Jeho Dívčí Škola

Není to pro holky?

Je pondělí. Od té doby co jsme potkaly Erickova otce s tou ženou se doma neukázal. Nebo možná jo ale tak aby nás dva nepotkal přišel pozdě a odešel brzy.
Ericka to na jednu stranu štvalo na jednu byl smutný a na druhou byl rád že ještě neublíží své matce.

"Co máš dnes v plánu?" Zeptal se mě Erick na cestě do školy. "Nevím. Asi sedět na svém místě a kreslit si blbosti do sešitu." Řekl jsem a pokrčil rameny.
Erick jen přikývl a když jsme vcházeli  do školy tak mi podržel dveře.

Jen co jsem si sedl na své místo, byla u mě Amanda a usmívala se jako vždy jako sluníčko. "Jaký byl víkend?" Zeptala se a podávala mi fixu a její ruku.

Začal jsem kreslit a mezi tím jí odpověděl. "Celkem ušel. Jak tvůj?" Samozřejmě ji nebudu říkat co se stalo.
A už vůbec ne když nás Erick poslouchá.
Jeho kámoši ještě nepřišli do školy a tak si jsem jistý že nás poslouchá.
"Nemůžu si stěžovat." Řekla a při tom si prohlížela krokodýla hrající a ukulele na její ruce.

"Nechtěl by jsi dnes ven? Mám úžasný nápad co by jsme mohli dělat a má nejlepší kámoška zrovna nemůže." Řekla celá nadšená. "Asi jo. Kde a v kolik sraz?" Zeptal jsem se jí. "Ve tři na hřišti." Řekla a otočila se na Ericka. "Chtěl bys taky Ericku?" Zeptala se ho.

Šlo vidět že Ericka otázka překvapila. 
"Asi ne. Nechci vám tam překážet." Řekl lehce smutně. Vím že Amandu nemá moc v lásce a taky nerad vidí když se s ní bavím. Amanda se zatvářila trochu zklamaně ale po chvíli to přešla a začala se zase bavit.

Pak přišli Erickovy kámoši a on se jako vždy začal bavit s němi.

Škola uběhla děsně pomalu a já myslel že snad nikdy neskončí. Jakmile zazvonilo na konec poslední hodiny, tak jsem vystřelil z místa a vzal s sebou Ericka aby se ještě nestihl zapovídat s jeho partou.
Neznám ty lidi ale nelíbí se mi. Já vím že by se nemělo soudit podle toho jak kdo vypadá ale na mou obranu, já nemám rád téměř nikoho. Ovšem pokud mě nezaujme na první pohled jako například Erick a nebo teď i Amanda.

Jediní přátelé co mám.

Doma jsem si zabalil do batohu mikinu, peníze, klíče a kreslení. Oblékl jsem si bílé tričko co jsem našel ve skříni. Na takových devadesát procent bylo Erickovo ale to je jedno. Aspoň bylo vetší, tedy o hodně větší, a já se cítil víc spokojeně se svou postavou.
Oblékl jsem si ještě mé černé rifle s dírou na kolenu a obul si tenisky.

"Tak já jdu. Ahoj!" Zvolal jsem těsně před opuštěním domu. Došel jsem na hřiště přesně ve tři a Amanda ještě nikde. Sedl jsem si teda na houpačku a trochu se pohupoval. Za chvíli se objevila ne jen Amanda ale všíml jsem si i holuba. Nemůžu říct přesně jestli to byl Hugo ale vsadil bych za to i své boty. Ten pohled co na mě upíral. Na tisíc procent to byl on.

"Ahojkyy Eliotee." Pozdravila mě Amanda a objala mě kolem ramen. Zdá se mi to nebo všichni mí přátelé mají rádi objímání? Moc jich nemám takže je to lehké určit no.

"Čau Amando." Řekl jsem jí na zpět.
"Říkej mi Em. Říkají mi tak všichni mí kámoši." Řekla mi a usmála se jako vždy.
Zajímal by mě z čeho vznikla přezdívka Em. Nejspíš je to zkomolenina Amandy nebo tak.

Někam jsme šli ale ona mi nechtěla říct kam a ani co budeme dělat.

Došli jsme ke starému domu. Nejspíš k jejímu domu protože odemnknula a pozvala mě dále. Vešel jsem tedy a ona mě zavedla do jejího pokoje.

Měla zde obří patrovou postel a pod ní kávový stoleček s černým sedacím pytlem a dřevěným křeslem na kterým byla chlupatá bílá deka. Na stolečku bylo pár komiksů. Vedle postele byla obří skříň rozdělena na tři části. Pod jednou malou částí byli navíc čtyři šuplíky.
Koberec byl černý stejně tak jako stěny.

"Můžeš se posadit kam chceš." Řekla mi a ukázala na křeslo a sedací pytel.
Sedl jsem si na křeslo a ona vytáhla že skříně neprůhledný šedý kufřík.

"Co to máš?" Zeptal jsem se jí.
"Líčení, Laky a jiné blbosti." Odpověděla a přisunula si pytel blíže ke mně.
"Uděláme tě krásným." Řekla a šibalsky se na mě podívala.

"Kluci ale nenosí make-up ani nic takového." Řekl jsem lehce vystrašeně a lítostivě. Teď přijde něco jako 'ty ale nejsi kluk' a nebo jiné urážky.
"To řekl jako kdo?" Zeptala se uraženě a já pokrčil obočí. "Všichni?" Nechápal jsem. "Jako proto že jsi kluk tak ti nesluší to co holce?" Zeptala se.

Nikdy mě nenapadlo že bych mohl nosit make-up a líbilo by se mi to.
"Ale nebudu tak vypadat jako holka? Nechci vypadat jako holka" řekl jsem jí.
"Neboj se nebudeš. Budeš vypadat jako pěknej kluk." Řekla mi ona a měkká na mě. Nestihl jsem už nic říct a už mě napadla se stíny a linkami a vším možným.

Během celého mého líčení se tvářila tak klidně, bláznivě a přitom zahloubaně. Kombinace pocitů co jsem si myslel že dohromady nedávají smysl.

Jakmile skončila, postavila mě k zrcadlu a já se celý prohlédl. Měl jsem nalakované nehty na černo. Měl jsem i lehce linky ale byli skoro neviditelné. Nedokáži vysvětlit jak jsem vypadal ale vypadal jsem jako já. Vypadal jsem víc jako Eliot a méně jako Alice. Sice jsem měl make-up ale buď tak abych vypadal jako kluk a nebo tak abych vypadal jako krásný kluk. I přes to že kdyby si tyto linky, nebo stíny a všechno možné co mě dělalo krásným dala ona a vypadala by jako nádherná žena, já vypadal jako kluk.

Nevím kdo mi kdy říkal že kluci nenosí make-up ale byl to asi blbec který nikdy neviděl kluka s make-upem.

Dívat se do zrcadla a vidět sebe.

Mé přání se splnilo o jen díky tobě Em.
"Díky" řekl jsem stále užasle. A ona mě objala kolem ramen. "Mnohem lepší. Nemyslíš?" Řekla šeptem a já přikývl na souhlas. Mnohem lepší.