Čestný muž (SNARRY)

1.kapitola- část šestá

Severus vyšel z francouzských dveří s kávou v ruce a zhluboka se nadechl čerstvého vzduchu. Celé dopoledne strávil vařením několika složitějších lektvarů a byl vděčný, že si může dát pauzu. Přešel k malému železnému stolku, posadil se, natáhl před sebe dlouhé nohy a díval se do zahrady.

Byl krásný den, jaro bylo téměř připraveno přejít do léta, když se květen chýlil ke konci. Zahrady se už začínaly rýsovat, z nemalé části díky tomu, že Potter trval na tom, že v nich stráví téměř každou volnou chvíli. Zdálo se, že skutečně ví, co dělá, pokud jde o zahradnictví, a podle toho, co Severus viděl, to byl jediný okamžik, kdy se netvářil zamyšleně.

Severus usrkl kávy a nadechl se vůně kvetoucího stromu magnólie. Oči měl unavené ze světla ve sklepě a hlavu trochu omámenou z výparů lektvarů, nad kterými se celé dopoledne skláněl. Měl si dát pár přestávek, ale nenáviděl, když musel odcházet od nedodělané práce.

Jeho pozornost upoutal pohyb nalevo a on se otočil a uviděl Pottera, jak míří ke stolu. Oblečený byl do džínů a starého trička, obojí špinavé, a čelo měl zpocené, černé vlasy se mu lepily na čelo.

"Ahoj." Řekl, když došel ke stolu. Odložil koš s plevelem.

"Ahoj." Odpověděl Severus. "Hodně práce?"

Potter přikývl, otřel si hlínu z rukou o džíny a posadil se naproti Sverusovi. „Pracoval jsem na tom kousku kolem západní strany domu, růžové záhony potřebovaly vyplít. Vysázel jsem hromadu loubince. Na podzim to bude vypadat nádherně, až se změní barvy."

"Kde ses to všechno naučil?" Zeptal se Severus se zájmem.

„U tety a strýce jsem musel pracovat na zahradě... No, abych byl upřímný, dělal jsem všechnu práci, ale zahradničení mě vždycky bavilo. Je na tom něco... uklidňujícího."

"Jak to myslíš, že jsi dělal všechnu práci?" Zeptal se Severus, zamračil se.

Potter pokrčil rameny, opřel se do židle a řekl, "Moje teta a strýc zrovna netoužili po tom, abych jim byl nablízku, ale postarali se, abych byl k něčemu užitečný. Je to pochopitelné; byli nuceni se o mě postarat. Asi to byla jejich kompenzace."

To je zvláštní tvrzení. Pomyslel si Severus. Věděl, že Potter se svou takzvanou rodinou neprožil zrovna nejrůžovější chvíle, ale představa, že ho využívali jako domácího skřítka byla zvláštní.

"Taky jsi měl rušné ráno?" Zeptal se Potter a náhle změnil téma.

„Ano." Odpověděl Severus, zvyklý na to, že Potter rychle mění téma hovoru, když ho dané téma trápí. „Zakázky nabývají na četnosti a složitosti. Zvažuji, že si najmu asistenta."

„Obchod se opravdu rozjíždí, musíš být pyšný."

Severus lehce sklonil hlavu. „Je to docela uspokojující."

Potter se lehce uchechtl a řekl: „Nikdy nic nepřeceňuješ, že ne?"

Severus zvedl obočí, ale neřekl nic, a Potter obrátil tvář ke slunci, zavřel oči a několikrát se zhluboka nadechl.

„Ještě pár týdnů a ucítíš zimolez." Řekl tiše. „Je to tak krásné místo." Řekl a otevřel oči. „Svět se prostě rozplyne, jakmile sem vstoupíš. Je to nejvíc... takový klid jsem už dlouho necítil." Váhavě se podíval na Severuse, jako by čekal, že se mu muž bude za jeho prohlášení vysmívat.

Severus neřekl nic, jen lehce přikývl. Věděl, co má Potter na mysli; bylo to klidné místo a v domě samotném bylo cosi, co zřejmě uklidňovalo jeho duši.

