Dvojí tvář

Kapitola 35.

Dorazili jsme k chrámu Xiahai. Slyšel jsem, že vypití zdejšího pramene přináší štěstí, lásku a hojnost. Takové klišé. "Je to tu hezké." řekla Jia mezitím, co vystupovala z auta. Všude bylo spousta lidí a do toho vypadalo, že začne pršet. Typický chladný podzim. "Pojď, projdeme to tu." Pobídla mě Jia, ale já nechtěl. "Nejsem hoden vstoupit na svatou půdu. Ne po tom všem, co jsem udělal." Šeptl jsem a otočil se, abych se porozhlédl po okolí. Spatřil jsem tu ženu, za kterou jsme měli jet. Ukazala směrem ke mně a naznačila, ať za ní jdu. "Ahoj Hou Yi." Řekla s neutrálním pohledem v očích. "My se známe, že mi tykáte?" Opáčil jsem a sledoval její reakci. Ta jen zakroutila hlavou a posmutnila. "Mrzí mě, co z tebe tvůj otec udělal." Uhnula pohledem a napila se ze své termosky. "Takže jsi to ty." Hlesl jsem nevěřícně. "A co jsi čekala, když jsi nás nechala na pospas s tím tyranem?" Řekl jsem a pohledem ji probodával. "Kde jsi byla celou tu dobu? Každou noc po tobě Jia plakala, bála se a ty teď po těch všech letech přijdeš a řekneš tohle?!" Zakřičel jsem až se kolemjdoucí začali otáčet. "Hou Yi!" Přiběhla Jia a zastavila mě, abych ještě něco řekl. "Jio.. Z tebe se stala tak krásná holka." vydechla žena naproti nám a já se ironicky usmál. "M-Mami?" Má sestra se rozbrečela a objala ji. "Ano dcerko, jsem to já."

Hladila ji ve vlasech a nechtěla jí pustit. "K-Kde jsi byla? Proč jsi nás opustila..." vzlykavě řekla a já nesouhlasně zavrčel. "Omlouvám se vám děti moje, ale měla jsem k tomu svoje důvody." "Jo a jaké? Jaký může mít matka důvody, aby opustila vlastní děti." Zeptal jsem se jí s nenávisti v hlase. "Jio. Není to divné? Objeví se najednou, když se nás otec chce zbavit. Nejdříve unesl Zhenga a teď pošle jí, aby jsme mu skočili do pasti?" Ukázal jsem prstem na osobu, která si hrála na naší milující matku. Jia se odtáhla a utřela si slzy. "Promiň mami. Má pravdu, je to až moc podezřelé." Údajná matka před námi nyní seděla jako opařená. "Cože se stalo? Co váš otec začal dělat?" Nevěřícně vydechla a já zakroutil hlavou. "Směšný." "Jak unesl Zhenga? Já myslela, že jsem ho ukryla dobře!" Vykulila oči a dala si ruce před pusu, jakoby řekla víc než měla. "Cože jsi udělala?" Pokrčil jsem obočí a nevěřil vlastním uším. "J-Já... Znala jsem jeho rodiče a po tom, co jsem slyšela jeho plán jsem musela zasáhnout. To je jeden z důvodů, proč jsem zmizela." Svěsila ramena a obkroužila prstem hrdlo nádoby. "Kdybych to neudělala, nemohla bych ochránit nikoho. Ani Zhenga a ani vás. Já vím, že mi nevěříš Hou Yi.." odmlčela se a podívala se na mě. ".. ale věř, že mě to neskutečně mrzí. Prosím, co se Zhengovi přihodilo?" Zkřížil jsem ruce na prsou a začal ji ignorovat. Myslel jsem, že to samé udělá i Jia, ale ta se rozpovídala. Rozhodil jsem rukama na znamení, že nemá nic říkat, ale mě přešla a začala vyprávět. "Náš otec zjistil, že Zheng žije a poslal mého bratra, aby ho zavraždil, ale..." Zamračil jsem se na ní. Jia se jen pousmála. "... Hou Yi není zlý a nikdy nebyl. Neudělal to, to ovšem otec prokoukl a včera ho unesl. Nevíme, kde je, ale pracujeme na tom." Smutně vysvětlila celou situaci a naše matka řekla pouze 'Chápu'.

Kolem nás bylo rušno, lidé pobíhali sem a tam a každý si žil svůj vlastní život. "Je na čase ukázat, že se mého manžela čas uchýlil ke konci." Řekla z ničeho nic a ani já, ani Jia jsme nechápali. "Co tím myslíš?" Zeptala se Jia a matka se jen usmála. "Proč myslíš, že jsem se vzdálila? Celou tu dobu jsem pozorovala jeho kroky, sbírala materiály a dělala si podrobný deník toho, co zrovna udělal. Nepůjdeme špinavou cestou jako on, půjdeme tou legální." Řekla rozhodně. "Prvně ale budeme muset najít Zhenga." První věc nad kterou jsme se shodli. V kapse mi začal vibrovat mobil. "Poslouchám Lee." Odpověděl jsem do telefonu. "Vystopovali jsme to auto, které jste po nás chtěl." Sdělil mi policista a já prudce vstal, až se málem termoska převrhla. "Kde se nachází?!" Naléhal jsem a netrpělivě čekal na odpověď. "Vůz od benziny zatočil do staré části města a poté se vydal do staré příměstské nemocnice." Oznámil nám a skutečně se vyplnilo to, co nám bylo řečeno předtím. "Opravdu se nic neděje?" Zeptal se a já se pozastavil. Jia měla pravdu, pokud se ho chceme zbavit, tak budeme potřebovat pomoc. "Neoficiálně vám sděluji, že došlo k únosu člověka, ale nic zatím neřešte!" Poslední větu jsem důkladně zdůraznil. "Dobře. Musíte mě ovšem informovat
Jedna věc je pomoc a druhá ohrožení na životě." Odpověděl mi a já souhlasil. "Udělal jsi dobře, že jsi to řekl." Poplacala mě Jia po zádech. "Doufám, že je Zheng v pořádku."