Jeho Dívčí Škola

Holub

Vzbudil jsem se v Erickově posteli. Nejspíš jsem v noci nemohl usnout tak jsem ležel s ním.

Převlékl jsem se do mého každodenního oblečení. Roztrhané rifle a random černé tričko. Tentokrát s potiskem mého oblíbeného anime.

Učesal jsem si mé vlasy a vyčistil zuby.
Potřeboval bych trochu zastřihnout vlasy, už jsou zase nějak dlouhé.

Došel jsem do kuchyně kde kupodivu byl tentokrát i Erickův otec a jedl svou snídani. "Dobré ráno" pozdravil jsem všechny a oni mi sborově odpověděli stejně jak jsem je pozdravil já 'dobré ráno'.

Snědl jsem svou snídani a opět se vydal do pokoje. Erick šel hned za mnou.
"Nechtěl bys dnes s semnou ven?" Zeptal se mě.

Chvíli jsem se zamyslel a vybavil si hromadu toho učení co mě dnes čeká a s vědomím že se musím učit jsem odpověděl. "Jasně moc rád." A usmál se na něj.

Oba jsme si naházeli do batohů pár základních věcí, oblékly si mikiny a vydali se ke vchodovým dveřím.
"Jdeme ven! V sedm budem doma!" Zavolal Erick ještě než jsme vyšli ven.

Došli jsme na hřiště poblíž školy a sedli si na houpačky.

Nebyli jsme na hřišti sami. Bylo zde pár malých dětí na prulezkách a pár děcek našeho věku na lavičkách, u plotu nebo na trávě. Všichni zde byli ve skupinkách a na celkem malé hřiště to tak působilo zaplněně.

Oba dva jsme se pohupovali na hopačkách a povídali si o všem možném když v tom se mě něco dotklo mojí hlavy.

Vyjekl jsem a vyskočil z houpačky do stoje. To něco co na mně přistálo sletělo dolů na zem přede mě a dívalo se to na mě pohledem 'chci tě zabít protože jsi mě zhodil' a neuhýbalo to pohledem.

Erick se začal hodně nahlas smát a já se mračil a doufal že to nikdo nesledoval.
"Je to jen holub" smál se Erick dál.
"Jak jsem to měl vědět? Prostě na mne najednou přistál." Řekl jsem uraženě a zamračil se na toho blbého holuba.
"Ale no tak. Však je ten holub roztomilej." Řekl a i přes to že už se nesmál furt zněl pobaveně.

"Holuby nejsou roztomilý. Jsou to krysy s křídly co kádi kde chcou." Řekl jsem posadil se zpět na houpačku.
Ten holub byl dost vypelichanej a měl na hlavě dokonce vidět jenom kůži bez peří. A stejně tak kousek pod křídly a na krku.

Začal se vražedně přibližovat zpět ke mně až byl skoro u mé nohy.

Opět jsem vyskočil a stoupl si od něj co nejdál. "Blbej holub. Nemají se bát lidí a odletět hned když se k nim někdo přiblíží?" Zeptal jsem se podrážděně.

"Toten asi ne." Řekl Erick prostě.
"Je fakt roztomilej. Budu mu říkat Hugo." Řekl a hodil mu kus chleba ze snídaně.
"Proč si sem bral chleba?" Zeptal jsem se ho. "Kdybych měl hlad." Řekl.
"A proto ho teď dáváš lítající kryse?" Zeptal jsem se a on se hraně zamračil.
"Má jméno." Řekl jakože uraženě.
"Nebudu říkat holubovy Hugo." Řekl jsem a lehce se zasmál. Doopravdy tohle byla komická situace.