Maybe I Love You

1. S normální vstupenkou ve VIP

O několik dní později

,,Tak, kámoško, rač nastupovat a vyrážíme!" Vyskočila ze svého červeného auta El.

,,Taky tě ráda vidím." Zasmála jsem se a otevřela kufr, do kterého jsem dala tašku s věcmi, hned vedle té Eliné, která byla o něco menší, než ta má.

Přece jen jedeme do Nového Města na Moravě na čtyři dny a pátý odjíždíme, takže se mi vše do batohu nevlezlo. Navíc mám v plánu fotit, jelikož je to můj opravdu velký koníček, tudíž jsem někam potřebovala nacpat foťák a několik objektivů. Stativ jsem nechala doma, protože by nemělo cenu se s ním někde vláčet.

Kufr od auta jsem zabouchla a šla si sednout na místo spolujezdce. Auto bylo hezky vyhřáté. Hned jsem si všimla, že má už El nastavenou navigaci, jež nás dovede do Nového Města a písničky na Spotify čekají jen na spuštění. Připoutala jsem se a El začala couvat z příjezdové cesty mého domu. Dnes byl krásný den, svítilo slunce a venku bylo příjemných šest stupňů nad nulou. Doufejme, že bude takové nádherné počasí i v Novém Městě.

,,Je přesně osm hodin ráno a my vyrážíme na tento nezapomenutelný výlet!" Zahlásila radostně El.

,,Bude to skvělý." Přitakala jsem.

,,Skvělý je slabý slovo. Tohle bude přímo legendární. Což taky znamená, že bychom to měly odpálit nějakou skvělou songou. Nějaké návrhy?"

,,Hm... Co takhle Alone od Alana Walkera a Avy Max?" Napadlo mě.

,,Máš to mít." Přikývla a začala hledat píseň, kterou když našla pustila. ,,Mimochodem, nestavíme se někde na jídlo?"

,,Že ty jsi zase nesnídala?" Přeměřila jsem si ji pohledem. Jsem zastáncem toho, že by se snídat mělo, El to má ale trochu naopak, čímž mě občas dost vytáčí.

,,Možná."

,,Prosím tě, někam zajeď." Uchechtla jsem se.

,,Dobře, bereme Mekáč, jelikož Starbucks a jiný srandy jsou pro nás dost drahý."

,,Ještě k tomu, když jídlo na stadionu nebude určitě taky nejlevnější." Doplnila jsem ji.

,,Přesně tak."

O chvíli později jsme už zastavovaly na podobočce fastfoodového řetězce jménem McDonald a El si koupila snídani. Nebyla jediná, kdo si něco kupoval, jelikož já naznala, že den bude dlouhý a koupila si kávu, i přesto, že už jsem jednu dnes měla. Daly jsme si krátkou přestávku, aby ona mohla sníst své jídlo, jelikož mě za volant svého auta, i přes fakt, že řídit umím, pustit nechtěla, a pak už jsme se vydaly opět na cestu.

Už jen cesta do Nového Města na Moravě byla skvělá. V autě jsme na plné pecky pouštěly hudbu a ještě hlasitěji zpívaly. Ještě, že nás nikdo neslyšel, protože to nebyl zrovna zpěv, který by nějakým uším polichotil.

Jely jsme hodinu a půl, než se před námi objevila značka Nové Město na Moravě značící začátek města. Nad městem svítilo slunce, teplota ale už tak vysoká, jako když jsme vyjížděly od mého domu, nebyla. Na zemi byl i sníh. Ne že by ho tam bylo nějaké velké množství, ale byl tam. Teď už jsme jen musely najít hotel, jež jsme měly zarezervovaný, poté si vyzvednout klíče od pokoje, na nějž jsme musely hodit věci, připravit se na závod a pak už mohly vyjet směr Vysočina Arena.

Hotel jsme našly snadno a stejně tak se nám podařilo vyzvednout si klíče. Už od pohledu to byl pěkný hotel, ne nijak luxusní, ale nám to stačilo. Stejně budeme každý den lítat někde venku a sem se budeme chodit jen vyspat.