Čestný muž (SNARRY)

2.kapitola- část čtvrtá

Severus si nikdy nepředstavoval, že něco tak cudného jako polibek na něj může mít tak silný účinek. Od Harryho popudu v knihovně si ti dva vyměnili několik dalších polibků, byly sladké a pomalé, plné něhy a náklonnosti. Nikdy se nezměnily ve vášnivé, Severus to nedovolil. Byl si vědom toho, že Harry potřebuje pomalou a opatrnou cestu k uzdravení, pokud jde o fyzickou intimitu, ale s každým polibkem si Severus uvědomoval, že ho manžel přitahuje čím dál víc.

Harryho zotavování stále pokračovalo, ale díky Mollyině neustálé dodávce jídla a krátkým procházkám po zahradě začal pomalu přibírat a měl zdravější pleť, než jakou měl celé měsíce. Oči mu zářily a ztrácel tmavé kruhy pod nimi. Severus si uvědomoval, že při pohledu na něj ho pokaždé zaujalo něco nového.

Jak se mu Harry mohl nelíbit, to vážně nechápal. A to horší, že ho srovnával s Juliusem. Harry byl krásný způsobem, jakým Julius nikdy nemohl být.

„Měli bychom se vrátit dovnitř." Zamumlal Severus do tmavých vlasů.

„Hm, ještě chvíli." Řekl Harry tlumeným hlasem a přitulil se blíž. Severus pevněji objal teplé tělo, které se k němu tulilo, a přitáhl přikrývku, aby je oba lépe zakryl.

Byli venku v letním domku, Harry trval na tom, že zůstane venku na zahradě, až se projde po zahradě. Byl počátek listopadu a na sezení v letním domku byla opravdu příliš velká zima, ale Severus je oba očaroval hřejivým kouzlem a pro jistotu přidal přikrývku.

„Nastydneš se tu." Varoval ho Severus.

„Ne, takhle ne." Odpověděl Harry drze. „Jsi jako pec." Opřel se tváří o Severusovu hruď a Severus se několikrát zhluboka nadechl a přemýšlel, jestli Harry tuší, jak na něj působí. Jeho ruka našla své obvyklé místo v Harryho vlasech, prohrábl je prsty a dovolil si vložit malý polibek na temeno Harryho hlavy.

Harry vzhlédl a ospale se usmál. Severus neodolal a sklonil se, aby políbil ty měkké rty. To malé napětí, které bylo v Harryho těle, jako by se z něj vytratilo, a když se Severusovy rty pohnuly proti jeho, vydal ze sebe spokojené tiché zasténání.

„Co si bez tebe počnu?" Zamumlal Harry tiše, když se Severus odtáhl.

„O čem to mluvíš?" Zamračil se Severus.

„Až budu muset odejít." Odpověděl Harry se smutným úsměvem. „Až tohle skončí.„

„Harry –" začal Severus, ale přerušila ho sova, která přistála na malém stolku hned za letním domkem. Severus si povzdechl a lehce poposedl, odtáhl se od Harryho a vstal, aby převzal dopis.

Odvázal svitek od nohy, rychle přelétl očima obsah a s lehkým zamračením se ohlédl na Harryho, protože nevěděl, jak chlapec přijme zprávu, kterou sova přinesla.

„Je od Kingsleyho." Řekl a Harry se na něj tázavě podíval. „Chytili osobu, která je zodpovědná za tu kletbu. Byl to Evan Rosier."

Harry viditelně zbledl a jeho řeč těla se změnila. Schoulil se do sebe a Severusovi pokleslo srdce, když to uviděl. Byl zranitelný a Severus ho toho chtěl zbavit. Vrátil se do letního domku, klekl si před Harryho, vzal chlapce za ruce a řekl, „Je v Azkabanu, už ti nemůže ublížit."

Harry přikývl, ale odmítl se mu podívat do očí a Severus nevěděl, jak to zlepšit. Přemýšlel, co říct, když Harry náhle vstal a řekl, "Měli bychom jít dovnitř, je tu trochu zima."

Sledoval, jak Harry udělal několik nejistých kroků, a přemýšlel, jak mohl jejich malý kokon tak snadno rozbít kus papíru s několika naškrábanými větami. Teprve později v noci si Severus uvědomil, jak moc to Harryho zasáhlo.