Bezmocná.

Nový začátek.

Pohled Lilly :
,,Tak já jdu,ahoj mami!"křikla jsem na mámu a šla do školy.Obvykle jsem si pískala,nebo se snažila zpívat se sluchátky a ikdyž ze mě vycházely jen pisklavé tóny bylo mi to jedno,prostě jsem byla šťastná a dávala jsem to na sobě docela dost dobře znát.Jenže dnes jsem měla náladu divnou a neuvěřitelně smutnou,ikdyž jsem nevěděla proč.
Ale byla jsem si jistá,že mi Sarrah náladu dokonale zvedne..Možná až moc jistá..
Přišla jsem do lesa a čekala,že na mě Sarrah jako vždy počká,avšak dnes tam nebyla.Silně foukalo a možná proto jsem se rozhodla jít si pro ní domů.,,Ťuk ťuk "ozývalo se celým domem avšak Sarrah stále nepřicházela.,,To je ono!!" zaradovala jsem se z mého nápadu,,určitě zase zaspala jako na školní výlet a nic ji neprobudí..snad že bych.." už jsem na nic nečekala popadla klíč,který byl pod rohožkou.Opatrně jsem odemkla abych Sarrah nevzbudila,protože tohle by bylo vážně něžné probuzení a to já nechci.Přemýšlela jsem nad tím,jestli ji poleji studenou vodou a nebo ji shodím z postele či pořádně prásknu dveřmi.Ale mé plány mi překazila nepřítomnost Sarrah v posteli.Šla jsem proto dolů,kde jsem uslyšela kroky.,,Sarrah?!" Nic.Kroky se zastavily a pomalu se plížily ke dveřím.Dveře se rozletěly a hned na to se přivřely.Najednou byl klid.Až moc velký,znepokojující.Takové to ticho před bouří.Utíkala jsem dolů a..Zamčeno.

Pohled Sarrah:
,,Už tam budem?" ,,Ne." Po pěti minutách stejná otázka ,,Tak už?" ozývala jsem se vždy po stejných intervalech.,,Doprdele Sarrah,řeknu ti až tam budeme"máma se zdála vcelku nervózní,vždy když jsem podobné věci dělala se tomu celou cestu smála.Teď ale ne.Jen seděla a nevnímala okolní svět.Raději sem také jen seděla abych zase nebyla ta špatná..Po několila minutách jsem usnula.Probudil mě až mámin výkřik,která byla vyvedena z úžasu nového domu.Já se mezitím probrala a se třepajícímí koleny vylezla z auta.Hlavou se mi hnalo tolik otázek.

Děkuju Vám za čtení příběhu,snad se vám stále ještě líbí.Mám s ním velké plány.❤