,,Prosím?" Vyhrkla jsem a i Liv se překvapeně zvedla na nohy. ,,Kruci." Rychle jsem se dala do pohybu a hodila na sebe mikinu a vlasy jsem si sepnula do drdolu, abych nevypadala tak děsně, jako se cítím. Oba mě nechápavě sledovali, až Liv vybouchla smíchy.
,,Dobře, ráda bych toho byla součástí, protože jsi fakt k popukání, jak děláš, že ti celá situace ohledně Blake je jedno, ale mám rozdělanou nějakou práci, takže mizím, ale pak budu chtít vědět detaily." Mrkla na mě a ve vteřině opustila můj pokoj. Překvapilo mě, jak rychle změnila názor vůči téhle situaci, ale v ten moment jsem to nijak neřešila.
,,Takže můžu ji pustit dál?" Ozve se znovu Charlie a přešlápne nedočkavě na místě.
,,Jo, asi jo." Nevěděla jsem co dělat. Rychle jsem posbírala nějaké oblečení, co se mi válelo různě po pokoji a hodila ho do skříně. Ještě jsem se stihla zkontrolovat v zrcadle, než se ozvalo klepání a Blake se objevila ve dveřích. Byla krásná, stejně jako vždycky. Pamatuju si, že i po každém večírku vypadala dobře, ať už se cítila jakkoliv. I ona se zdála trochu nejistá a ani se to nesnažila zamaskovat.
,,Můžu?" Zeptala se, jestli může dovnitř, načež jsem přikývla a ona za sebou zavřela dveře. Nevěděla jsem, co s rukami, tak jsem je složila do kapes od mikina a nejistě jsem přešlapovala na místě. V životě jsem se necítila nervozněji. Obzvlášť po včerejšku, po tom skoro polibku. Stoupla si kousek přede mě a rozhlédla se po mém pokoji. ,,Hezký pokoj. Hodně mi připomíná ten u vás doma." Podotkla a přitom se lehce usmála. Byl to nenápadný úsměv, ale i tak z něj mé srdce lehce poskočilo. Ihned se mi vybavily ty vzpomínky na dny strávené v mém pokoji. Na vše, co se tam dělo.
,,Udivuje mě, že si ho ještě pamatuješ." Snažila jsem se znít odměřeně, ale i tak ji neunikl můj letmý pohled na její usmívající se rty. Znovu se rozešla a zastavila se u stěny, kde jsem měla pověšené fotky s přáteli a tátou. Byli poměrně nové, takže je neznala a proto si je důkladně prohlížela. Nad některými se i znovu pousmála.
,,Každopádně jsem přišla z jiného důvodu, než si prohlížet tvůj pokoj." Ohlédla se po mě a znovu se nejistě nadechla. ,,Co se týče včerejška- omlouvám se. Neměla jsem žádné právo po tobě tak vyjet a říct ti to, co jsem ti říkala. Mluvil ze mě alkohol a nebylo vůči tobě fér, že sis to vyslechla zrovna ty." Zněla klidně a možná i upřímně, ale její oči mluvily trochu jinak. ,,Měla jsi ale pravdu. Vím, že jsem ti strašně moc ublížila. Přiznávám, udělala jsem to záměrně, teď už je asi jedno proč, ale chci, aby si věděla, že mi to je vážně líto. A to, co jsem včera řekla, že si to vyčítám nejvíc ze všeho v mém životě, byla pravda. Kdybych mohla, vše to vrátím zpět. Tedy ne vše-" Zadrhl se jí hlas, načež sklopila hlavu ke svým teniskám, aby se zhluboka nadechla. ,,Nicméně vím, že si říkala, že mě ve svém životě nechceš, ale říkala jsem si, zda by nešlo uzavřít alespoň nějaké příměří? Přeci jen jsem sestra Maxe, který chodí s tvou nejlepší kamarádkou, takže se čas od času vídat budeme. Nechci ale, aby to pokaždé vypadalo stejně, jako včera. Takže pokud souhlasíš, ráda bych tě pozvala na kafe." Když vše odříkala, konečně pohlédla zpět do mých očí. Věděla jsem, že mi neříká tak úplně pravdu, ale v tu chvíli jsem asi ani víc slyšet nepotřebovala.
