Zmatená

96 3 0
                                    

Smutně a to vážně neuvěřitelně smutně jsem došla tedy spíš se došourala do patra,kde byl můj pokoj,koupelna,záchod a také má kuchyň.Tohle jsem si vždy přála..
Oblečení,malování,boty,plakáty,notebook a ještě pár věcí do školy...,,Jak se doprdele má můj zasranej život vlést do jednoho blbýho kufru?!!!" Konečně mám sbaleno..Opouštím dům,ve kterém zůstalo tolik vzpomínek..Sice jsem zde přežívala jen několik málo měsíců ale i tak si tenhle dům získal celé mé srdce..Když jsem kráčela dolů,naposledy jsen se po vrchním patře rozhlédla,bylo celé jen moje.Bylo.
Slzy kapaly na zem,na mém obličeji se dělaly hotové potůčky.,,Mám sbaleno.."Řekla jsem mámě se zlomeným hlasem.,,To je dobře jsi moc hodná,zlatíčko" ,,Hmm" Máma na mě mluvila ale mě to bylo jedno já už nechtěla nic slyšet,nic vnímat.Prostě ne.Naposledy jsem se rozhlédla po našem domě a zkontrolovala zda jsme něco nezapomněly a najednou mi bylo úzko,točila se mi hlava a všude se objevovaly vzpomínky na můj život tady.Nic takového jsem k žádnému domu necítila,snad proto že žádný domeček nebyl tak dokonalý..
Ještě než jsem odešla z mého nejnádhernějšího domku v lese,na dveře jsem připevnila vzkaz pro Lilly.,,Budeš mi chybět,bude se mi neuvěřitelně po Vás všech stýskat.Snad se znovu uvidíme,tehdy až máma dostane rozum..Buď na telefonu.

Sarrah"
Nasedly jsme do auta a já zavřela oči a čekala co bude dál..

Děkuji Všem za to jak jste úžasní❤❤❤
Omlovám se ale není moc času tak snad Vám nebude vadit,že příběh bude tak 2-3x týdně❤

Bezmocná.Kde žijí příběhy. Začni objevovat