Osobní zpověď

Duševní hygiena

                   Když se řekne správná duševní hygiena, představím si stabilního člověka, který je v pořádku po psychické stránce. Nezamává s ním sebemenší problém, jako je špatná známka, nebo ztracený prstýnek. Dělá vše s rozvahou. Než koná, tak si vše promyslí, zhodnotí si pro a proti. Prostě nic ho takzvaně nevykolejí.

                  Přesně taková bych chtěla jednou být, protože jsem přesný opak. Brečím kvůli ztracenému prstýnku, kvůli špatné známce, kvůli hrubému slovu namířenému proti mně. Stačí jeden špatný podnět a můj celý den je zkažený a jakékoliv snahy o dobrou náladu zahozeny. To se pak samozřejmě projevuje na mém chování a než abych byla nepříjemná na lidi, které mám ráda, nebo i na kolemjdoucího, raději zapnu hudbu a uzavřu se do sebe. Jen já se svými myšlenkami. A poté se to samozřejmě zhoršuje. Jakožto holka myslím nad každou maličkostí, jakou mi kdo řekl, jestli jsem ten den neudělala něco špatně a podobně. Nejhorší jsou tyto myšlenky před spaním, které mi poslední dobou nedopřejí ani tu příjemnou únavu a usínám až v pozdních hodinách vyčerpáním.

                 Co mi na tyto nálady pomáhá? Odpověď se snažím najít již několikátý měsíc. Někdy je zaženu například knihou, která mě vtáhne do děje a nedovolí mi nad ničím jiným uvažovat, stejně jako film. Když chodím do školy musím mít zapnutý podcast, kde lidi mluví a já se na to musím soustředit, protože při hudbě stále přemýšlím. Někdy se mi povede, když si pustím svou oblíbenou kapelu, jen tak vypnout a unášet se na vlně melodie a zpěvákových výškách.

               Co je ale určitě nejdůležitější a platí to pro každého, jsou přátelé. Myslím, že když máte opravdu skvělé přátelé, jsou jako kotva, kterou můžete použít, když už nejste schopni jet dál a potřebujete si odpočinout. Jsou i jako ten přístav, kde máte domov a rádi se tam vracíte. Můžete jim říct vše a oni vás za to neodsoudí. Vyslechnou si vaše stížnosti, vymění si s vámi názory a postřehy a vy uklidněni a zbaveni toho těžkého nákladu a břemene, můžete pokračovat dál v cestě.

               Dobrá otázka je také, kde se tyto starosti a úzkosti vzali. Odpověď je vcelku jednoduchá. Dnešní situace a společnost vás do tohoto stavu krásně přivede a zachytí tak, aby jste nevěděli, jak se z ní dostat. Začalo to loni v březnu. Utajená hrozba, které nikdo nevěnoval takovou pozornost, jakou si zasloužila. Covid. Nejprve jsme byli odtržení od blízkých přátel, uzavřeni v malém prostoru s lidmi, které jsme viděli každý den. Ze začátku to vypadá jako idylka a na měsíc, možná dva by určitě byla, ale to by izolace nesměla pokračovat do konce roku. Když už konečně začala situace opadat přišel nátlak společnosti ohledně očkování. Nejte očkovaní? Nemáte nárok na všechny služby a budete omezováni na svobodě. Nechte se očkovat, je nám jedno, že se vakcíny bojíte, nebo s ní nesouhlasíte. Tento nátlak se mě naštěstí netýká, ale umím si představit, jak to zamává s psychikou neočkovaných. Ale co se mě týká je nátlak ze školy. Po skoro dvou roční pauze se na mě valí všelijaké úkoly, písemky, přípravy na maturitu, přípravy maturitního večírku a to nemluvím o osobním životě, který člověk řešit musí, i když je to někdy ta nejobtížnější věc.

             Tato koule obav a nátlaku se valí a tiskne vás ke zdi tak, že už nevíte kam dál a jste utlačováni. Brečíte, protože to bolí a je to taková tíha, se kterou hnout nejde. Dá se zmenšovat, to ano, ale jen na určitý moment. Vy se stihnete jednou, když se zadaří tak dvakrát nadechnout a obavy a strach vás utlačují dál. A takto se cítí spousta dnešní mladé generace.

Tento text je mou esejí na psychologii, má však v sobě tolik toho, co teď prožívám a jak se cítím, že jsem se rozhodla to s vámi sdílet. Snad to někomu pomůže. Kdyby se vám dělo něco podobného neváhejte se mě kontaktovat. Pro odbornou pomoc kontaktujte bezplatnou linku 116 111, je to linka bezpečí pro mladistvé