,,Dobře." Hlesla jsem trochu zmateně, načež se ale Blake znovu usmála. Tentokrát to byl ale opravdu veselý úsměv, který mě znovu zahřál u srdce. ,,Jen se dám trochu do kupy. včerejšek mě trochu zmohl, takže bych si jen dala sprchu a převlékla se." Uchechtla jsem se, abych odlehčila situaci, přičemž mě Blake sjela celou pohledem. To mě opět trochu rozhodilo.
,,Jo, promiň. Počkám v kuchyni." Podrbala se nervozně ve vlasech a pak bez dalších slov odešla z pokoje. Chvíli jsem ještě stála celá zmatená na místě a zpracovávala vše, co mi tady řekla. Něco mi na tom stále nesedělo, protože jsem věděla, že to z ní nemluví tak úplně ona, ale darovanému koni na zuby nehleď ne?
Rychle jsem vběhla do koupelny, kde jsem si dala krátkou sprchu, vyčistila jsem si zuby a trochu si upravila vlasy. Nakonec jsem se v pokoji nasoukala do černého trika s dlouhým rukávem, modrých džínových lacláčů, na hlavu jsem si nasadila černou čepici, abych nemusela řešit, jak moje vlasy po včerejšku vypadají a přes to všechno jsem si přehodila černou podzimní bundu. Vypadala jsem docela dobře, možná i lépe, než jen na hloupé kafe, ale byla jsem se sebou spokojená.
Nakoukla jsem nejdříve opatrně do kuchyně, kde na sedačce seděla Blake s Charliem a Liv a vesele se o něčem bavili. Takhle jsem si vždy představovala, že bude vypadat naše budoucnost. My dvě, šťastně zamilované, ona si bude rozumět s mými přáteli a rodinou a já s těmi jejími a všechno bude zahalené do duhy. Jenže nic z toho nevyšlo, možná jen to, že si s mými přáteli rozumí až překvapivě moc dobře, na to, že ví, jak mi ublížila. ,,Můžeme?" Hlesla jsem nakonec, až si mě konečně všichni všimli. Blake si mě znovu celou prohlédla a pousmála se.
,,Jasně. Mějte se." Usmála se na mé přátelé a rozešla se ihned za mnou. Do nosu mě ihned udeřila její vůně, což znovu roztřáslo celé mé tělo. ,,Narazila jsem tu na jednu kavárnu, nevím, jestli ji znáš, ale když jsem tam byla poprvé, ihned mi připomněla tebe. Nevím proč, není nijak specificky vyzdobená, ale zkrátka jsem tě tam cítila. Ráda bych ti ji ukázala." Po jejích slovech mě trochu zamrazilo. Ona na mě myslela i předtím, než jsme se znovu potkali? Co to sakra má znamenat?
,,Dobře." Zopakovala jsem. Byla jsem z ní stále trochu nervozní, ale po chvilce, co jsme vedle sebe šli mlčky, jsem věděla, že jsem s ní v bezpečí. Ani nevím proč, prostě jsem tušila, že mi od ní nic nehrozí. Žádné hry, triky ani nic podobného. Zase jsme to byly jen my dvě, skoro jako za starých časů.
,,Tak jsme tu. Je to trochu zastrčené a dál od centra, ale chodím sem ráda." Znovu ten klidný úsměv. Otevřela dveře od podniku a podržela mi je, abych mohla vejít. Když jsem tam vstoupila a rozhlédla se, věděla jsem, že měla pravdu. Bylo to přesně místo, kde by se mi líbilo a dokonce jsem měla pocit, jako kdybych ho vlastnila. Zdi natřené do šeda, všude okolo zelené rozkvetlé rostliny, vůně kafe se rozléhala po celém prostoru a z gramofonu v rohu se linula jedna z mých oblíbených písní. Bylo to jako ve snu. Takhle kavárna a ona.
Zítra mě čeká dost těžká zkouška, takže mi prosím držte palce :D Jinak doufám, že se vám příběh líbí <3
