Dvojí tvář

Kapitola 28.

Nedokázal jsem zastavit slzy. Já se do tebe taky zamiloval. Pomyslel jsem si a slzy si utřel. Najednou jsem zaslechl, jak za mnou něco zašustilo. Prudce jsem se otočil, ale nic a nikoho jsem neviděl. Zřejmě to byla pouliční kočka. Zjistil jsem, že jsem se ztratil. Tahle část čtvrti pro mě byla neznámá a strach se začal rozlívat po mém těle. Tiše jsem procházel úzké a špinavé uličky. Opět se ozval nějaký šum a poté se rozezněly těžké kroky. "H-Haló?" Zvolal jsem a odpovědí se mi dostalo ticho. Kroky náhle odezněly a já se rozhodl přidat do kroku.

Najednou mě někdo chytl pod krkem a dal ruku před pusu. "Ani nemukni, jinak ti proříznu hrdlo." Řekl mi hrubý mužský hlas a já zkoprněl. Nebyl jsem na tohle připravený. "C chcš" zamumlal jsem mu do dlaně celý vystrašený. "Moc dobře víš, o co nám jde. Celá tvoje rodina patří nám a ty jsi poslední, který zbývá." Zasmál se a zpevnil stisk. Silně jsem se mu zakousl do dlaně a v ústech se mi objevila pachuť krve. Muž zastenál a já se rozeběhl. Celý roztřesený jsem vytáhl telefon, když v tom mě někdo praštil do zátylku. Mobil mi vyletěl z ruky a já se sesunul k zemi. Na chvíli se mi zatmělo před očima a když jsem se dostal k sobě, tak se nademnou povyšoval, již nyní agresivní násilník, který si držel ruku od krve. "Ty zmrde malej!" Kopl do mě a já vykřikl bolestí. "Tohle si vypiješ." Klekl si na moje břicho tak, abych se nemohl hýbat. Ruce mi zaklinil koleny a já se nezmohl na nic. "Kde že jsme to skončili?" Vytáhl nůž a ostří mi přiložil na zápěstí, kde se objevily pramínky krve. Tak takhle umřu? Přepadený někde mezi odpadky? Zatnul jsem pěstí a snažil ho ze sebe setřást, ale ani to s ním nehlo. Naopak mě pořezal ještě víc a já sykl bolestí. Nůž mi poté přiložil na hrdlo a já strnul. "Popros." Sykl a začal se psychicky smát. "Heh. Proč by zrovna tebe měl prosit?" Ozval se známý, hluboký hlas. Svým způsobem se mi neskutečně oddychlo. "Kd-Kdo..." Ze stínu se vynořil Hou Yi s úsměvem na tváři. Na to, že mi jde o život má nějakou moc dobrou náladu. "Hou Yi?!" Zakoktal a oddálil se odemě. Instinktivně jsem se chytil za krvácejicí ruku. "Dlouho jsme se neviděli, Xin Xie." Pousmál se a přešel k onomu muži. Oprášil mu rameno od špíny a srovnal tričko. Skoro se zdálo, že se s ním spolčil, když v tom ho najednou chytl prudce za ruku a jedním chmatem ji zlomil. V ní to jen křuplo a chlap bolestí zakřičel. "Vyřiď mému otcovi vřelé pozdravy. Vím, že to na mě všechno nahrál." Zasmál se a odhodil ho do nedalekých pytlů. On se jen urychleně zvedl a utekl do zaječí.

Hou Yi okamžitě přecvakl a doběhl ke mně. "Nech mě. Jsem v pohodě." Odsekl jsem a vyškrábal jsem na nohy. Okamžitě jsem se skácel a kdyby mě Hou Yi nechytil, tak bych spadl na tvrdou zem. "To vidím." Vzal mě něžně do náručí a rozeběhl se bůh ví kam.

V autě mi rány vydenzifikoval a zavázal. "Díky.." hlesl jsem a unaveně se opřel o sedačky. "Promiň, že jsem k tobě nebyl úplně upřímný." Ozvalo se ze sedačky řidiče a já se na něj podíval. Sledoval dění venku a nedokázal se mnou navázat oční kontakt. "Jak ti mám odpustit a hlavně tě pochopit, když mi neřekneš, co se děje." Řekl jsem odevzdaně a sledoval ho. Jeho tvář zacukala a poté se ozvalo vzdychnutí. "Co chceš vědět první?" Podíval se na mě se smutným pohledem. "Jak jsi to myslel ohledně nás dvou?" Vypadlo ze mě dřív než jsem se nad tou otázkou stačil zamyslet. Zřejmě to nečekal. "No.. Já sám nevím. Když jsem s tebou, tak se cítím jinak.." začal a já se snažil zůstat vážný. "Měl jsem holky, spoustu holek... ale vždy mi tam něco chybělo. Přišel jsem, že s nima nejsem šťastný. Ale pak mě otec poslal za tebou, abych tě sledoval, jenže hned poprvé jsi mě něčím zaujal." Odmlčel se se svěšenou hlavou. "Bral jsi mě takového, jaký jsem nehledě na mou pověst." Otočil se a konečně se mnou navázal oční kontakt. "Nikdy bych nečekal, že přijde kluk, do kterého se.. zamiluju.." Už jsem to nevydržel a začal se usmívat. "Co když ale nejsem na stejné pohlaví?" Zeptal jsem se ho a on jen pokrčil rameny. "Přemýšlel jsem nad tím už dlouho. Bylo by to něco, co bych nezměnil." Hlesl a opět sklopil pohled. "Zavři oči." Řekl jsem a on se na mě zmateně podíval. "Zavři je. Kastrovat tě nebudu. Teda zatím." Hou Yi se jen pousmál a oči skutečně zavřel. Mírně jsem se k němu naklonil a dal mu pusu. Všiml jsem si, že je nedokázal nechat zavřený a když jsem se odtáhl, tak nevěřícně zíral. "To znamená?" Ujistil se a v očích mu jiskřila naděje. "To ti to mám ukázat ještě jednou?" Zažertoval jsem, když v tom mě přitáhl a přisál se na mé rty. V břiše jsem opět zacítil pocit motýlků a polibek jsem prohloubil. Když nám došel dech, tak jsme se odtáhli a z Hou Yiho sršelo nadšení. "Ale neodpustil jsem ti. Řekneš mi celou pravdu." Chytl jsem ho za ruku a naše prsty se propletly. "Až bude správná chvíle." Vrazil mi krátkou pusu a já se pousmál.

O pár desítek minut jsme dorazili společně ke mně domů. Trval jsem na to, protože se mi přepych nezamlouval. "Právě jsem ti vyznal city a ty mě vyhazuješ?" Zažertoval Hou Yi, když jsem mu řekl, že může jet k sobě, že to zvládnu. "Zas mě citově vydíráš.." přešel jsem k němu a štouchl do něho. "Přespím u tebe, když spolu tedy... chodíme." Začervenal se a já zakroutil hlavou. Jak malý dítě. "Dobře dobře, ale  pod podmínkou, že mi řekneš něco něco o své minulosti." Řekl jsem a Hou Yi souhlasil.