Maybe I Love You

8. Nejlepší vánoční dárek

Boží hod, stejně jako Vánoce dopadl skvěle. Pořád se něco dělo, zatímco dnes, na Štěpána jsme byli doma už zase jen čtyři a poflakovali se u televize. Zrovna dávali S tebou mě baví svět, na který se vždy celá rodina těšíme. Je to skvělá neumírající komedie. Z talířku, na němž bylo původně cukroví už vše zmizelo, tudíž jsem se zvedla z pohovky, popadla talířek a vydala se do pokoje, který nám slouží jako takový menší sklad a zároveň tam máme schované vše krabice plné sladkých dobrot.

Vešla jsem do místnosti a talířek položila na jednu z krabic. Poté jsem otevřela krabici s vanilkovými rohlíčky a pár jich začala dávat na talířek. Při zavírání této krabice se domem rozezněl zvonek od dveří, já spoléhala na to, že tam někdo dojde. A taky že ano. Při otevírání další krabice jsem slyšela, jak máma říká bráchovi, aby šel otevřít. Bylo mi to jedno. Nikoho jsme nečekali.Možná to byla jen naše sousedka přinášící nám její zase její cukroví.

,,Jess?! Pojď sem!" Zavolal na mě zničehonic brácha.

Otráveně jsem se tedy zvedla a šla za ním ke dveřím. Tady člověk nemůže ani to cukroví vyndat. Šla jsem chodbou a když už jsem viděla na dveře, zarazila jsem se. A také zastavila. Jediné, co jsem byla schopná udělat bylo dát si ruku na pusu, byla jsem neskutečně překvapená. Nevím, jak se to stalo, ale venku přede dveřmi stál Johannes s taškou na rameni. Brácha se usmíval jako sluníčko a mně bylo jasné, že už se ti dva pozdravili.

,,Johannesi?" bylo jediné, co jsem byla ze sebe schopná vydat.

,,Ehm, ahoj. A ještě jednou šťastné a veselé." Trochu nervózně se usmál.

Tryskově jsem vyrazila k němu, málem porazila bráchu a Johannese obejmula. Jak to, že se tady objevil? Ještě včera jsme si volali a byl v Norsku a říkal mi, že dnes bude trénovat, takže kdybych mu volala, pravděpodobně mi hovor nezvedne.

,,Co tady děláš? Měl bys být s rodinou nebo s tvojí přítelkyní." Zamumlala jsem mu do bundy, která díky venkovní teplotě dost studila.

,,Přijel jsem za tebou? A o tom druhým až potom." Zdálo se mi to, nebo to řekl opět trochu nervózně.

,,Za mnou?"

,,No a za kým jiným asi? Za tvojí babičkou? Ne, že bych teda věděl, jestli je tady tvoje babička a nechci ji nijak zesměšňovat, musí to být jistě úžasná dáma, ale-" Drmolil.

,,A co já?" Ozval se za námi brácha, což nás donutilo se odtáhnout.

,,Tebe jsem chtěl samozřejmě taky vidět." Usmál se na něj.

,,Tak pojď dovnitř, ať venku nemrzneš." Vyzvala jsem ho.

,,Zapomněla jsi, že jsem biatlonista a když mrzne, tak dokonce venku závodím." Říkal mezitím, co vcházel do našeho domu a já za ním zavřela dveře. Brácha někam utekl, nepochybovala jsem o tom, že za rodiči říct jim, kdo je tady. Ty klepne, až jim to řekně!

,,Jak víš vůbec, kde bydlím?" Zeptala jsem se ho, když si vyzouval boty a sundával bundu.

,,Mám svý tajný zdroje." Řekl tajemně.

,,Jasně... Pojď se radši představit rodičům, ať nás pak nechají na pokoji." Protočila jsem očima a zavedla ho do obýváku.

V hlavním pokoji našeho domu se Johannes seznámil s mými rodiči a mezitím, co si o něčem povídali jsem skočila pro cukroví. S oznámením, že jdeme ,nahoru' jsme s Johannesem odešli do mého pokoje. A to i s tím cukrovím.

,,Páni, máš to tady hezký." Rozhlédl se po mém pokoji.

,,Díky," posadila jsem se na postel a on mě napodobil. ,,a teď mi řekni, proč nejseš v Norsku s rodinou a přítelkyní."