Opatrně jsem vykoukla za dveří abych zjistila jestli někdo někde je ale podle ticha asi v nejbližším okolí nikdo nebyl. Vystoupila jsem ze dveří a potichu jsem našlapovala protože jsem nevěděla jak to tady chodí. Byla jsem v nějakém poschodí které jsem neznala ale přesto jsem sebrala odvahu a šla dál. Sestoupila jsem jedny schody ale byla to asi chyba, znova jsem uviděla tu dlouhou chodbu ale v ní někdo stál, asi Zayn ale mě začlo být hůř a hůř. Opět tlumené zvuky a pád do bezvědomí.
Po probuzení jsem zjistila jsem v cela jiné a pro mě v nové místnosti a po té co jsem zjistila že ležím na gauči jsem usoudila že to bude asi obývák. Po pomalém a opatrném otevření očí jsem zjistila že naproti mě v křesle sedí, nebo spíš leží, mužská postava. Klidně ale jaksi nervozně oddychoval. Usoudila jsem že do bude Zayn ale taky jsem si tím nebyla tolik jistá. Koukla jsem na hodiny které potichu tikaly a zjistila jsem že je skoro jedna hodina odpoledne a já ještě ani nesnídala a moje břicho mi do dávalo dost najevo. Pomalu jsem se zvedla ale měla jsem býjt opatrnější. Zvedla jsem se hnedka jsem si zase sedla, teda spíš spadla na zem. Snažila jsem se být potichu ale uplně mi to nevyšlo. Slyšela jsem toho pána jak se zvednul a hned přiběhl ke mně. Ano, byl to Zayn, poznala jsem to z toho jak mě chytnul, vzal mě do náručí a posadil mě opatrně na gauč. Otevřela jsem oči a můj pohled padl na jeho oči. Byly přímo v rovině s těmi mými, nebylo kam pohledem utéct. Jeho oči mě naprosto pohltily. Byly nádherné, opravdu nádherné. Kaštanově hnědá barva působila jako domov. Ale zahlédla jsem v nich něco co bych nikdy neřekla. Byl to strach nebo takovýto znejistění ale nechápu proč.
Přišlo mi jakoby jsme se koukali na sebe celou věčnost. Najednou se začal přibližovat jako by mi chtěl dát pusu. Nevěděla jsem co mám dělat tak jsem jenom zavřela oči a čekala co se bude dít dál. Už jsem cítila skoro jeho rty na těch mých ale v tom jsme uslyšeli kroky. Rychle se odtáhl, já otevřela oči a viděla jsem náznak vzteku ale na to jsem se dívat nechtěla tak jsem radši svůj pohled nasměrovala na dveře a čekala kdo se k nám blíží. Dveřmi vstoupila Laura a podívala se na nás a hned začla mluvit " slyšela jsem ránu tak jsem hned přiběhla ale jak vidím tak je vše v pořádku, už je ti dobře zlatíčko?,, zeptala se a podívala se na mě. Jenom jsem jí na to kývla a Laura ještě spěšně dodala že kdyby jsme něco potřebovali tak jí najdeme v prádelně, otočila se pomalinku za sebou zavřela. Její kroky se vzdalovaly až nebyly skoro slyšet. Zayn se na mě podíval zpátky ale teďka už né tak pěkně jako předtím. Dal mi jednu jeho ruku pomalu a opatrně na stehna a tou druhou mi začal hladit tvář. Začal mluvit tichým ale docela vystrašeným hlasem.......
