Svět ve studně

7. Strach

Probudila jsem se s hlavou stále na Tollenově hrudi. Slyšela jsem pravidelný tlukot jeho srdce a jeho klidné oddechování, protože ještě stále spal. Opatrně jsem se zvedla abych ho nevzbudila a šla hledat něco k jídlu, jelikož jsme dlouhou dobu neměli sousto v ústech.

Na kraji lesa jsem našla  několik hub podobných našim hříbkům a tak jich pár utrhnu.Tu mi něco silně uhodí do mé ruky a všechny natrhané houby vyletí do vzduchu. Byl to Tollen. ,,Proč jsi to udělal " vyjedu na něj rozhořčeně. ,, Protože bys byla do několika vteřin modrá" odpoví na to klidně a já zrudnu studem. ,, Promiň"  hlesnu tiše a obejmu ho. Jak se má tvář tiskne k jeho hrudi cítím vůni lesa a když se jeho prsty propletou mými ucítím hebkost a teplo jeho rukou. Najednou mi dojde co říkal.,, Modrá??" zeptám se nejistě. ,, Ano modrá jako ..." ,, ... jako šmoula " dodám. Tollen na mě jen překvapeně zírá. ,, Co nebo kdo je Šmoula?" Jeho výraz a představa že vypadám jako ti malí skřítci z té pohádky mě pobavila, že jsem se neubránila usměvu a jen mávnu rukou. Tollen pokrčí rameny a dál to neřeší.

Radši jsme se vydali dál na cestu. Pírko nás vedlo do temného lesa. Už nebyla kolem jarní krajina plná vůňe bledulí a dalších jarních květů. Ve vzduchu byl cítit chlad a krev. Pod nohama nám křupaly uschlé větve. Třásla jsem se strachy i zimou. Každou chvíli jsem slyšela zlověstné zavytí a bylo by to jakoby na mě sáhla smrt. Ani mě radši nezajímalo co to vyje. Jediné co mě zajímalo, bylo to, aby nás to nenašlo. 

Do oka mi něco vlétlo. Oko mi začalo strašně slzet a pálilo jako čert. Nešlo to vydržet. Nebylo to jako když mi do oka spadne řasa ani malá muška. To sice pálí také, ale ne jako tohle. Tohle bylo k nevydržení. Držela jsem si na poraněném oku dlaň a svíjela se v bolestech s křečovitými výrazy a bolestnými výkřiky a vzlyky. Nešlo to zadržet byla to nevýslovná bolest. Tollen na mě cosi vyděšeně křičel, ale já ho slyšela jen vzdáleně. Nevím jk dlouho jsem se tam svíjela, ale poslední co jsem slyšela bylo jakési lusknutí na prsty a pak jsem už neslyšela, neviděla ani necítila naprpsto nic.

Temné stíny se me dotýkaly a každý jejich dotek pálil jako by se mě dotýkaly rozžhavenými noži. Při každém mém bolestném výkřiku se ukrutně smály. Smích byl krutý a chladný až mrazilo v zádech. 

Otevřela jsem oči a viděla jsem jen tmavé rozmazané stíny. Nedokázala jsem nic rozeznat. Bylo to až moc rozmazané. Moje oči si, ale začali znovu přivykat a já rozeznala Tollenovy modré oči a jakousi malou postavu. Oči mi postupně zaostřovali víc a víc. No po chvíli jsem zjistila, že mi nezaostřujou oči, ale oko, protože to poraněné mám očividně napuchlé a nedokážu ho otevřít. Když už na levé oko vidím tak dobře jak to jde prohlédnu si tu záhadnou malou postavu.

Je to neskutečně vyhublý, až na dva vlasy plešatý skřítek. Má velké šedé oči podlité krví, tělo jakoby potaženo jen hnědavou suchou kůží a hubený obličej s děsivým úsmévem. To jsou věci kterých jsem si na první pohled všimla. Jeden pohled na jeho vražedný úsměv a polije mě pot strachem. 

Ten skřítek viděl můj ustrašený výraz a začal se krákavě smát. Byl to stejně děsivý a krutý smích jako ten těch stínů v mém snu. Nevěděla jsem co mi ten skřítek udělal nebo měl v plánu udělat, ale věděla jsem že to nebude nic dobrého. Najednou jsem si uvědomila .... Co Tollen? Kde je on? Ublížil mu ten prašivý skřet ? 

Odpověď doslova ležela vedle mě. V loužičce krve ležel Tollen s nožem v rameni. S posledních sil jsem se doplazila k němu a vytrhla mu nůž z těla. Byl celý od krve a co bylo ještě nechutnější - nůž byl vroubkovaný a tak na něm zůstaly kousky Tollenova těla. Do oka mi vrhkly slzy. Byla jsem slabá podlomily se mi i ruce na kterých jsem se doposud držela. Upadla jsem na zem vedle Tollena a praštila se silně do hlavy. Hlavu jsem i přes palčivou bolest zvedla a čekala jestli Tollen otevře oči.

Zkusíme to tedy o něco vražedněji.:D 

Kdyby někomu něco připomínalo jinou knihu či film nedivte se hledám inspiraci u mnoha výborných spisovatelů. 

Děkuji za čtení snad se bude líbit flea77