Setkání s radostí

Chlad, první věc, kterou jsem cítil krátce po vytržení z tajemné říše snů. Rád bych ještě chvilku ležel v posteli, ale znám se, pokud něco neudělám teď, zůstanu v ní po celý zbytek dne. Pomalu jsem si sedl na okraj postele a lehce spustil své nohy na podlahu. "Je tak ledová" pomyslel jsem si. Vstal jsem a lehce našlapoval k otevřenému oknu, které bylo s největší pravděpodobností zdrojem onoho chladu, který narušil můj spánek. Opřel jsem se o parapet a chvilku jen stál a díval se na smutnou, šedivou ulici, kterou lemovaly mohutné staré duby a pár pouličních lamp. Ve větru poletovalo barevné listí a v mlze se sem tam mihla něčí silueta. "Jaký to smutný pohled" povzdechl jsem si. Zavřel jsem okno a zamířil po starých vrzajících parketách do malé útulné koupelny, do které vedly jedny ze dvou dveří v mém pokoji. Zavřel jsem a otočil klíčem. Sáhl jsem po vypínači a onu malou místnost ozářilo slabé světlo pomalu vyhasínající žárovky. Svlékl jsem si velké černé tričko a odhalil vybledlé, hluboké jizvy na svých pažích. Svlékl jsem si zbytek oděvu a pomalu vkročil do velké vany, zabírající půlku místnosti. Na mou hlavu začala pomalu téct horká voda a po kapkách stékat po vyhublém bledém těle. Chvíli jsem tam jen tak stál a nechal po sobě téct hřejivé prameny.

 Pootočil jsem kohoutkem a zastavil tok vody, sáhl jsem po ručníku visícím vedle umyvadla, osušil si mokré vlasy a omotal si ho okolo pasu. Natáhl jsem ruku a předloktím setřel páru ze zrcadla, visícího nad umyvadlem. Pohleděl jsem do svých smutných očí, lemovaných tmavými kruhy. Sklopil jsem hlavu a zamířil ke dveřím, opět pootočil klíčem v zámku a vešel do malého  podkrovního pokoje. V rouše Adamově, zanechávajíc na parketách mokré stopy, jsem zamířil ke starému gramofonu položeném na malé skříňce stojící vedle velké rohové knihovny. Zlehka jsem položil gramofonovou jehlu na desku,  a ta se začala pomalu otáčet. Ozvaly se zvuky čela a začala hrát skladba skupiny The Cure, "Cold". Jak příhodný název, vzhledem k dnešnímu ránu. Opustil jsem onen fascinující přístroj a zamířil k velké šatní skříni, otevřel její tuhé vrzající dveře a sáhl po roztrhaných džínech, které měli svá nejlepší léta za sebou, vybledlém, černém tričku, oblékl se a zavřel je. Přešel jsem k nočnímu stolku, na kterém leželo pár kožených náramků a přívěsek trsátka, z dob, kdy mě hudba ještě naplňovala.  Pověsil si okolo krku trsátko, jako by to byla oprátka a nasadil si kožené náramky, sloužící k zakrytí vystouplých jizev na mém zápěstí.

 Sebral jsem batoh a koženou bundu, hozené přes staré křeslo, zkontroloval, zda v batohu nic nechybí, hodil přes sebe bundu, která byla přehozená přes opěradlo a vyrazil ke dveřím. Vyšel jsem z pokoje a ocitl se v úzké chodbě s ošklivou tapisérií se vzory květin, vedoucí ke schodišti. Občas se tady cítím, jako Alenka v říši divů. Seběhl jsem schody a zamířil ke dveřím. Zahlédl jsem spolubydlící v kuchyni, nejspíš si ani nevšimnou, že odcházím. Obul jsem si mohutné armádní boty a zabouchl dveře. 

Ulice vypadá tak melancholicky a ponuře. Nasadil jsem si sluchátka a vyšel po starém chodníku, dlážděném kočičími hlavami. Každý můj krok následovalo jemné praskání spadaného listí a jemný podzimní vánek výskající mé dlouhé havraní vlasy mě hladil jeho chladným dotykem po tvářích. "Cítím se tak prázdný" ta myšlenka mi probíhá hlavou pořád dokola. Jako by vlastně nic na tomhle světě nemělo smysl, žijeme jen, abychom se jednou stali potravou pro červy. Začali se mi klepat ruce a mou mysl opět pohltila temnota. Sáhl jsem po krabičce cigaret, zapálil si a pokračoval v cestě. Ta chuť je odporná, ale, je to poslední způsob, který mi zklidní hlavu, po tom, co už přestali zabírat všechny ty léky. Zastavil jsem se u stánku s květinami. Jako vždy jsem koupil šest bílých lilií, tak čisté květiny, v tak pošpiněných dlaních... 

 Došel jsem ke svému cíli. Přede mnou se tyčila vysoká hřbitovní zeď, prorostlá mechem. Vstoupil jsem do této kamenné zahrady a vydal se úzkou cestou až k malému hrobu pod starou třešní. Přistoupil jsem a vyměnil staré lilie za nové, zapálil malou hřbitovní svíci, usadil se a opřel se o studený náhrobní kámen.¨

"Tak už jsem zase tady" řekl jsem. Chodím sem často, ale dnešek byl přece jen o něco jiný. "Už je to pět let, co jsi pryč a já se cítím tak prázdný, jako bych měl v hrudi obří díru, kterou nic nenasytí a pořád roste." "Jistě neměl bych si stěžovat, mám vše co potřebuji, abych v dnešním světě přežil, ale stále to není dost, nikdy nebude..." Z očí mi pomalu začali stékat slzy, které padaly na zem a tříštily se, jako střepy o ledově chladný kámen. Otřel jsem slzy, zvedl se a jemně pohladil náhrobní kámen. "Už budu muset jít, brzy se opět shledáme," zašeptal jsem a vydal se cestou ze hřbitova, vyšel hlavní bránou a opět se vydal na cestu. 

Ulice byla tak prázdná, nikde ani živáčka. Není se čemu divit, v tak melancholickém počasí. Najednou se zatáhla oblaka a nebe zčernalo. Začalo pršet a ony slzy andělů, ostré jako břity mě řezaly do tváře. Vítr hlasitě naříkal a plakal, jako matka, jejíž dítě se narodilo mrtvé. Došel jsem ke starému smutnému domu z cihel, který nazývám domovem, vytáhl klíče a odemkl těžké hlavní dveře.

 Uvnitř bylo takové ticho, spolubydlící sešli nejspíš zase někam opít a užívat si jejich bohémské životy. Zul jsem si boty a pomalu vystoupal schody do podkroví, které pod každým mým krokem hlasitě zavrzaly. Opět prošel úzkou chodbou s odpornou květinovou tapisérií a vešel do svého pokoje. Odhodil jsem bundu na zem a spatřil svou přítelkyni, sedící ve starém koženém křesle. Pomalu jsem k ní přikročil a jemně chytil její ruku chladnou, jako sama smrt. Odvedl jí do koupelny, kde jsme si spolu do vany. Pevně jsem jí obejmul a vášnivě políbil dutou hlaveň. Mé prsty pomalu sjížděly po jejím mrazivém krku, pevně ho sevřeli a ona jen krátce zakřičela. Zmáčkl jsem spoušť. Kdysi bílé stěny se topily v moři sytě rudé barvy. Uvolnil jsem stisk a ona se celá zabarvená karmínem skácela k zemi na mé bezvládné tělo. Nenasytná díra v mé hrudi byla pryč a má duše byla konečně šťastná. Konečně jsem se setkal s radostí, s radostí z konce utrpení. S radostí ze smrti.