Vrátil jsem se domů a hned se vydal do pokoje. Erick jako vždy na své posteli hleděl do mobilu. Ani se na mě nepodíval a jen mě pozdravil "Čau Eli. Jak ses měl?"
"Úžasně!" Řekl jsem hodně nahlas a on se na mě konečně podíval.
Prohlížel si mě první s překvapením, poté se zaujetím a pak se zvedl z postele a došel až ke mně. "Nádherný" řekl a nepřestal si mě prohlížet.
Jeho nádherné hnědé oči si mě prohlíželi z takové blízkosti a s takovým zaujetím.
Nevěděl jsem kdo byl víc okouzlen.
"Kluci! Večeře!" Zavolala na nás jeho matka a my se vydali do kuchyně.
Na večeři nám připravila vajíčka.
Jedli jsme všichni pohromadě jen, Erickův otec zde chyběl.
Jen co jsem si to pomyslel se objevil ve vchodových dveřích. První se starostlivě podíval na Ericka který mu pohled nevrátil. Odmítal se na svého otce podívat. Jakmile poznal že se na něj jeho syn nepodívá, došel ke své ženě a dal jí kytici kterou celou dobu držel v ruce.
Stále se díval starostlivě.
Jeho žena ho políbila na tvář. "Co se děje zlato? Za co ta kytka?" Zeptala se ho a převzala si ji od něj.
"Musím se ti k něčemu přiznat." Řekl vážně. Erickově matce ztuhl úsměv na tváři. "Kluci běžte do pokoje." Nakázala nám také vážně.
Došli jsme do pokoje a posadili se na mou postel. Prvních pět minut bylo ticho. Bylo to dlouhých pět minut před začátkem bouře.
Ticho skončilo a z kuchyně se začala ozývat Erickova matka. Řvala po svém muži. Byla zrazená, naštvaná a co víc, měla zlomené srdce. Nechápala stejně tak jako Erick nechápal, proč to Erickův otec udělal.
Necítil už to stejné co dřív? Nebo už se prostě nudil?
Miloval ji vůbec někdy?
Na tyto otázky se ptali sebe sami potichu v jejich mysli aji Erick, aji jeho matka.
Erick byl opět smutný. Potřeboval pomoct. Jediné co jsem mu však mohl nabídnout bylo chabé utěšování.
Objal jsem ho. Nechce nic slyšet.
Neřekl to ale šlo to cítit. Jediné co zmůžu je ho obejmout.
Vchodové dveře práskli a Erickův otec byl pryč. Erick plakal a i jeho matka, co seděla na kuchyňské lince s kytkou vedle ruky plakala.
Erick mi pomohl. Pomohl mi víc než jednou. Ještě než jsme se naživo znaly mi pomáhal. Jen kvůli němu jsem byl tehdy aspoň trochu pozitivní.
A já teď nevím jak mu pomoct.
Kdybych byl ty tak bych věděl jak ti pomoct. Ty vždy víš jak pomoct.
ČTEŠ
Jeho Dívčí Škola
Novela JuvenilNarodil jsem se ve špatném těle a na špatném místě. Jmenuji si Eliot ale rodiče mi tak neříkají. Říkají mi Alice. Nechtějí o té záležitosti se jménem a věci kolem toho vůbec nic slyšet.
