Drahý Severusi Snape (Snarry CZ)

34.kapitola

Harry nemohl usnout. Už byly dvě hodiny ráno a on zíral do stropu, uvažoval nad svou existencí. Vypadalo to, že nezáleželo na tom, jak moc se snažil, nemohl utišit své myšlenky. Neustále mu drnčely hlavou, až ho z toho začala bolet hlava.

Převalil se a vzteky praštil do polštáře. Tohle bylo směšný, vážně. Za čtyři hodiny vstával, protože měl jít k Weasleyům, a přes to, že šlo o Ronovy narozeniny, stále se toho setkání děsil. Neměl čas sehnat Ronovi pořádný dárek, ne že by to Ron řešil.

Harry se znovu převalil a vzdal se myšlenky, že usne. Vynechat jednu noc spánku ho nezabije. Nebylo by to poprvé.

V myšlenkách zabrousil do sedmého ročníku, kdy hledali viteály. Myslel na to, jak skoro nespal a nad napětím, které mezi ním a Hermionou s Ronem panovalo. I přes to všechno zničili všechny viteály a porazili Voldemorta. Ano, zvládl toho mnohem víc.

Byl to rok, kdy se všechno rozpadlo a pak se zase dalo dohromady.

Rok, kdy byl Snape ředitelem školy. Rok, kdy předstíral, že zemřel. Rok, kdy Harry viděl umírat tolik lidí.

Zhluboka se nadechl. Měl pocit jako by se to stalo pár let zpět, ne před pár měsíci. Kolik se toho za tu dobu změnilo?

Jistě, chtěl ty změny vidět. Chtěl porazit Voldemorta. Chtěl žít vlastní život. Ale vždycky předpokládal, že si vezme Ginny za ženu a budou spolu mít děti, jak všichni očekávali. Předpokládal, že se stane bystrozorem a ne, že skončí v Dracově obchodě. Nepočítal, že bude po válce žít se Snapem.

Ale necítil se zklamaně. Vážně ne. Snažil se.

Jasně, že měl jeho život vypadat jinak, než jak vypadal teď. Ale bylo těžké toho litovat, když mu to připadalo tak... správné.

No, kromě toho, že po něm šli smrtijedi, samozřejmě.

S povzdechem se zvedl z postele. Co bude dělat se smrtijedy? Nevypadalo, že by mohl něco dělat, kromě vložení důvěry do ministerstva.

Odolal nutkání si při té myšlence odfrknout. Jasně. Den, kdy začne věřit ministerstvu, bude den, kdy vstane Voldemort z mrtvých.

Harry si nasadil brýle a vyšel ze svého pokoje. Pokud má být vzhůru, bude dělat něco užitečného. Mohl se učit na svůj titul, i když s tím, jak pořád nad něčím přemýšlel to vypadalo, že titulu nikdy nedosáhne.

Zastavil se v kuchyni, aby si připravil sendvič. Nemělo smysl učit se s prázdným žaludkem.

Když byl na cestě do knihovny uslyšel zvuky ze sklepení. Harry přivřel oči, když odložil svůj sendvič a vydal se ke dveřím vedoucím do sklepení.

Byly zatracený čtyři hodiny ráno. Nebyl důvod, aby byl Snape vzhůru v tuhle hodinu.

Plížil se po rozvrzaných schodech a snažil se ignorovat bušení svého srdce. Nebyl důvod, aby se Snapea bál. Takže, co když k němu něco cítil? To nebyl důvod, aby se ho bál.

Zastavil se na posledním schodu a tiše pozoroval Snapea z dálky. Neměl na sobě hábit, k Harryho velkému překvapení. Měl na sobě obyčejné černé triko a... byly to černé džíny?

Snažil se sám sobě namluvit, že nebylo divné, aby na sobě měl Snape mudlovské oblečení. Vždyť vyrůstal s mudlovským otcem. Ale stejně to bylo tak neuvěřitelně neskutečné zjištění.

 Oblečení nebyla jediná zvláštní věc na něm. Jeho dlouhé, tmavé vlasy byly sepnuté dozadu a na nose měl brýle. V jedné ruce držel knihu a tou druhou míchal temně zelený lektvar. Harryho si ještě nevšiml.