Řekni Mi Že Mě Miluješ

-6-

Nechtěla jsem aby tento čas přišel, ale je sobota. A to znamená že Brad dělá párty. Jsem u Evelyn už celé odpoledne a ona ne a ne si vybrat oblečení.

" Tak co tyhle?" Řekla jsem znuděně a ukázala ji červené šaty na ramínkách.

" Moc formální" odsekla a dál hrabala ve skříni.

" Tyhle jsou dokonalý" zajásala když v ruce držela černé šaty s flitrama.

" Ano jsou super ale teď už musíme jít" podívala jsem se na hodiny a moc času nám opravdu nezbývalo. Proto je Evelyn na sebe doslova hodila a s kabelkou přes rameno jsme vyšly z jejího domu. K Bradovi to má opravdu kousíček, takže se ani moc nenachodíme. Ale kdo by taky chtěl, v těch dvou metrových podpatcích, co zrovna teď máme obě na sobě.

----

Došli jsme k vcelku velké vile. Já tu ještě nebyla, ale Evelyn už nejmíň tisíckrát. Bez čekání zazvonila a čekala na Bradův příchod. Za pár sekund se dveře otevřeli a v nich stál už napůl nalitý Brad.

" Nazdar lásko" dal jí pusu a pevně ji objal.

" Čus Brynn" podíval se na mě.

Kamarádsky jsme se objali a pak už vešli dovnitř. Nebylo tu tolik lidí, jako jsem si myslela že tu bude. Hrály písničky, pár lidí tancovalo, někdo byl v kuchyni a naléval si panáky. My jsme je ale jen přešli a šli dál domem. Před sebou jsem viděla pár jakýsi gaučů, které okupovali lidi které buď znám, nebo jsem je už někdy viděla. Jako holka Dylana jsem k němu přiběhla a sedla si mu do klína. To stejné udělala i Evelyn s Bradem.

" Nazdar Brynn" objala mě Hailey. Jednou jsme se viděla ale nikdy jsme se nebavily.

" Ahoj" usmála jsem se. Dylan mi do ruky dal kelímek s pivem. Sice nechci pít, ale trochu uvolnit se snad můžu.

Až když jsem v sobě měla trochu alkoholu, potřebovala jsem na záchod.

" Jen si odskočím" mrkla jsem na Dylana. Ten jen kývl hlavou a věnoval mi letmou pusu na tvář. Zvedla jsem se a odběhla na záchod. Tam se zamkla a vykonala potřebu.
Když jsem byla hotová, potřebovala jsem najít koupelnu. Ta naštěstí byla hned vedle a nikdo v ní nebyl. Vešla jsem dovnitř a umyla si ruce.
Když jsem se v zrcadle lehce upravovala, uslyšela jsem jak někdo vchází dovnitř. Otočila jsem hlavu směrem ke dveřím a tam se o futra opírala Rachel.

" Něco potřebuješ?" Odsekla jsem nechutně. Nemám teď na ní náladu, ještě mi zničí docela hezkej večer.

" Vím, co tu hrajete s Dylanem. Ale neprojde vám to" zkřížila ruce na prsou.

" Nevím o čem to mluvíš" podívala jsem se na ní.

" Ale prosimtě, ty si opravdu myslíš, že vám to někdo žere?" Zasmála se.

" Máme se s Dylanem rádi. Tečka" chtěla jsem odejít, ale ona mě zastavila.

" Dylan nevěří na lásku, jen si s holkama užije a pak je pustí k vodě. To jsi nevěděla? Chudáčku" dělala jak ji to hrozně mrzí. Teď jsem to ale vážně nevydržela a odstrčila ji nastranu. Protlačila jsem se pár lidmi a došla k našemu místu.

" Nechceme už vypadnout?" Zeptala jsem se Dylana.

" Jasně" usmál se a chytl mě za ruku. Zvedl se a ještě se otočil.

