krk. V ten moment jsem na něj chtěl poslat výbuch. "Ani na to nemysli... jinak tvé zlatíčko dopadne ještě hůř." zasmál se.

"Víš... jsem zklamán... Bakugo." upřel na mě své vypouklé oči a čekal až mu odpovím. Když se ničeho nedočkal, pokračoval sám. "Víš proč jsem zklamán? Nevíš? Kvůli němu." odpověděl už bez úsměvu a ukázal volnou rukou na Dekua. "Jak jste to stihli za dva dny?" zeptal se mě ostře. "Co?" odpověděl jsem zcela automaticky. "Ah~ tak ty umíš mluvit... no přece jeho quirk. Vím, že ty víš co je zač a nechápu jak je možné, že ho nemá v sobě ani ždibec. Proto se ptám jak je to možný? Když mu All Might předal ten quirk, sám ho ještě nějakou dobu měl. Ani jeho syn ho nemá, od Togy vím, že má quirk jen po tobě." zařval už naštvaně. "Což mě přivádí k další otázce... jak je možné, že spolu máte dítě? Toga mi to nedokázala říct, protože podle ní si tuhle blbost nemusí pamatovat." naklonil hlavu na stranu a čekal jak odpovím. Když jsem stále mlčel, přidal na Dekuův krk další prst. Zavrčel jsem a povzdechl si. "Před One for All měl a má i vlastní quirk, díky kterému může otěhotnět." vyštěkl jsem.

Spokojeně jeden z prstu zase zvedl a zbylíma dvěma stále přejížděl po jeho krku tam a zpět. "Tak proto má v břichu něco, o čem jsme si mysleli, že je nádor... ha, tak on je těhotný... to je mi ale komedie." zasmál se a promnul si obličej volnou rukou. Deku... Deku je teď těhotný? J-jak? "Vy jste ho i znásilnili?!" vybuchl jsem vzteky až mi v dlaních praskalo. "Ne, na oprcávání tu mám někoho jiného... a navíc je to už pár dnů starý." řekl a vybuchl smíchy, když spatřil můj výraz. "Takže ty si ani nevěděl, že je zase v tom? Jak smutné." předstíral smutek a upřeně se na mě podíval. "Dáme dohodu. Ty mi řekneš kdo má ten quirk... a já ho na oplátku pustím... platí?"

576 slov