Four kings || Sherlock I.

Cross

Z pohledu Sherlocka

Po obědě, pokud se tomu tak dalo říkat, protože opravdu nevim, jestli to někomu v místnosti chutnalo, jsme došli do jiné síně, kde byl Český, Německý, Italský a Britský ministr zahraničí, Britská královna, princ Wiliam a Harry, vévodkyně Kate, další lidé, co dostanou vyznamenání a ochranka. Na stole leželo deset krabiček - tři s George cross, pět s Medailí za statečnost a dvě s Vojenským křížem. Posadili jsme se ke stolu a volali nás, když došlo i na nás, vstali jsme a šli ke královně.

"Pane Sherlocku Holmesi, Johne Watsone a paní Salome Holmes za to, že jste navrátili Britské korunovační klenoty sem do Buckinghamského paláce. Našli jste neporušené a transportovali zpět, vám uděluji vyznamenání George cross." královna vzala do ruky tři otevřené krabičky, došla k nám, potřásla nám rukou a předala vyznamenání. Salome byla rudá v obličeji, byla nervozní. Sedli jsme si zpátky do křesel za stůl a vyčkávali, až se předají i ostatní vyznamenání. Poté jsme všichni vstali a odešli. Nás odvezla ochranka limuzínou do Baker Street. Vyšli jsme nahoru do našeho bytu a převlékli se. John se chlubil Sarah a ta byla štěstím bez sebe, vyznamenání si položil na skříň do pokoje. My se Salome jsme ho položili na krbovou římsu.

"Tak tohle snad oslavíme, ne?" optal se John a otevřel lahev červeného vína, které se tvářilo jako Francouzské, ale i tak bylo kvalitní. Nalil nám ho do sklenic a cinkli jsme si, "Tak na co?"

"Na život a dokonalou mysl." dokončila větu Salome a usmála se.

"A další případ." doplnil jsem a všichni jsme se napili. Vypili jsme asi čtyři lahve a neměl jsem ponětí, co dělám. Všechno mi bylo jedno. S Johnem jsme sprejovali na zeď, Salome se Sarah si stopovali, jak dlouho vydrží s dechem pod vodou. Krapet jsme se ožrali, teda ne krapet hooodně. Protože jsem se ráno probudil ve své posteli, bolela mě hlava a chtělo se mi zvracet. Ale když jsem se podíval na pravou stranu a slítnul jsem z postele a fláknul se o noční stolek. Salome se probudila a prudce vstala.

"Seš v pohodě?" optala se mě a došla ke mně. Byla oblečená, naštěstí.

"Jo jsem v pohodě." odpověděl jsem jí a šli jsme do obýváku. Myslel jsem, že mě klepne. Včera jsme se hodně opili, protože na zdi byly nesprejovány  žlutým sprejem naše jména, ale v divném tvaru: Sherly, Joney a Salík.

"Johne? To si psal ty?" optal jsem se Johna, který celý rozlámaný přišel do obýváku.

"Asi jo, ale ty taky." odpověděl mi a hrabal něco v lednici.

Tak další kapitolka je na světě. Doufám, že se vám líbila. Naše trojce dostala vyznamenání a pořádně se opili. Je tohle konec, nebo Moriarty něco vymyslí? A kdo je ten zloděj, který ukradl ty klenoty? Budu ráda za komenty a votes. :)