Moon's story (Část 1)

Probuzení

A/N: Předem se omlouvám za gramatické chyby, poopravím je, až bude čas.

Moon's POV:
Stála jsem na balkóně a hleděla do divočiny. Najednou cítím kouř. V dáli bylo vidět ďáblovo dopušťení.

,,Vidím požár!" zakřičela jsem.

Táta najednou odběhl svolat rodinu. Začalo zabalování potřebných věcí. Nestíhala jsem sledovat rodinu, jak ve vyděšení balí a řeší, co se stalo. Běželi jsme k autu. Táta nastartoval auto a v mžiku šlápl na plyn. Svištěli jsme jako o závod. V poslední chvíli jsem se podívala na náš dům. Když jsme byli na cestě k hotelu, přes silnici spadl hořící strom. Táta s mámou vylezli z auta a snažili se odstrčit hořící strom tyčí. V hlavě mi začal říkat nějaký hlas:

,,Blíží se, blíží se nebezpečí, čas ti vypršel, čekal jsem moc dlouho...."

Říkám si:

 

,,Kdo to je? Proč mi tohle říká?"

V tom okamžiku jsem se otočila dozadu a viděla černou postavu stojící za námi. Pak jsem se otočila po mém levém boku. V okně svítila dvě žluté oči. Začala jsem se bát. Vystoupila jsem z auta a černá postava, co byla za námi, tam už nebyla. Také vlevo zmizely žluté oči. Šla jsem zpět, ale dveře byly zamčené. Koukla jsem se do okna a zaťukala na něj. V tom okamžiku moje tělo ztuhlo. Na sedačce ležela moje mrtvá sestra. Okno bylo rozbité a s tím i škrábance na sedačce. Začala jsem se třást strachy. Cítila jsem nepříjemný chlad na zádech. Jako kdyby mi někdo dýchal na záda. Otočila jsem se a v mžiku spatřila velkého stojícího vlka se dvěma žlutýma očima. V tlamě měl míchanou krev se slinama. Ztuhli mi všechny svaly v těle. Vlk se na mě podíval a poté na měsíc v úplňku. Podívala jsem se na měsíc také. Najednou jsem cítila bolest hlavy jakoby mě někdo udeřil. Složila jsem se na zem. Na rukou mi začala houstnout srst. Z rukou mi začali růst drápy. Pak jsem ucítila zezadu bolest. Pootočila jsem se a uviděla, jak se mi začali smršťovat křídla. Po chvíli už nebylo po nich ani památky. Uši na hlavě se mi také začali smršťovat do normální vlčí podoby. Její tělo mě srazilo na zem pod její vahou. Celé mé tělo se měnilo na obrovského černobílého vlka. Moje oblečení se začalo trhat, až z nich zbyly malé kousíčky látky. Moje křičení bylo spíše slyšet jako kňučení. Najednou se mi začala motat hlava, až to se mnou hodilo o zem. Usnula jsem. Po chvíli jsem se probudila. Vše bylo jiné. Svět, který jsem viděla normálně, teď vypadá jako kouřové obrysy postav. Lépe jsem i cítila a slyšela. Podívala jsem se na sebe. Celé tělo bylo najednou na všech čtyřech.

 
,,Co to k*rva je?!''

Zakřičela jsem v mysli.

Pak, jako by mě můj nos tahal za nějakým povědomím pachem.

 
Počkat není to.....

RODIČE!!! 

Běžela jsem za tím pachem. Byli tam, ale byl tam i jiný pach. Pach, který jsem dosud neznala. Křoví poblíž auta zašustilo. Tělo mě přinutilo do bojové pozice. Nevěděla jsem, co se děje. Pak vyskočil ze křoví jeden bílý vlk. Byl takový menší než já a k tomu hodně chlupatý. Měl modré oči. Jakmile spatřil tátu, skočil po něm a chňapnul mu jeho levou nohu. Praštil s ním o zem. Už se připravoval ho zakousnout do jeho zátylku, ale další větší černý vlk skočil po něm. Chytil ho a odhodil od táty. Zavrčel po něm, aby ho nechal na pokoji. Táta v tu chvíli zakřičel:

 

,,Utečte''!

Černý vlk se na něj otočil. Vypadalo to, jako by se ho snažil chránit, ale přední tlapou ho přišpendlil k zemi, zlomil mu vaz, a pak ho začal rozdrápavat. V tu chvíli jsem popadla mámu za ruku a hodila na záda. Běžela jsem s ní jako o závod. Položila jsem ji vedle většího dubu. Ucítila jsem povědomí pach. V mžiku jsem se otočila za sebe a bílý vlk po mně skočil. Drápama se mi zaril do zad. Bolelo to jako svině. Svalila jsem se s ním na záda, abych ho schodila. Zvednula jsem se ze země, ale ono ho to nezastavilo. Rychlím útokem mi jeho přední tlapou vlepil ránu do nosu. Ucouvla jsem zpátky. Rozeběhl so po mně, aby mi ukončil život jedním kousnutím do krku. Ale já byla rychlejší. Svojí tlamou jsem ho chňapla do zátylku a praštila s ním o strom. Vypadalo to, jako by už měl dost, ale on otevřel oči a zavrčel po mně. Tak jsem ho přední tlapou přitiskla ke stromu a zakousla se do jeho krku. Otevřela jsem tlamu, abych pustila sevření. ,,Promiň, neměla jsem na výběr'' tiše jsem řekla. Pak jsem se vrátila k mámě. Už pomalu přestávala dýchat. 

J-já jsem nevěděla, c-co mám dělat, je mi to líto... (Nemohla mi rozumět, znělo to jako huhňání) Máma se usmála. Pozvedla ruku k mé hlavě. Přistoupila jsem tedy k ní. Rukou mi udělala na hlavě ,,pat pat''. Věřím, že uděláš dobré věci... S posledníma slovy co vyřkla, odešla na onen svět. Začala jsem brečet. Pak jsem šla začít hrabat díru, abych ji pohřbila. Když jsem byla hotová, vzala jsem mámu do tlamy a dala jí do vyhrabané jámy. Naposledy jsem se na ní podívala a zahrabala jsem jámu. Došla jsem pak pro tátu a dala do druhé jámy jeho. Potom se rozpršelo. 

,,Musím se někam schovat před deštěm...''

Řekla jsem unaveně.

Dala jsem poslední sbohem rodičům a odešla jsem hledat místo, kde bych se schovala před deštěm. Po chvíli jsem zahlédla vodopád. Došla jsem k němu. Poohlédla jsem se po cestě, po které bych obešla ten vodopád, ale za mnou jsem uslyšela štěkot psů. A pak světla a za nimi lidé, kteří běželi za psy. Ztuhla jsem na místě. Nebylo kde bych mohla utéct.