6. Šťastný brácha

129 13 0
                                    

,,Moc díky za celej prodlouženej víkend, byl úžasnej." Obejmula jsem trochu neohrabaně El, jelikož jsme seděly v autě a právě zastavily před mým domem.

,,Nemáš zač, jsem ráda, že jsi tam byla se mnou. Věci si vezmeš?"

,,Jasně. Měj se hezky, musíme zase co nejdřív něco podniknout." Začala jsem se vyhrabávat z auta.

,,To je jasný." Odpověděla ještě před tím, než jsem vystoupila a došla si pro tašku, která v kufru.

,,Dojeď dobře." Houkla jsem na ni, než jsem kufr zavřela.

,,Jasně, mami!" Zasmála se. Kufr jsem zabouchla a ona poté odjela.

Vydala jsem se ke dveřím do domu a zazvonila. Chvilku jsem čekala, než se dveře otevřely a do nosu mě praštila vůně Vánoc. Konkrétně tedy cukroví, které se očividně právě peklo. Za dveřmi stála máma v zástěře a se svým klasických úsměvem na tváři.

,,Ahoj, mami," Obejmula jsem ji, i když to šlo přes batoh a tašku docela špatně.

,,Jess, konečně seš tady. Jaký to bylo?"

,,Úžasný. Všechno potom řeknu."

,,Tak jo. Měla by ses jít převlíct." Řekla, jako by mi bylo snad deset.

,,Rozkaz." Místo toho, abych však zamířila do mého pokoje jsem si sundala bundu a boty, a vydala se do obýváku. Přesně jak jsem si myslela, brácha seděl u televize a hrál cosi na Xboxu.

,,Hádej, kdo je doma!" Vykřikla jsem ve dveřích.

,,Ségra!" Vyskočil z pohovky a obejmul mě.

,,Taky tě ráda vidím. Jak se máš?"

,,Dobrý, ale měl bych se ještě líp, kdybych věděl, co máš pro mě za překvapení."

,,No, já se prvně půjdu převléct a pak ti k tomu něco řeknu, jo?" Zasmála jsem se.

,,Ségra... Ty to jenom natahuješ." Opět jsem dostala záchvat smíchu a podle toho, co jsem slyšela z kuchyně, máma taky.

,,Hned jsem zpátky."

Rychle jsem na chodbě popadla tašku s batohem a vyběhla do svého pokoje, kde jsem daná zavazadla odhodila na zem a rychlostí blesku se převlékla. Potom jsem z tašky vyhrabala čepici, již jsem Danovi koupila, a pomalu sešla schody zpět do obýváku.

,,Konečně!"

,,Prosím tě. Z který ruky chceš?"

Dlouze se na mě zadíval, konkrétně na moje ruce, a potom vyřkl svoji odpověď.

,,Z levý."

Levá ruka. V té jsem čepici opravdu měla. Nechtěla jsem dělat takové ty dětské přiblblosti, kdy si dáte danou věc do druhé ruky, jakože jste ji v té, kterou vám druhý člověk řekl, neměli. Proto jsem vytáhla ruku zpoza zad a čepici mu podala.

,,Co to je?" Zeptal se prvně., hned na to ale poznal, že je to čepice. ,,Jess, takovou ještě nemám!" Dal si ji hned v zápětí na hlavu.

,,Já vím, proto jsem ji koupila. Sluší ti."

,,Díky." Rychle mě obejmul kolem pasu a pak se už řítil do kuchyně, aby se mohl ukázat mamce.

,,Ségra, vyfotíš mě prosím pro taťku?" Zeptal se mě, jakmile přiběhl zpátky. Nepochybně to byl nápad mámy.

,,Jasně." Vzala jsem do ruky svůj mobil, vyfotila ho a fotku poslala tátovi.

,,Ale to není všechno." Posadila jsem se na pohovku a Dan mě napodobil.

Maybe I Love YouKde žijí příběhy. Začni objevovat