When the kitten bites | Dramione ✓

iii.

Jestli je tohle jenom blbej vtip, tak věř, že tě zabiju.

V chodbě v pátém patře nebylo vidět ani na krok. Hermiona se od schodů musela držet stěny, aby do ničeho nenarazila, a socha Borise Bezradného stála až na opačném konci. Po dlouhé době zářila venku bezhvězdná obloha. Každý hnědovlásčin krok se rozléhal tak neskutečným způsobem, že si byla v jednu chvíli jistá, že na ni někdo přijde. Ale nepřišel. Opatrně vzala za kliku a proklouzla do lehounce osvětlené místnosti. Někde za rohem musela stát pochodeň a její světlo doléhalo na koupelnové dlaždice tak akorát, aby neuklouzla.

Čekala, že na ni Malfoy zničehonic vykoukne a ona na něj bude moct zaječet, ale nebylo po něm ani stopy. Voda ve vaně odrážela to ponuré zlatavé světlo a vypadala jako nádrž s medem. Hermiona se na ni zahleděla a pocítila zvláštní klid. Kéž by si mohla zalézt dovnitř a jen na chvíli zavřít oči. Možná bych sem měla chodit častěji.

"Co ti brání, krásko?"

Ty fakt umíš číst myšlenky. Hermionina ruka se jen taktak zachytila okraje vany, aby nespadla dovnitř. Jakmile zahlédla blonďáka koutkem oka, nevrle si odfrkla: "Zkus hádat, génie."

Draco popošel blíž a levým bokem se opřel o nejbližší sloup. Tvář měl z části zakrytou stínem a bylo těžké poznat, jestli jeho hlas, který zněl docela jinak než obvykle, odpovídal jeho výrazu. Hermiona se k němu otočila čelem. "Nabroušená už od začátku, koukám."

"Byl bys taky, kdyby tě někdo vylákal uprostřed noci do prázdné koupelny."

"Nemuselas chodit," odmlčel se a došel až skoro k Hermioně, procházíca se pomalým krokem a ruce hluboko v kapsách. Ta jeho typická hrdost z něj šla dokonce cítit. "Ale stejně seš tady."

Ano. Stejně za ním přišla. Zmatená, naštvaná a zároveň ráda, že ho vidí. Hlava jí tepala vzrušením a strachem a ani si nevšimla, že zadržuje dech, dokud ho najednou, když se Draco lehce dotkl její ruky, nevypustila. Už se jí zase dostával pod kůži. Neochotně k němu zvedla oči. Čekala v nich pobavení, sílu toho, jak lehce ji dokázal ovládnout, ale nic takového v nich nenašla. Jeho pohled byl upřímný. Hluboký a nerozpoznatelný, až jí přejel mráz po zádech.

"Koukám, že tohle máme společný," pronesl Draco tiše a lehce se usmál. Takový úsměv viděla Hermiona snad poprvé v životě.

"O čem to mluvíš?" Každá slabika jí dávala dost zabrat.

"O tomhle." Pravou rukou jí odhrnul vlasy z tváře a ona se pod jeho dotekem zachvěla. Stačilo ale tak málo a on se zase odtáhl, jako by přesně věděl, co to s ní udělá, a Hermiona myslela, že vyletí z kůže. Postrádala najednou to teplo, když byl blízko u ní a chtělo se jí zvracet. Hrál s ní nějakou hru?

"Mám chuť ti jednu natáhnout, co má tohle znamenat?"

Na to se blonďák od srdce zasmál. Teď už v tom měla Hermiona naprostý guláš. Co se s ním během těch několika hodin sakra stalo?

"Chceš to polopatě nebo rovnou?"

"Co jako?"

Zhluboka si povzdechl. "Abych ti přinesl kytky a čokoládu, než ti to dojde, nebo stačí, když ti narovinu řeknu, že tě chci?"

Že tě chci. Hermionou to vnitřně zacloumalo. Nastalo pár vteřin naprostého ticha, než se ta slova pořádně vstřebala. Nikdy bys mě nemohl chtít tak, jak já chci tebe.

A v tu chvíli se Hermiona zničehonic, přímo před Dracovýma očima, složila k zemi. Po tvářích jí stékaly proudy slz a ona je nedokázala zastavit. Všechno, co se v ní odehrávalo bylo naprosto nepochopitelné. Ta slova, která jen před nepatrnou chvíli vyslovil, se jí zabodla kamsi hluboko a způsobovala fyzickou bolest. Studené dlaždice chladily její rozžehnutou pokožku a jí se z toho motala hlava. Potřebovala pryč. Pryč od něj a těch jeho lží.

"Nesahej na mě," sykla, když na rameni ucítila jeho ruku, ale neměla sílu se odvrátit. Neviděla nic než rozmazané šmouhy. Nakonec chlad zpod jejích nohou zmizel a vrátilo se to příjemné teplo. Chtěla se propadnout studem. Draco ji nesl pryč a ona se mohla jenom domnívat, kam si to namířil. Neodvažovala se ptát. To už by radši shnila někde v přístěnku na košťata. Kdybych z toho pokoje nevylezla, nic z tohohle by se nestalo.

Nakonec pod sebou ucítila měkký povrch postele. V šeru zahlédla Dracovu bílou košili, kolem těla jí přistála teplá deka a ještě než stihla zavřít oči, zaslechla v tichu místnosti jeho ochraptělý hlas: "Promluvíme si ráno, Grangerová. Jsi větší oříšek, než jsem čekal."