Four kings || Sherlock I.

Konec? Ano i ne

Z pohledu Salome
Když jsme Sherlocka dopravili na náš pokoj, který měl jenom dvě postele, ale byl skvostně zařízení, posadili jsme ho na postel. Byl ale zesláblý, tak sebou plácnul. John mě zatáhnul trochu stranou.
"Tak jo, pro začátek mu dej tohle. Neboj, na tom být závislý. Jo desinfekce, pro případ. Jo a tímhle mu to potom zavaž, víš jak to myslím?"  vytáhnul John desinfekci, injekci, bílý roztok a speciální obvaz. Došla jsem k Sherlockovi a posadila ho.

"Tak jo, sundej si kabát, sako a košili a přijď za mnou potom do koupelny." sdělila jsem mu a odešla. Na umyvadlo jsem si postavila desinfekci a položila obvaz. Odšroubovala jsem víčko od roztoku, bodla do něj injekci, otočila vzhůru nohama a naplnila ji. Když Sherlock zavíral dveře, podívala jsem se na něj. Měl na těle pohmožděniny a malé ranky zalité krví. Vytřeštila jsem oči a nahmatala desinfekci, sundala víčko a nastříkala jí na rány. Dostala jsem se až k pravé ruce.

"Sherlocku, to si snad děláš srandu." na předloktí měl rudé skvrny od jehly. Desinfekci jsem znovu protřepala a zastříkala na něj. Ruku jsem mu poté dala pod tekoucí vodu.

"Vím, že sis už mnoho injekcí bodal," sdělila jsem mu poněkud sklesle a vzala do ruky injekci. Chvíli jsem jí přehmatávala v ruce, "Ale tohle bude naposledy, slibuji." nic za tu dobu neřekl, ale nechtěla jsem se rozčilovat. Uchopila jsem jeho předloktí, chytila injekci do třech prstů, opatrně zabodla do žíly a vpravila roztok. Po vytažení injekce jsem mu opásala kus paže, loket a předloktí speciálním obvazem a utáhla.

"Tak teď se jdi vysprchovat, neuvěřitelně jde z tebe cítit ten squat" sdělil jsem mu a poodešla.

"To tady jako budeš stát?" promluvil asi po hodině Sherlock.

"Pardon, už jdu." zvedla jsem ruce na svojí obhajobu a zavřela z sebou dveře.

"Myslíš si, že má nějakou šanci se z toho dostat?" ptala jsem se Johna a věšela na konzole Sherlockův kabát a sako. Košile byla od krve, tak jsem jí hned vyhodila do koše.

"Jo, ale bude to těžké. My mu můžeme pomoct, ale úplně vyhrabat se z toho musí sám." sdělil mi John a podíval se na mne. Dívala jsem se sice lehce smutně, ale usmála jsem se.

"Salome?" zavolal mě Sherlock, který už vylezl z koupelny.

"Ano?" otočila jsem se a došla pomalu k němu.

"Já… Já…“ začal Sherlock a nadechnul se, "Chtěl bych se vám za všechno omluvit. Člověk pod drogami neví, co se s ním děje." hryzala jsem si rty a skočila mu kolem krku. Mokré kapky, které měl na těle a na vlasech, se vsákly do mého trika a já byla za chvíli mokrá. Když jsem se od něj odtáhla, podívala jsem se mu do očí, bělma měl už čistě bílá, ale zornice měl roztažené. Ale co, to se zpraví.

"Já ti to odpustím, ale už si s tím nezačínej!" podívala jsem se na Johna, který se snažil zapnout televizi. Já jsem si mezi tím sedla na postel.

"Johne, jenom pro tvou informaci, nemáš to v zásuvce." sdělil mu Sherlock a ukázal na prázdnou zásuvku. Když se John otočil, dost se lekl.

"Fuj, vypadáš, jako by si prošel plastickou operací tvého trupu a ta se z nepochopitelných důvodů nezdařila. A vem si něco na sebe. " zděsil se John a zapojil televizi. "Jo a dík. Já jsem na tuhle techniku úplný anti talent. Ale kdybys mi dal sestavit samopal, tak to má tak do pěti minut."

Když John zapnul televizi, když se posadil i Sherlock, přepnuli jsme to na zprávy. Já z bratrem jsem na to koukali jako spadlý z višně. Sherlock vstal a hledal košili.

"Tak další krádež a už zase ho nechytili." nadávala jsem na německou policii, "Jo a košile je v koši, protože byla od krve, náhradní nemáš a jednej, kdo tady má triko na víc, jsem já. Tak chytej." sdělila jsem mu a hodila svoje černé triko.

"To mám nosit jako tvoje triko?" optal se mě udiveně a zkoumavě si ho prohlížel.

"Neboj, nepůjde to poznat, že je to moje. Koupila jsem si ho zaprvé o dvě čísla větší a za druhé má na sobě pouze britskou vlajku." Sherlock si ho oblékl a docela mu i sedlo. Za chvíli už šmatal po klice. Já ho však chytila za rameno a zatáhla zase zpátky.

"Případ počká, ty se teď potřebuješ prospat." řekla jsem mu a strčila do na postel.

"To-jako-budete spát spolu?" optal se nevěřícně John, ukazoval na postel a střídavě koukal na mě a Sherlocka.

"A zbývá nám něco jiného?" zeptala jsem se na otázku otázkou.

Tak jste mě zas přemluvili a napsala jsem další kapitolku. Sherlock už nikam neutekl, Moriarty zase něco ukradl a Salome se Sherlockem budou spát spolu. Vydrží to, nebo si myslíte, že se na to jeden z nich vykašle a ustele si radši na zemi? A bude se Sherlock držet dál od squatu a bude se zase věnovat případu? Budu ráda za komenty a votes. :)