Potter se zhluboka nadechl a několikrát zatřepal levou rukou, stále se mu lehce třásla, a pak řekl:      „V sobotu večer pořádáme první charitativní večírek pro centrum. Z toho Dracova přítele advokáta se vyklubal opravdový dar z nebes. Říkal jsem si, jestli bys nešel se mnou. Byl bych rád, kdybys šel."

Severus položil kávu na stůl a lehce se předklonil. „Musím odmítnout. Ten večer připravuji několik velmi složitých lektvarů, které vyžadují spoustu pozornosti." Neměl nic takového v plánu, ale ať se propadne, jestli ho odvlečou na nějakou příšernou charitativní akci, kde se bude promenádovat jako manžel Harryho Pottera a podporovat jeho chotě v jeho dobročinných snahách.

"Ach... samozřejmě." Potter se zatvářil zklamaně. „Tvůj čas je příliš cenný na to, abys ho promrhal na večírcích." Řekl a ohlédl se do zahrad. „Škoda... byl bych rád, kdybys poznal Lydii. Pořád toho moc neřekne, ale tráví hodně času hraním si na lektvaristu. Dělá různé směsy... samozřejmě neškodné věci, ale myslím, že jednoho dne v tom bude vážně dobrá. Myslel jsem, že bys s ní mohl promluvit."

Potter zavrtěl hlavou a podíval se na svou třesoucí se ruku. „Byl to hloupý nápad. Nevadí. Já... myslím, že půjdu a zkusím dát dohromady rododendron, vypadá trochu opotřebovaně."

Potter vstal, znovu zvedl košík a zmizel za druhou stranou domu. Severus zavrtěl hlavou. Strávit večer konverzací s blbci a nevrlými dětmi? To rozhodně ne.
~~~~~~~~

Když nastal sobotní večer, Potter stál na chodbě, upravil si kravatu v zrcadle a pak se marně snažil přimět vlasy, aby netrčely do všech stran. Severus se opíral o rám kuchyňských dveří a se sklenkou vína ho pozoroval.

„Být tebou, neobtěžoval bych se." Řekl a Potter sebou cukl. „Nikdy jsem je neviděl vypadat jinak, než jako ptačí hnízdo."

Potter se k němu otočil a místo toho, aby mu to vrátil nějakou nadávkou nebo se zatvářil tak, jak Severus očekával, se jen obrátil zpět k zrcadlu a kývl na svůj vlastní odraz. „Máš pravdu. Jsem ošklivý." Sklopil hlavu a větu téměř zašeptal.

„Chtěl jsem jen říct –" začal Severus a znepokojilo ho, že Potter, jak se zdálo, nedokáže pochopit vtip, ale chlapec zavrtěl hlavou a tiše řekl,

„Vím, co jsi tím myslel. Jsem si dobře vědom toho, jak vypadám. Není divu, že jsi dnes večer nechtěl jít se mnou. Neobviňuju nikoho, že nechce být viděn po mém boku. Kdo se zdravým rozumem by o to stál?"

„Pottere –" zavrčel Severus a chlapec prudce vzhlédl, oči celé zarudlé.

„Ne." Řekl dutě. „Spousta lidí kromě tebe si dala hodně záležet, aby se ujistila, že budu vědět, jak... nežádoucí jsem. Věř mi, když říkám, že nepotřebuju, abys to opakoval."

Přešel k věšáku, popadl plášť a omotal si ho kolem ramen, stal zády k Severusovi. „Doufám, že se ti dnes bude dobře vařit." Řekl tiše, než se přemístil pryč.

Severus zíral na místo, kde stál Potter a mračil se do prázdnoty. Kdo je ten kluk, který na sebe vzal podobu Harryho Pottera? Kam zmizel sarkasmus, drzost, odvaha? Kdo byla ta osoba, která mluvila šeptem a vyhýbala se sebemenší konfrontaci? Severusovi to nedávalo smysl a začínal být trochu frustrovaný tou podivnou inkarnací člověka, o kterém si myslel, že ho zná.

Napil se vína a rozhodl se, že už dál nebude myslet na člověka, kterým byl jeho manžel. Měl lepší věci na práci.