Námluvy Harryho Pottera

2. Intriky

„Obávám se, že s tím nemohu nic dělat, Severusi.“

Snape upřeně hleděl na Brumbála, oněmělý úžasem nad jeho prohlášením. „Nerozuměl jste tomu, co jsem vám právě řekl, Albusi? Ten – ten slizký Worme má v úmyslu svést Harryho
Pottera!“

„Spindley-Worme,“ opravil ho Brumbál nepřítomně. „A rozuměl jsem dobře, co jsi řekl. Maxmilian zamýšlí dovolávat se tradice Erastés a Namlouvat si mladého Harryho. Dal by sis ještě trochu čaje, Severusi?“

„Ne, to teda nedal!“ řekl Snape podrážděně. „Chtěl bych vědět, co s tím budete dělat!“

„Co bys chtěl, abych s tím udělal?“ zeptal se Brumbál. Každopádně znovu nalil Snapeovi čaj do šálku.

„Zastavte. Ho.“ Snape slova odsekával tak, že je stěží protlačil mezi zuby.

„To nemůžu,“ řekl Brumbál jednoduše. „Obřad Erastés je starší než Bradavice, je hluboce zakořeněn v naší nejstarší kouzelnické společnosti a tradice byla schválena samotným ministrem.“

„Tradice?“ odfrkl si Snape. „Myslíte schválená pedofilie.“

Brumbál nadzvedl jedno obočí. „Pederastie, což je jen těžko ta samá věc. Já sám jsem byl erómenos a se značnou oblibou vzpomínám na časy, které jsem strávil s mým erastém. Naučil
mě mnoho skvělých věcí – a většina z nich nebyla v ložnici. Poté jsme zůstali ještě po mnoho, mnoho let přáteli. Pochybuji, že bych byl takový kouzelník, jakým dnes jsem, bez jeho vlivu.“

„Někteří z nás takové štěstí neměli.“

Brumbál musel v jeho tváři něco spatřit, protože mu zněžněly oči a naklonil se k němu.
„Severusi - “

Snape odmávl jeho obavy. „Měl jsem na výběr, Albusi. Skutečnost, že jsem si zvolil špatně, teď není důležitá. Potter také potřebuje mít na výběr a to nebude, když mu za krk bude dýchat Worme.“

Brumbál se opřel do křesla a složil ruce do stříšky. „Mohl bych požádat Maxe, aby počkal, dokud Harry nedodělá školu, takže by měl širší výběr kandidátů, z kterých vybírat.“

Snape cítil, jak se mu ulevilo. „Ano.“

„Samozřejmě, také bude pryč od našich bdělých očí a kdo ví jaké… nežádoucí přátelství si vytvoří. Není lepší mít ho tady, kde na něj můžeme dohlížet, a ujistit se, že nikdo si na něj
příliš nedovolí a nebude ho tlačit do přijetí jeho nabídky?“

Snape mohl cítit, jak Brumbálovy oči na něj zasvěceně hledí a zavrčel: „Potter není jako já, Albusi!“

„Máš pravdu. Harry je daleko důvěřivější, než jsi kdy byl ty a daleko spíše se dá oklamat planými sliby. Rozumíš, proč tohle nemůžu riskovat? Proč musím nechat Maxe a další nápadníky, aby Harryho namlouvali tady?“

„Další? Těžko můžete otevřít brány Bradavic a pozvat další nápadníky,“ odsekl Snape. „Takže jak, k čertu, je chcete získat? Jediní muži v Bradavicích s náležitým původem jsou Worme a vy a, jak jste mi oznámil před dvaceti lety, pro ředitele by nebylo vhodné, aby veřejně tak upřednostňoval jednoho studenta.“

„Ty jsi také s ‚náležitým původem‘, Severusi,“ připomněl mu Brumbál a jeho oči zajiskřily, když sledoval, jak se Snapeovy hrůzou rozšiřují.

