Důvod

190 9 0
                                    

Další dny za mnou nikdo nechodil. Až jednou přišel. Bála jsem se, co mi provede, když nejsem Margaret. Řekl mi, že se omlouvá za dřívější chování, ale že s ženami často nemluví. Vzal mě na palubu. Jako posátka se dohodnou co semnou. Jak co bude semnou? Nikdo nemůže přeci rozhodnout co semnou bude. Stálá jsem tam na bedně, ať na mě vidí.
„Takže tady je co s ní? Jsme za polovinou cesty."

„ přes palubu !"

„ Necháme si jí jako hračku."

„ Podříznout.!"

Tohle nebudu poslouchat. Rozeběhla jsem se, a skočila do moře. Vlny byly velké, ale nemůžu na té lodi už být ani minutu. Stýská se mi po otci a dokonce i Margaret. Dopadám na dno oceánu. Něco, nebo někdo mě vytáhl zpět nad hladinu. On.  „Blázníš!"  On pro mě skočil, ale nemusel. Co semnou bude teď? Ležím tentokrát na měkčí "dece".  Sedí vedle. „Máš modré oči." To bylo jediné co mi řekl. Jako bych to nevěděla.
"Líbí se mi, jsou jako oceán.

Proč. Proč jste chtěli Margaret, a proč máte mne?

Je to delší příběh. Snad tě utěší to, že měl její otec zápletku s piráty. Chvíli byl jen z nás. Něco se pokazilo. Něco nám dluží. Chtěli jsme mít jeho dceru na řekněme vyjednávání."
Nebudu lhát to mě zaskočilo. Došli mi slova.
„Co vám dluží?

Můj kompas.

Ehm Kompas?

„Ano kompas co neukazuje ani Sever ani Jih. Je výjimečný..."

„Když mě pustíte...vím jaký kompas.

Už dlouho ho hledáme. Udělám co řekneš, ale až ho budu mít v rukou.

Dobrá Margot ho dostala jako dárek. Nefungoval. Tak ho prodala kupci z ostrova. Z " neklidného ostrova".

Místo v srdci piráta?/Dokončený✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat