Nádech, výdech,
další posmutnělý příběh,
o chlapci a jeho hloupých snech,
které lehce vítr smet.
Na ztrouchnivělých základech špatně se staví,
a tebe ta demolice kurva baví.
Tančit na hořící palubě,
s cizí rtěnkou na hubě,
plout na své vlastní vlně,
zlato, jen ty jsi na vině.
Tak už se sakra probuď z té noční můry,
nikdo tě nezachrání, zbydou jen chmury.
Kolikrát se ještě budu muset sám sebe ptát,
můžu se přestat se svými démony prát,
za hoes a slávou se jen dál hnát,
a ani kurva nevědět, co je to mít někoho rád.
Štěstí je to jediný, co bych si pro tebe přál,
protože to ti chybí, a já nemůžu dál.
Tak kurva prosím, přestaň se ničit,
lidi kolem sebe píčovinama trýznit,
chtěj si ten život aspoň trochu užít,
než se budeme muset navždy rozloučit.
Život není jen krev, bolest a utrpení,
jsou to i tak všední potěšení,
jako dát si cígo po sexu,
nebo usnout u netu.
A tak tě prosím, možná, že už naposled,
připoutej se, náročný to bude let,
měj sám sebe rád
a važ si toho, že dýcháš.
