Láska je nebezpečná věc

i still love u.

Byl konec mé směny a Dominik stále seděl na baru. Kuba a ostatní už před dvouma hodinama odešli a já tady s Filipem zůstala skoro sama. ,,Tak pane, zavíráme" poklepal na něj. ,,To je dobrý Filipe, já si ho vezmu" řekla jsem mu. ,,Dominiku, vstávej musíš domů" klepla jsem na něj a zkoušela jsem na něj mluvit. ,,Terezko moje, víš já jsem takovej kokot. Já tě pořád miluju, já jsem nepřestal." mlel pořád dokola.

,,Pojď půjdem ke mně" vzdala jsem to s ním. ,,Výborně, konečně mi ukážeš tvůj byt v Praze" vykřikl nadšeně.

,,Víš že jsem i docela vystřízlivěl?" zasmál se Dominik. ,,To jsem ráda, myslela jsem že s tebou fakt nehnu" zasmála jsem se na oplátku já. ,,Máš nějaký vínko doma?" zeptal se svým typickým úšklebkem. ,,Tobě to nestačilo?" odpověděla jsem se smíchem.

,,Já tě stejně pořád miluju, já jsem nepřestal víš to?" pletl se mu jazyk. ,,Já vím říkal jsi to" jazyk se mi pletl taky, nebyla jsem zvyklá pít. ,,Strašně mi chybíš. Chybí mi tvoje zkurvený rty, chybí mi tvoje zkurvený tělo" začal se pomalu přibližovat, začal svojí rukou jezdit po mým těle.

A já jelikož jsem byla pod vlivem alkoholu, nechala jsem se unést a přerušila tu mezeru mezi našimi rty. (A dál už asi všichni víme co se dělo)

Pohled Dominika:

Probudili mě paprsky světla, který mi svítilo do obličeje. Nejlepší probuzení za celej rok. Ležel jsem vedle ní. Hlavu měla zabořenou v mým krku. Ruku měla položenou na mojí hrudi a spokojeně oddychovala. Byla ještě krásnější než jsem jí poznal. Byl jsem tak vděčnej za to že jí mám tady u sebe. Že leží vedle mě. ,,Miluju tě, tak zkurveně moc" zašeptal jsem. Tak moc mi chyběla.

Přišla ji zpráva. Viděl jsem to. Měla na tapetě nás. Nás dva. Tu fotku mám na tapetě taky. Ležíme v posteli, zapletený do sebe, přes sebe máme deku a jsme šťastní. Existujeme jen my dva. Mohlo to tak být do teď, kdybych to tenkrát neposral. Zvedl jsem se a šel na záchod.

Pohled Terezy:

Celý tělo mě bolelo. Postupně jsem si začala uvědomovat co se včera stalo. Rozházený oblečení po celym pokoji mě v tom jenom utvrdilo. Ani jsem toho nelitovala. Chtěla jsem to udělat. Bylo mi v jeho přítomnosti tak.. dobře? V tom jsem slyšela kroky a otvírající se dveře.

,,Dobré ráno, probudil jsem tě?" ani jeden jsme nevěděli jak se máme chovat. Byli jsme jak dva cizí lidé. ,,Ahoj" zmohla jsem se jen na pitomý ahoj. ,,Pamatuješ si na něco ze včerejška?" zeptal se opatrně. ,,Všechno" vydechla jsem. ,,Já- jdu udělat si snídani" rychle jsem vstala a oblíkla se.

,,Počkej" chytl mě za zápěstí. Udělal to zase, moc dobře věděl co to se mnou dělá. ,,Já vim že jsem to posral, chci tě zpátky. Já bez tebe nedokážu dejchat. Jsi moje všechno doprdele" vykřikl, svezl se k zemi a zatahal se za vlasy. Brečel, on brečel. Dámy ,,Přece každej má právo dostat druhou šanci!" znova vykřikl.

Nemohla jsem se na něj dívat. To v jakym byl stavu, ničilo mě to. Sedla jsem si k němu, vzala jeho hlavu do svých rukou a políbila ho. On náš polibek prohloubil. Tohle jsme potřebovali oba. A já si to uvědomila. Mohl by mi provést všechno a já bych mu to odpustila. Vždycky. On je pro mě jako droga. Potřebuju ho.

Oba dva nedokáže žít bez toho druhého. A i když si budeme ubližovat navzájem, tak tomu druhýmu vždycky všechno stejně odpustíme. A i přesto že to bude bolet, tak jsme si souzení. Nevydržíme bez sebe.

Už přes hodinu jsme leželi v posteli, zapletený do sebe. Držíme se jako by měl někdo přijít a jednoho z nás ukrást. Nemáme potřebu vůbec nic říkat. Jsme konečně spolu. Mísí se ve mě tolik pocitů. Pocit jistoty, pocit štěstí, vděčnosti. Nemusíme vůbec nic říkat, jen si užíváme tu přítomnost toho druhého.

,,Tu fotku mám na tapetě taky." prolomil to ticho mezi náma. ,,Cože?" nechápala jsem. ,,Ráno ti někdo psal, viděl jsem tu tapetu. Mám jí taky" ukázal mi jeho telefon. ,,Aha" byla jsem rudá až na prdeli, bylo mi to trapný. ,,Ty se stydíš?" zasmál se. ,,Ne, já jen že jsem všem říkala že jsem se přes nás přenesla a teď mám na tapetě tohle" ukázala jsem a taky se smála.

,,Ale lásko, všichni poznali že si přes to nedostala, říkala mi to i sama Kristýna" řekl a přitáhl si mě ještě blíž. ,,Já jsem rád, protože já jsem se přes to taky nedostal a jsem rád že jsem nebyl sám" dodal.

,,Chyběl si mi" zašeptala jsem. ,,Ty mně taky" oplatil mi to.