" Tak v pondělí, čus" rozloučil se s Bradem a vlastně i se všema ostatníma.

" A nezlobte!" Zakřičela za námi Evelyn když jsme od nich odcházeli. Jen jsem se zasmála a poslala ji vzdušnou pusu. Pak jsme jen vyšli z tohodle blázince ven na čistý vzduch. Venku jsem se ho pustila a bok po boku jsme se vydali k mému domu.

----

" Dylan!" Vykřikl Max když jsme vkročili do domu. Rozeběhl se k němu a objal ho. Dylan ho vzal do vzduchu a zatočil se s ním.

" Ahoj Dylane" pozdravil ho můj táta.

" Dobrý večer pane Simmonsi" usmál se.

" Pro tebe už Jack" to jsem nečekala. Mému tátovi jménem říká jen málo kdo. Dylan jen kývl hlavou a přešel k mé mamce. Taky se s ní pozdravil a vytasil svůj oslnivý úsměv.

" Taky mi můžeš říkat jen Jennifer" řekla a dala mu pusu na tvář. Zasmála jsem se Dylanovému obličeji. Potom jsme se odebrali ke mě do pokoje. Vzala jsem své převlečení na doma a odešla do koupelny. Tam to na sebe rychle hodila a vrátila se zase do pokoje. Jenže tam už Dylan nebyl. Třeba šel jenom na záchod? Řekla jsem si pro sebe. Jenže pak jsem slyšela jeho pronikavý smích dole v kuchyni. Seběhla jsem schody a u stolu seděli všichni kromě Maxe.

" Mě tu pomlouváte nebo co?" Zasmála jsem se a sedla si vedle Dylana.

" To úplně né, ale možná na to dojde" zasměje se Dylan. Jeho smích zbožňuju. Teda co? Co to melu!

" Neřekla jsi nám jakou má Dylan kariéru?! Tak dobrý sportovec!" Řekla s údivem mamka.

" Neptali jste se" pokrčila jsem rameny.

" Mám radost že tak nadaný fotbalista je v naší rodině" hrklo ve mě. Rodině?

" Rodině? Jak jako" nechápala jsem.

" Vždyť už tvoříte pár, ne?" Usmála se mamka. Já ji zabiju. Ale teď to asi nepůjde, protože jako první zabiju jiného člověka.

" Ano jsme" ujmul se slova Dylan. Vražedně jsem se na něj podívala. Ale on se jen vítězně usmíval. Dal mi ruku okolo ramen a pusa na tvář v této situaci nesměla chybět.

" Já už půjdu spát" odsekla jsem a odběhla do pokoje. Tam se zavřela a byla naštvaná. Všechny ty pocity potřebovali vyplavat na povrch. Sjela jsem po dveřím a sedla si na zem. Zádama jsem se opírala o dveře. Hlavu jsem položila do svých dlaních a chtělo se mi brečet. Proč to Dylan říkal? V hlavě jsem měla najednou hroznej zmatek. Z očí mi tekly slzy které nešly zastavit. Vstala jsem a plácla sebou na postel. Hlavu jsem zabořila do polštáře a věděla, že bude za chvíli úplně promočený. Nemohla jsem přestat myslet nad Dylanem. Co když chci, aby jsme byly pár? Co když je stále ten frajírek školy, a vztah nechce? Vždyť mi to dneska Rachel i řekla! Proč mu furt věřím? Jsem tak naivní.. Únavou jsem zavřela oči a všechny myšlenky pustila z hlavy.

--------

Ahoj, chci vám jen něco říct. Mám vůbec tenhle příběh psát? První kapitoly byly super, pár přečtení mi úplně stačilo, ale teď? Poslední tři kapitoly mají max. 2 přečtení.. já sice mám, motivaci psát, ale když to nikoho nezajímá? Není to pak trochu zbytečné? No nic, uvidíme:)

ps: omlouvám se za gram. chyby

Vase helca!