Maybe I Love You

11. Vítej na palubě

,,Prosím o pozornost!" Rozezněl se jídelnou Ondrův hlas. Ještě před chvílí jsem mluvila s trenéry, kteří mi ještě vše dovysvětlili a teď už stála tady, vepředu jídelny všem na očích.

Bylo těsně před večeří a zatím zde byl pouze český tým. Sice tu seděli u stolů jen Češi, ale z nich byli tady naprosto všichni. Od závodníků, přes trenéry až k realizačnímu týmu. Po Ondrovu sjednání ticha se všichni otočili na něj - tedy i na mě stojící vedle něj.

,,Děkuji. Jak už všichni víte, Petr Slavík se zranil, takže nemůže na nějakou dobu fotit. Proto vám teď chci představit naši novou fotografku Jessicu Taylor, která dnes přicestovala z Česka. Chovejte se k ní hezky, bude část  naší party minimálně do konce letní přípravy po této sezoně. Ty, Jess, vítej na palubě! Teď vám už přeji dobrou chuť."

Tímto jsem byla propuštěna. Celou dobu Ondrova proslovu jsem vedle něj stála jako tvrdé Y a snažila se ignorovat, jak se do mě vpíjely pohledy všech přítomných, proto jsem byla ráda, když jsem se konečně mohla jít posaditke stolu, kde seděly Makula s Evčou. Mimochodem, za potlesku ostatních.

,,Ty vole, kluci, my tady máme už dvě Jessicy!" Řekl Bimbo až moc nahlas, takže to slyšela celá jídelna, která propukla ve smích. Já se taky musela začít smát, byla to trefná připomínka.

Po večeři jsem se začala se všemi seznamovat. Tedy ostaní chodili za mnou a vždycky to bylo ahoj, já jsem ten a ten, nebo ta a ta, rád, nebo ráda tě poznávám. Naštěstí tady zatím vypadali všichni mile. Po konci nekonečné přadstavovačky jsme se s holkami usídlily v našem pokoji a mohl začít ten jejich zmrzlinový dýchánek. Přišly i Lucka s Jess, takže bylo jasné, že bude veselo.

,,Jaký to je poprvé poznávat lidi, který jsi doteď znala z televize?" Zeptala se mě Lucka, když jsem povídala o tom, že jsem fanynkou biatlonu. Myšlenka mi okamžitě sklouzla k Johannesovi.

,,No," holky si mého zaražení všimly, ,,vy nejste tak úplně první."

,,Počkej, cože? Koho ještě znáš?" Vyjekla Makula překvapeně.

,,Ehm, Johannese Boe." Připustila jsem, holky hnedka začaly ječet jedna přes druhou.

,,Jak se ti to povedlo?" Divila se Jess.

Začala jsem vyprávět. Nebyla to historka, kterou bych se bála říct. Holky jsem sice ještě dlouho neznala, ale připadalo mi, jako bych se s nimi přátelila již několik let.

❆❆❆

První plnohodnotný den, co jsem se přidala k tomuto kolotoči jsem měla volný. Tak mi to bylo alespoň řečeno, ale když byly holky v posilovně a kluci zrovna odjeli na stadion trénovat, neměla jsem na hotelu sama co dělat. Mohla jsem se koukat na nějaký film nebo číst knížku, ale já chtěla využít toho, že jsem byla tady. Popadla jsem tedy oblečení našeho týmu, oblékla si ho, na krk pověsila foťák a rozhodla se jet týmovým autem na stadion, kde jsem chtěla fotit. Sotva jsem vyšla z pokoje, hned jsem se musela vracet, jelikož jsem si zapomněla rukavice. Nemohla jsem si vzít jen tak ledajaké rukavice, v Česku jsem si koupila přímo takové, které nosí biatlonisté a na střelbu si sundávají část látky z jednoho prstu, aby měli cit vůči zbrani. Já cit potřebovala vůči mé zbrani, foťáku, takže normální rukavice nepřišly v úvahu.

Venku byla zima, ale to se dalo čekat. Jak jsem měla v plánu, dojela jsem autem až ke stadionu. Po cestě jsem měla alespoň čas přemýšlet, ne, že bych posledních pár dní nepřemýšlela dost. Tentokrát jsem ale vymýšlela způsob, jakým se asi s Johannesem potkáme. Doufala jsem, že to bude už co nejdřív, nechtěla jsem to dýl před ním tajit. Kde bydlel norský tým jsem netušila, takže jsem spoléhala na to, že se potkáme buď teď na tréninku, nebo zítra, někdy kolem závodů.