„To nemůžete myslet vážně. Potter a já se nenávidíme! Těžko dokážeme být spolu v jedné místnosti, aniž bychom se nepohádali. Navrhovat, abych se – mu dvořil, abych mu nabídl, že mu budu mentorem, že se pokusím s ním spát - “ Snape se zarazil, přes tvář se mu rozšířil
neobvyklý ruměnec. „Albusi, to už jste kompletně přišel o rozum?“

Brumbál nad tím na chvíli uvažoval. „Ne, věřím, že ne. Citrónový bonbón, Severusi?“

Severus se vztyčil ze židle a začal přecházet. „Já? Být Potterovým průvodcem do kouzelnické společnosti? Nabídnout mu, že ho budu učit lepším způsobům dobrého občana a etiku? Voldemort nebude muset Pottera zabít – zemře smíchy!“

„Podceňuješ se, Severusi. Věřím, že Harryho můžeš naučit mnohé.“

„Sto a jednu kletbu pro použití na vaše přátele a nepřátele?“ zeptal se Snape posměvačně.

„Měl jsem na mysli spíše zásady soudržnosti, loajality a odvahy.“

Snape přerušil své přecházení a nevěřícně se na Brumbála podíval. „Děláte, jako kdybych byl zatracený Nebelvír. Nepřipustím nic z toho, snad jen vlastních osvícené zájmy.“

„Můžeš lhát ostatním, můžeš dokonce lhát i sobě, drahý chlapče, ale nemůžeš lhát mně,“ řekl Brumbál, zajal Snapeovy oči vlastníma. „Není na čase sám sobě odpustit?“

Snapeova tvář potemněla. „Možná až budu tak starý jako vy, Albusi.“ Dostal náhlý nápad. „Mohl byste si s Potterem promluvit. Vysvětlit mu tu tradici a připomenout mu, že se jí nemusí řídit. Ve skutečnosti, odraďte ho od toho.“

„Severusi, je to sedmnáctiletý chlapec. Pamatuješ si, jaké to bylo v sedmnácti?“

Snape zavřel oči, vzpomínal si až příliš dobře, jaké to bylo být překypující hromada hormonů, připravený každou chvíli vybuchnout. Pamatoval si také, jak lichotivé bylo být středem pozornosti staršího muže, jak svůdná byla nabídka mít někoho, kdo by ho provedl světem za těmito zdmi. A vše, co musel udělat, bylo odevzdat své tělo…

„Jeho otec se tou tradicí neřídil,“ řekl Snape, zatlačil vzpomínky zpátky. „Řekněte Potterovi tohle.“

„Jeho otec už tehdy byl zamilovaný do Lily Evansové,“ připomněl mu Brumbál. „Nezajímal se o nic – nebo o nikoho – jiného.“

„Byl jste - “ Snape se zarazil nad tím, na co se právě chystal zeptat, náhle si nebyl jistý, že chce slyšet odpověď.

Cítil něžnou ruku, jak ho uchopila za rameno. „Od té doby, co jsem se stal ředitelem, jsem byl pouze jednou v pokušení učinit nabídku,“ řekl Brumbál tiše. „A nebylo to Jamesi Potterovi.“

Snape přikývl, neschopen cokoliv říct kvůli napětí ve svém krku. Brumbál mu ještě jednou zmáčkl rameno, pak se přesunul zpátky ke stolu.

„No, s minulostí už nemůžeme nic udělat na rozdíl od budoucnosti. Není čas dovolit si trochu radostí života?“

Snape se na něj podezřívavě podíval. „Jestliže i jen naznačujete, že bych si měl najít nějakou milou čarodějku a usadit se…“

„Nic takového!“ ujistil ho Brumbál radostně. „Nicméně by ti velmi prospělo, kdyby ses na chvíli dostal ze sklepení. Nezávazně se pobavil s mladými lidmi. Ještě čaj, Severusi?“

„Nebudu se dvořit Harrymu Potterovi,“ oznámil Snape varovně, zatímco znovu zaujal své místo a sledoval Brumbála, jak mu plní šálek. „Takže můžete mnou přestat manipulovat do toho, co chcete – opět.“

„To by mě ani ve snu nenapadlo, drahý chlapče.“ Brumbál k němu natáhl talíř. „Koláček?“

Snape si povzdechl a jeden si vzal. Některé dny se divil, proč se vůbec obtěžuje.