,,Musím odjet z města,'' řekl Erik když vešel do obýváku kde byla jeho žena se synem. ,,Počkej, cože, jak to myslíš?'' odpověděla a zvedla se od stolu. Erik se na ni zklamaně podíval a bez jediného dalšího slova odešel do ložnice. Vytáhl příruční kufr z pod postele, otevřel ho a začal balit. Vzal všechny věci, co uznal za vhodné, že jsou nejdůležitější. Když vše sbalil, napsal na kus papíru vzkaz: ,,Opravdu jsem tě miloval, byl jsem připravený udělat pro tebe cokoliv... ale teď ani nevím, jestli se na tebe dokážu ještě podívat...nehledej mě.'' Namířil si to k hlavnímu vchodu a naposled se podíval na svého syna. Pak už jen zabouchl dveře, nasedl do auta a odjel.
Když dorazil na letiště, zaplatil řidičovi, vystoupil a šel dovnitř. Letadlo na Maledivy letělo za hodinu. Rozhodl se vyčkat a šel si s kávou a novinami sednout před vstupní halu k letadlu na lavičky. V rozhlasu zaznělo, že letadlo je připravené a můžou nastupovat. Erik se zvedl a jakmile vkročil do letadla, začal být nervózní, má strach z létání, ale posadil se na své místo a čekal na vzlet. Letadlo vzlétlo bez problémů. Zanedlouho přišla letuška a nabídla Erikovi prášky na spaní, Erik samozřejmě prášky přijmul, přece jenom let na Maledivy trval okolo deseti hodin. Pět minut na to, co zapil prášky na spaní sklenicí vody, upadl do hlubokého spánku. Po sedmi hodinách Erika ze spánku vzbudil zvuk alarmu a turbulence, rychle se oklepal a začal zjišťovat co se děje. Rozhlížel se po letadle, ale moc nezjistil, když se ale podíval ven z okna, hrůzou zbledl. Letadlo padalo volným pádem k zemi. Začal panikařit stejně jako ostatní cestující v letadle. Poslední pohled byl na blyštící se oceán pod ním. Poté už jen cítil studenou vodu a věděl, že přísun kyslíku mu nebude dopřán.
S námahou pomalu otvíral oči. První, co zjistil bylo, že cítí drsný písek pod sebou. Zkoušel se zvednout, ale celé tělo bylo ochablé. Tak na to šel postupně, nejdříve ruce, poté nohy a pak zbytek těla. Když se mu podařilo postavit na nohy, rozhlédl se, kde je. Před ním se rozléhal oceán a když se otočil, spatřil hustý tropický les. Rozhodl se, že půjde do lesa, s myšlenkou, že musí najít nějakou pomoc. Po dvou hodinách hledání, nikoho a nic nenašel, ještě víc se ztratil a už se začalo stmívat.
Zapadlo slunce, Erik houpavě, z jedné nohy na druhou, kráčel hlouběji do lesa. Neměl u sebe vůbec nic, byl rád, že má aspoň kalhoty. Vystrašený, unavený a nic nevidící Erik, dál pokračoval ve hledání pomoci. Z ničeho nic zaslechl nějakou melodii, hned se zastavil a začal se rozhlížet z jakého směru to jde. Jakmile zjistil odkud ta melodie přichází, rozešel se daným směrem. Melodie postupně začala sílit, Erik se okamžitě rozběhl. Zastavil se na místě, kde ta melodie měla být, ale bylo ticho, úplně po celém lese se rozlehlo ticho. Po chvíli zaregistroval nějaký zvuk za sebou, znělo to jako šlápnutí na větev. Zůstal stát a jen pronesl: ,, Je tam někdo?''
Erik se probouzí. Rozhlíží se kolem dokola a zjišťuje, že je na lůžku v nemocnici. Nestihne v hlavě ani vytvořit myšlenku a hned na to přichází sestřička do pokoje a kontroluje Erika: ,, Jak se cítíte, pane?'' Erik na to: ,, Jsem..asi..v pohodě?'' sestřička reaguje: ,,Dobře, tak já vás nechám odpočívat, mimochodem, máte tady návštěvu''. Erik se rychle otáčí na osobu, která sedí na křesle u okna. Sedí tam žena s chlapcem, Erik pozoruje, jak se žena zvedá a jde směrem k němu. Žena se už nadechovala, že něco pronese, ale Erik ji do toho skáče a říká: ,,Kdo jste? Kde to jsem? Kdo jsem vůbec já?'' Dívala se na něj vyděšeným pohledem a povídá: ,,Eriku, ty si nic nepamatuješ? Týden si byl pryč! Nepoznáváš svého syna Tobiase? Já jsem tvá manželka Miriam, počkej, možná si na něco vzpomeneš, když ti ukážu tohle'' Miriam podává Erikovi kus papíru, na kterém je něco napsané. Od tohoto okamžiku se Erikovi postupně začínají vybavovat jednotlivé události...
