PROČ?!

1 Cesta

  Procházel jsem se po louce. Všude rostli květiny. Byla má nejoblíbenější část dne a to noc. Miluji noc! Mohu se v klidu procházet a nikdo mě neruší, na cestu mi svítí měsíc a hvězdy.

  Měl jsem namířeno za svým milencem. Je to statný a vysoký muž, přesně ten typ, který mě přitahuje. Bohužel je to lehce sadista a má děti, svou ženu poslal do blázince a jedno jeho dítě zemřelo. Nikdy jsem se s nimi ještě nesetkal, ale vždy když o nich mluvit, tak vypadal sklesle a já jsem se proto nikdy nevyptával, nechal jsem tomu volný průchod.

  Po chvíli jsem přišel před jeho dům. Byl na kraji města. Řekl bych, že to je dost luxusní vila, ale on to nazývá jen starou barabiznou.

  Měl jsem na tváři lehký, ale smutný úsměv. Popravdě netuším, proč jsem byl smutný, strašně jsem se na něj těšil, ale nevím, jakou bude mít náladu, když ji má dobrou, tak máme nádherný večer a můžu u něj zůstat do rána, Ráno ale musím vždy odejít.

  Nepracuji, dokonce ani nestuduji, nebo vlastně ano, ale do školy jdu jen jednou za čas. Z celého srdce nenávidím své spolužáky. Neustále se hádají a soutěží mezi sebou. Nejvíc mi jsou odporní Deku, Bakugou a Todproki. Všichni tři spolu chodí. Bakugou se dokonce občas chová jako Endeavour, ale je to kretén..

  Zazvonil jsem na zvonek. Chvíli se nic nedělo, ale po chvíli min otevřel Todoroki. Strašně jsem se vyděsil, nevěděl jsem, že tu bude taky.

„Y/n, co tady děláš?"
„Potřebuji mluvit s tvým otcem, Todoroki."

  Chvíli na mě podezřívavě koukal, ale po chvíli mě zavedl do domu. Odvedl mě do Obýváku, kde byl i Deku a Bakugou. Nechápal jsem, co tady dělají, jestli si to chtějí tentokrát rozdat u Todorokiho, tak tu nechci být!

„Skočím za ním."
„Ne posaď se, za chvíli přijde. Své děvky nenechává dlouho čekat."

  Todoroki mluvil s takovým opovržením v hlase. Protočil jsem oči v sloup.

„Nejsem jeho děvka."

  Bránil jsem se jeho slovům. Věděl jsem, že to je pravda. Byl jsem jeho děvka, ale měl jsem ho rád.

  Deku vstal a obkročmo si na mě sedl. Znechuceně jsem ho ze sebe shodil. Nebude na mě sedět někdo, jako je on. Neustále nadržený malý skrček, který šuká se svými miláčky i ve škole a neustále v sobě něco má!

„Můžeš mi vysvětlit, co děláš?"

  Zatím jsem se ještě držel toho krátkého a tenkého řetězu, ale za chvíli se přetrhne a já udělám něco, čeho budu litovat.

„Tobě se to nelíbí? To je jasný důkaz, že s někým šukáš!"
„Nejsem teplej jak vy!"

  Zakřičel jsem na ně. Oni se na mě ublíženě podívali. Já jsem vstal a šel jsem za Endeavourem. Nehodlal jsem tam s nimi být. Otevřel jsem dveře od našeho pokoje a šel jsem si lehnout na postel. Po chvíli přišel i on.

  Podíval jsem se na něj a usmál jsem se. Skočil jsem mu okolo krku a políbil jsem ho na tvář. On ale vypadal příšerně naštvaně, takže mě to dnes bude bolet. Smířil jsem se s tím a slezl jsem z něj. Začal jsem se svlékat, ale on mě zastavil hned po tom, co jsem si sundal triko.

„Měl bys jít domů. Dneska na tebe nemám náladu."

  To bylo vše co řekl a poté odešel. Já jsem si zničeně sedl na postel. Nehodlal jsem odejít, ale on o mě ztratil zájem..