Muž s dlouhými vlasy se zvedl z vyhřátého křesla v jeho domě. Avšak on necítil pohodlí domova, ani si neuvědomoval plameny z krbu, které mu hřáli do tváře, v níž nebyla vepsaná jediná emoce.
Odložil hrnek s jistě ještě teplou kávou a pomalým krokem vyrazil do své ložnice.
Jeho život byl neorganizovaný, chodil spát a vstával v kolik se mu zachtělo. Něco jako oběd a večeře nebylo. Nic nemělo svůj řád nebo snad čas. Celý den byl slit do jednoho okamžiku.Vystoupal po schodech, přičemž po každém kroku se ozvalo stáří tohoto domu v podobě skřípání.
Na chvíli se zastavil před otlučenými dveřmi.
Nebyli to ale dveře jeho ložnice. Kdepak, tyhle byli jeho mladšího bratra.
Chvilku s kamenným výrazem jen tupě hleděl na staré dřevo, které se už rozštěpovalo. Najednou jeho ruka se rychle zvedla a zatáhla za kliku. Se zavrzáním pootevřel dveře a lehce nakouknul dovnitř. Tomuhle pokoji se vyhýbal velkým obloukem. Sice to není dlouho, co se dostal z Azkabanu, ale tenhle pokoj za tu dobu nenavštívil. Ne že by nechtěl. Spíše se neodvážil. Bál se že otevřením těch dveří do domu vpustí vzpomínky, které jsou zavřené za těmi dveřmi. Často nad svým zesnulým bratrem přemýšlel. Byl to už nějaký ten rok, ale bolest stále přetrvává.
Neměli sice ukázkový vztah, ale předtím, než si Regulus nechal vymýt mozek jejich matkou, byl on jediný, který Siriusovi dokázal porozumět. S nástupem do Bradavic se jejich vztah prakticky rozpadnul.
Tečka za věcí byl ale Siriusův odchod z domu. Od té doby měl o svém bratrovi jen většinou nepodstatné informace. Až když se k němu dostalo, že se přidal na temnou stranu, začal odmítat i ty nepodstatné informace.
Ach, jaký hlupák to byl. Vyčítal si, že se nesebral a nešel ho hledat. Možná mu i pomoci. Kdyby se tak stalo, mohl zabránit hodně katastrofám.Vstoupil do pokoje. První čeho si všiml byl prach. V pokoji byli na stěnách pavučiny, většina nábytku se díky síle času zbořil. Po zemi se válely brky, pergameny a knihy.
Na posteli byl kus poskládaného pergamenu. Sirius se zamračil a zvedl ho.
Pergamen byl starý a díky vlhkosti v místnosti byla po okrajích plíseň. Rozevřel ho a spatřil Reguluvsův osobitý rukopis.Memento mei, Sirius.
-R.A.B.Sirius nechal jednu osamocenou slzu sklouznout po tváři. Rychle jí otřel a zmačkal pergamen.
Odpusť mi to, bratře.
Šouravým krokem došel do své ložnice a zmuchlaný pergamen vhodil do krbu. Oheň vzplál a pergamen spolkly plameny.
Než odešel, rty naznačil omluvu. Regulusovi? Ano, ale spíše všem, kterým, i když nechtěl, v životě ublížil.Ignosce me.
ČTEŠ
Memento mei [Sirius Black, Regulus Black ff]
Fanfiction-meministine me? --- Jedná se o jednodílovku na bratry Blackovi. Jednodílovka je sepsaná jen tak narychlo, ale tak snad se bude líbit :). ! Všechny postavy náleží spisovatelce J.K. Rowling ! Děj je mnou vymyšlený, takže o případných nesrovnalostech...