Maybe I Love You

5. Poslední den Svěťáku

S El jsme byly zrovna uprostřed chystání se na stadion, tudíž na poslední závodní den a pomalu se smiřovaly s tím, že zítra odjíždíme domů, když mi začal zvonit mobil. Absolutně jsem netušila, kdo mi mohl volat. Nikdo z rodiny to nebyl, to jsem věděla jistě. Věděli, že jsem se v tuto dobu připravovala. Zároveň jsem pochybovala o tom, že by to byl někdo z mých přátel, kterých jsem zrovna největší množství neměla.

Přes celý pokoj jsem se dopotácela k nočnímu stolku, na nemž mobil ležel a podívala se na displej.

Dle jména jsem poznala, že mi volal Johannes.

Hovor jsem rychle zvedla a celá napnutá čekala, kvůli čemu mi volá.

,,Ahoj, potřebuješ něco?" Pozdravila jsem ho.

,,Jess, ahoj, nevěděl jsem, jestli mi to zvedneš, ale zkusil jsem to."

,,Tvůj pokus byl zřejmě úspěšný." Usmála jsem se pro sebe a posadila se na postel i přesto, že jsem už byla navlečená v bundě.

,,To jsem rád, každopádně neruším? Na chvilku to bude."

,,V pohodě, akorát se chystám do arény, ale chvilku mám."

,,Skvělý, víš, jak jsem ti včera říkal, že mám nápad ohledně toho dárku pro tvýho bráchu?"

,,Jo,"

,,No tak jsem to celý domyslel. Máš zítra čas?"

,,Ráno odjíždím domů, ale jinak jo. Proč?"

,,Říkala jsi, že by chtěl tvůj brácha zkusit biatlon. Takže si zkusí biatlon." Řekl jakoby nic. Já jen otevřela a zavřela pusu. Extrémně mě to šokovalo.

,,Johannesi... to myslíš vážně? Vždyť zítra odjíždíš do Hochfilzenu." Řekla jsem poněkud potiššeji.

,,Naprosto. A odjíždím až večer. Celý to mám vymyšlený tak, že bys zítra odjela domů, kolem poledne bys nabrala bráchu a jeli byste sem, neřekla bys mu ale proč. No a tady by si zkusil biatlon společně s biatlonistou, kterýmu fandí nejvíc."

,,To je šílený. Akorát teď mi došlo, že má zítra brácha školu, ale to se vyřeší. Myslím, že bude rád, když nebude muset jeden den do školy. Ani nevíš, jak bude šťastnej. Ale víš, že to nemusíš dělat, že jo? Nechci ti přidělávat věci na práci, obzvlášť, když-"

,,Jess. Chci to udělat. Všichni si to užijeme. S odjezdem si nedělej starost, vše jsem si už zařídil. Dneska si sbalím, abych to nemusel dělat zítra. Jen teda potřebuju, jestli bys mi neřekla velikost bráchovy nohy, kvůli botám na běžky."

,,Ježiš, to si teď fakt nevzpomenu. Nevadilo by, kdybych zavolala mamce, zeptala se jí a pak ti dala vědět?"

,,Úplně v pohodě. Jo a ještě jedna věc."

,,Poslouchám."

,,Večer vás na ceremoniál protáhnu s El do zóny pro týmy."

,,To si děláš srandu? Johannesi, ty mi dneska přivodíš infarkt!" Zasmála jsem se. Bylo to na mě už tolik věcí, že mi nezbývalo nic jiného, něž se smát.

,,Ale prosím tě. Buďte hodinu a půl před začátkem ceremoniálu na levé straně pódia z vašeho pohledu, najdu vás tam."

,,Dobře. Budeme tam."

,,Tak jo, to je asi všechno. Uvidíme se večer."

,,Jasně."

,,Měj se hezky."

,,Jo ještě, Johannesi?"

,,Jo?"

,,Hodně štěstí v závodě."